Jak se vařilo a jedlo za monarchie III. díl - náhražky

22.03.2013 | V období hladomorů v důsledku neúrody či válek se naši předkové uchylovali ke konzumaci řady náhražkových surovin a plodin. Nedostatek základních potravin je vedl k hledání alternativních zdrojů potravy a jejich vynalézavost byla v tomto směru ohromná.

Jelikož byl chléb základní potravinou, nejčastěji se lidé pokoušeli vyrobit náhražky chlebové mouky. Kvalitnější pšeničná a žitná mouka byla nahrazována moukou z méně kvalitních obilovin – ovsem, ječmenem, prosem a pohankou. Byla-li však nouze veliká, museli strávníci vzít zavděk  mletými žaludy, kaštany, stromovou kůrou, senem, lišejníkem, kořenem pýru, hrachovou i bramborovou moučkou.  

Některé z těchto náhražek, například žaludy, patřily k hlavním sytícím potravinám už v minulosti před rozvojem pěstování obilovin, luštěnin a brambor. Sběr žaludů pro výrobu mouky byl nařízen ještě za 1. světové války rakousko – uherským vyživovacím úřadem.

"Za hubených let hladu a nedostatku používalo se žaludů dokonce i na mouku do chleba. Žaludy se nejprve usušily, pak pražily a vápennou vodou vylouhovaly, aby se zbavily hořkosti, potom teprve mlely se na mouku.“ (Česká strava lidová,1945)

Len, bukvice, kopřiva

„V r. 1857 nastala v obci naší a po celém okolí neúroda a z toho hlad a nemoci. Chudina přehrabovala bramborová pole, jedla šťovík a pupavu (bodlák), aby se nasytila. V zimě vařilo a peklo se nejvíce z ovesné mouky.“ (Lidová výživa. Strava v Podkrkonoší, 1944)

K výrobě olejů se zase používaly bukvice, jádra pecek nebo semena lnu, a to i přes jeho výraznou chuť a pach. Nedostatek zeleniny nahrazovaly rostliny jako kopřivy, lebeda či šťovík. Ve 20. století byla potravinová nouze z velké části řešena průmyslově vyráběnými náhražkami, které známe i dnes – jako je margarín nebo ovesné mléko.

"Roku 1854 bylo i tu zle. Placka z otrub byla již pochoutkou, pro nedostupnou cenu obilí byla většina lidí odkázána na pečivo ze škrobu, dobývaného z nahnilých brambor. Udržela se tu ještě kukuřice... Z kukuřičné mouky se vařila hustá kaše, politá syrobem, zředěným mlékem. Rovněž hrachové a vikvové mouky se užívalo k vaření knedlíků a pečení dědků. (Pečené těsto z černé mouky, zadělané vodou nebo mlékem s kvasnicemi.) I do chleba se přidávalo vikvové a hrachové mouky. "(Lidová výživa. Strava v Podkrkonoší, 1944)

Veverka není špatné jídlo

Pro údobí hladomorů byla příznačná i konzumace masa kulturně tabuizovaných zvířat – koček, psů, hlodavců, ježků nebo vran. Ve slavné Babičce od spisovatelky Boženy Němcové najdeme zmínky o veverkách či vranách jako potravě chudých:

"Barunka mi povídala, že jedí kočky, veverky a vrány, že nemají co jíst a žádného oděvu a že se jich lidé štítí!" - „Proto snad, že jsou chudí?" ptala se kněžna, „či že jedí kočky a veverky?" - „Proto," dosvědčila babička. - „Nu, veverka není špatné jídlo, sama jsem jí okusila," mínila kněžna. - „Inu, milostivá paní, ono je jinak jíst něco z pouhé rozkoše a jíst to z hladu.  

V dalších setkáních s recepty z výstavy Krmě-jídlo-žrádlo se můžete těšit na recepty zabíjačkové, sladkosti a historii jídelních lístků.

Navštivte výstavu Krmě-jídlo-žrádlo  v Národopisném muzeu - Musaionu z cyklu Monarchiea seznamte se s dalšími dobrotami přelomu 19. a 20. století.

KAM DÁL?

Jak se vařilo a jedlo za monarchie I. díl - Brambory

Jak se vařilo a jedlo za monarchie II. díl - chléb

Výstava Krmě - jídlo - žrádlo ukáže, co se jedlo za císaře pána

(dan)

Diskuse