14.10.2014 | Druhý díl seriálu o zajímavých cestách Archibalda Václava Nováka do dálných zemí. Tentokráte se díky jeho kolorovaným diapozitivům podíváme do Asie, kam se vypravil v letech 1926–1927.
Fotografickou pozůstalost spisovatele a cestovatele Archibalda Václava Nováka získalo Národní muzeum v roce 2011. Do té doby neznámý soubor 868 diapozitivů a 532 negativů rozšířil bohaté fondy fotografické sbírky Náprstkova muzea. Stal se zdrojem informací o činnosti dnes zapomenutého cestovatele a ve své době oblíbeného autora pikantních románů a povídek z exotického prostředí.
Snažil jsem se hlavně, abych poznal z vlastní zkušenosti ony daleké tropické kraje a život, zvyky a mravy jejich obyvatelstva a mohl je pravdivě vylíčit ve svých knihách. Dnes cestovati do těch vzdálených zemí je velmi nákladné a obtížné. Každý z nás též nemůže opustiti na delší čas své povolání a věnovati na cesty peníz, který dnes představuje slušný majetek. Pro ně jsou určeny mé knihy. Vynasnažím se, aby čtenář poznal vše, co já jsem viděl a prožil, jako by každý den cestoval se mnou. Nebude ho to ovšem stát těžké desetitisíce a rovněž bude ušetřen všech trampot, obtíží a nebezpečí té daleké cesty. To je pravý účel mých cestopisů a jsem přesvědčen, že je to skvělá protihodnota za peníz, který za ně zaplatíte.
Tak vyjádřil spisovatel a cestovatel A. V. Novák své zájmy a motivaci v předmluvě knihy Cejlonem a Indií, prvního ze čtyř cestopisů o cestě do Asie. Na rozdíl od první velké cesty do USA a na Tahiti byly cíle asijské cesty zcela jiné. Zatímco na Tahiti jel A. V. Novák s celou rodinou a plánem natrvalo se tam usadit, do Asie cestoval sám s nechtěl hledat nové místo k životu, ale poznávat vzdálené kraje a jejich obyvatele a získat nové podklady pro přednášky i literární tvorbu.
Na cestu se vydal na podzim 1926 přes Paříž do přístavu Marseille, odkud cestoval lodí přes Port Said a Suezský průplav, se zastávkami v Džibuti a Adenu, na ostrov Cejlon (dnešní Srí Lanka). Pobýval v metropoli Colombu, navštívil pobřežní osady i historické město Kandy ve vnitrozemí.
Jeho další cesta vedla na sever, trajektem přes mořskou úžinu do Indie. Pokračoval vlakem napříč jižní Indií do Bombaje. Díky českému konzulovi Augustinu Lafarovi a dalším krajanům měl Novák možnost poznat místní zajímavosti. Z Bombaje Novák pokračoval opět vlakem přes Džajpur do metropole Dillí a odtud do Ágry, kde navštívil slavné mauzoleum Tádž Mahal. Zastavil se i v posvátném městě Benáres (Váránasí) u řeky Gangy a v poutním místě buddhistů Bódhgaji. Putování po Indii zakončil v Kalkatě.
Vánoce roku 1926 Novák oslavil na palubě anglické lodi Endavana na cestě do Malajsie. Zastávka v přístavu Rangún mu umožnila poznat i něco z Barmy (dnešní Myanmar). Putování po Malajsii Novák zahájil v přístavu Georgetown na ostrově Penang.
Původně plánoval cestovat na jih po souši, ale silné deště a záplavy jej přiměly zvolit cestu lodí podél pobřeží až do přístavu Sweetenham a až odtud pokračovat do metropole Kuala Lumpur. Cestu malajským poloostrovem Novák zakončil v přístavu Singapur.
Dalším cílem byl ostrov Sumatra, konkrétně město Medan a horské letovisko Brastagi (Berastagi) u jezera Toba. Nováka nejvíce zajímali domorodí Batakové.
Na Čínu se Novák velmi těšil. jeho pobyt tam však přerušily násilné nepokoje.
