Po stopách zapomenutého cestovatele A. V. Nováka

10. 10. 2014 | V roce 2011 získalo Národní muzeum darem rozsáhlou fotografickou pozůstalost spisovatele a cestovatele Archibalda Václava Nováka. Díky ní se podařilo lépe zmapovat jeho život a připomenout nesmírnou oblibu, které se mezi čtenáři zejména v prvních desetiletích 20. století těšil. Přečtěte si první část třídílného seriálu o životě a napínavých cestách A. V. Nováka.

Laguna u vesnice Papara, Tahiti. Kolorovaný diapozitiv. (zdroj: Národní muzeum)

Fotografická pozůstalost A. V. Nováka, obsahující do té doby neznámý soubor 868 diapozitivů a 532 negativů, rozšířila bohaté fondy fotografické sbírky Náprstkova muzea. Stala se bohatým zdrojem informací o činnosti dnes zapomenutého cestovatele a ve své době oblíbeného autora pikantních románů a povídek z exotického prostředí. Zpracování a zpřístupnění zajímavých snímků je věnován interní grant Národního muzea „Světelné obrazy A. V. Nováka". V jeho rámci vznikl i tento seriál.

"Byl to jen sen, byla to jen krásná pohádka a není to pravda? Tak myslím si, když někdy projdu kolem železářských továren na Smíchově, kde rachot jeřábů a řinčení převodů, od rána do noci hude svoji hroznou píseň těžké práce. Zda víš, můj příteli, který v tom pekle žiješ celý svůj život, že kdesi daleko od našeho světa, daleko od vší civilisace, již celá tisíciletí snějí >>Zelené Ostrovy<<, kolébané mořem a laskané sluncem, že lidé tam žijí šťastně jako v ráji, bez práce? Zda víš, že celý rok jest tam jaro a léto, slunce a jas, že příroda tam celý rok kvete a dává ovoce? Zda víš, ty vyschlý úředníku, který celý život prosedíš v žaláři čtyř kancelářských stěn nad papírovými svazky, že kdesi národ žije v přírodě a slunci, že celý život věnuje zábavám a zpěvu? Nevěříš? Usmíváš se smutně? Považuješ má slova za pohádku, která není na tomto světě možna? Nuže pojď se mnou, příteli, a ukáži ti tahitský den. Jsme v Jižních Mořích, daleko od všeho světa, na korálových ostrovech Polynesie. Zde nemáš pojem dní a roků, čas uplývá, aniž bys pozoroval..."

Takto sugestivně oslovoval své čtenáře předmluvě knihy „Povídky z Tahiti, ostrovů hříšné lásky“ spisovatel a cestovatel A. V. Novák. Čtveřice příběhů plných exotiky a erotiky odehrávající se na vzdáleném ostrově Tahiti vzbudila velký zájem čtenářů a rozporuplné reakce kritiky. Kniha se stala Novákovou nejúspěšnější knihou, vyšla celkem v sedmi vydáních a prodalo se jí přes dvacet tisíc výtisků. K úspěchu knihy jistě přispělo i to, že její autor načerpal inspiraci přímo na místě – tři měsíce pobýval na Tahiti a okolních ostrovech.

K cestě jej přivedla myšlenka najít lepší podmínky pro život, než nabízela první světovou válkou poničená Evropa – hledal ideál pozemského ráje plného hojnosti uprostřed tropické přírody.

Zpočátku nic nenasvědčovalo o tom, že se vydá do světa. Narodil se v jihočeských Vodňanech 28. dubna 1895 jako nejmladší ze čtyř synů soudního úředníka. Po otci dostal jméno Václav, umělecké jméno Archibald si sám připojil až později. U Vodňanského stavitele Václava Tomsy se vyučil zedníkem a v osmnácti letech odešel do Prahy studovat stavební průmyslovku. Rok nato vypukla první světová válka.

Již od dětství musel A. V. Novák překonávat různé životní překážky. Už ve čtyřech letech mu zemřel otec a rodina se octla ve finančních problémech. Rok nato navíc následkem úrazu přišel o oko. V Praze si potom sám zajišťoval obživu prací ve stavitelských kancelářích – z domova dostával jen malou podporu.

Za války nemusel na frontu, ale i tak jej hluboce zasahovaly stále se zhoršující hospodářské i politické poměry. Navíc se v roce 1916 oženil. V bankovní úřednici Marii Hohausové našel spřízněnou duši a životní partnerku. Pod vlivem válečné reality začali spřádat plány na hledání lepšího života někde v dalekých krajích. Pod vlivem zpráv o činnosti Milana Rastislava Štefánika padla volba na ostrov Tahiti.

Mapa cesty A. V. Nováka do USA a na Tahiti v letech 1919–1921. (autor: jan Šejbl)

Astronom a pozdější vojenský letec a politik Milan Rastislav Štefánik v roce 1910 zřídil na Tahiti provizorní hvězdárnu. Novák snil o tom, že nabídne Štefánikovi spolupráci při její poválečné obnově. Štefánik však při návratu do vlasti zahynul při leteckém neštěstí. Novák se rozhodl cestovat alespoň po jeho stopách a zjistit, v jakém je hvězdárna stavu a zda je možné ji dále využívat.

Na cestu se manželé Novákovi vydali v září 1919. Nejprve odjeli do Spojených států amerických, kde si A. V. Novák chtěl vydělat na další cestu. Zvolil k tomu dosti neobvyklý způsob – připravil si přednášky doprovázené diapozitivy pro české a slovenské krajany v Americe. Barvitě v nich líčil situaci v Čechách za první světové války a vznik Československa. Za rok pobytu uspořádal několik desítek přednášek, nejprve v New Yorku a následně i v dalších městech a osadách.

Teprve v srpnu 1920 se Novákovi vydali na další cestu ke svému hlavnímu cíli, k ostrovu Tahiti. Cestovali již tři. Tím třetím cestovatelem byl půlroční syn Václav, který se narodil v New Yorku 25. prosince 1919. Po cestě vlakem napříč americkým kontinentem následovala plavba lodí ze San Franciska do přístavu Papeete na Tahiti.

Pobyt zcela nenaplnil očekávání. Hvězdárnu našel Novák zarostlou, opuštěnou a prázdnou.

Ukázalo se, že většinu vybavení si Štefánik odvezl s sebou a zbylé přístroje zaslaly po jeho smrti místní úřady do Francie. Plány na obnovení provozu hvězdárny vzaly tedy zasvé.

PROHLÉDNĚTE SI DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

gallery

Příliš se nedařilo ani samotnému Novákovi s rodinou při zajištění dlouhodobého pobytu. Představy o idyle tropického ráje byly konfrontovány s realitou odlehlé francouzské kolonie. Místo volného života v přírodě poznali postupující vliv moderní civilizace a úpadek domorodé kultury Bylo zde málo příležitostí k obživě, práce v nezvyklém podnebí byla náročná. Novákovým se nepodařilo získat vlastní pozemek a s ohledem na budoucnost svého dítěte stále více zvažovali návrat do vlasti.

Z původně zamýšleného stálého pobytu prožili manželé Novákovi se synkem na Tahiti celkem tři měsíce.

Nejprve sídlili přímo v Papeete, později si pronajali domek nedaleko města. Společně s manželkou podnikal A. V. Novák cesty po ostrově. Sám navštívil i blízký ostrov Moorea, a vzdálenější Podvětrné ostrovy Huahine, Raiatea, Tahaa, a Bora – Bora. Vydal se i na korálový ostrov Anaa v souostroví Tuamotu, aby poznal lov perel.

Zkušenosti z těchto cest