Ze Sumatry se Novák vrátil do Singapuru, kde se rozhodoval o směru další cesty. Lákalo jej navštívit Borneo nebo Novou Guineu, zvažoval cestu do Siamu (dnešní Thajsko), ale nakonec zvolil cestu lodí do Francouzské Indočíny (dnes Vietnam a Kambodža). Po krátkém pobytu v Saigonu jel autobusem přes 550 km do Phnomphenu a k chrámovému komplexu Angkor Vat. Po návratu zpět do Saigonu odplul Novák do Číny, která jej velmi lákala. Ukázalo se však, že na návštěvu není vhodná doba. V Číně zuřily nepokoje, v Šanghaji probíhala stávka a z předměstí bylo slyšet střelbu. Československý konzulát byl evakuovaný. Novák Šanghaj rovněž opustil, a odcestoval lodí do Japonska
Návštěva Japonska byla završením celé asijské cesty. A. V. Novák zde strávil dva měsíce, od února do dubna 1927. Putování po Japonsku zahájil na ostrově Kjúšú, v lázních u termálních pramenů v okolí Nagasaki. Pokračoval vlakem a trajektem na ostrov Honšú, do Šimonoseki a Hirošimy se zastávkou u známé svatyně Mijadžima. Následovala cesta lodí do Kóbe, kde navázal kontakty s japonskými přáteli československých legionářů. Z Kóbe podnikal četné kratší i delší cesty, do Ósaky, Nary, Kjóta. Kamakury, Hakone či okolí jezera Biwa.
Několik dní pobyl i v Tokiu, se setkal s československým vyslancem Švagrovským a tajemníkem Fierlingerem. Pomyslným vrcholem Novákovy cesty po Japonsku byla návštěva města Nikkó. Závěr japonského pobytu se po návratu do Kóbe na počátku dubna nesl ve znamení slavností rozkvetlých sakur. Z Japonska cestoval přes korejský poloostrov a Mandžusko do Charbinu, a odtud transsibiřskou magistrálou napříč tehdejším Sovětským svazem do Moskvy. Do vlasti se vrátil přes Varšavu.
Po návratu z Asie využil Novák získané poznatky v nových přednáškách i knihách. Kromě dalších románů a povídek vydal o své cestě čtyřdílný cestopis. Prostředí zemí, které při své cestě navštívil, využil bezezbytku i v románech a povídkách. V nich nejvíc čerpal z japonského prostředí, ale napsal i příběhy odehrávající se na Srí Lance, v Indii, Malajsii, na Sumatře, ve Vietnamu a Číně, stejně jako ve vlaku Transsibiřské magistrály.
Kromě literární a přednáškové činnosti se Novák ve 30. letech 20. stol. angažoval také politicky. Byl členem obecního zastupitelstva obce Dolní Mokropsy. Krátce před druhou světovou válkou, 29.5.1938, byl zvolen starostou. Tento úřad vykonával svědomitě až do konce války. Několikrát čelil hrozbě anonymních udání a jen se štěstím unikl zatčení.
Po roce 1949 se i přes veškerou snahu nemohl Novák literárně prosadit.
Po osvobození Československa Novák dále pokračoval v nakladatelské i spisovatelské činnosti. Zlom přinesl politický převrat v únoru 1948. Akčním výborem Národní fronty byl zcela vyloučen z veřejného života. Rušení soukromých nakladatelství v roce 1949 znamenalo zánik i nakladatelství Novákova. V dalších letech žil Novák nuceně v ústraní a potýkal se s finančními i zdravotními problémy. Přes veškerou snahu se už jako spisovatel neprosadil. Zemřel 8. srpna 1979 v nemocnici v Třebotově. Pohřben je na hřbitově v Černošicích.
Přečtěte si i první díl našeho seriálu o cestě A. V. Nováka do USA a na Tahiti
Těšit se můžete i na záverečný třetí díl, ve kterém se zaměříme na Novákův literární a fotografický odkaz
Autorem článku je Jan Šejbl z Národního muzea – Náprstkova muzea asijských, afrických a amerických kultur.
Zpracování a zpřístupnění zajímavých snímků z pozůstalosti cestovatele je věnován interní grant Národního muzea – Světelné obrazy A. V. Nováka. V jeho rámci vznikl i tento seriál.
KAM DÁL?
Nová kniha o cestovateli Emilu HolubovI
Co je to? Povrch je peklo a vnitřek je nebe
Trofejní hlavy amazonského kmene Jívaro
Exponáty Náprstkova muzea nadchly Maory
(dan)
Archeologie Historie Hudba Lidová kultura Mimoevropské kultury Osobnosti Přírodní vědy Rekonstrukce Restaurování Rukopisy a tisky Umění Vánoce Výstavy
Muzeum 3000, zpravodajský portál Národního muzea, odhaluje jedinečná tajemství. Více se dozvíte zde!
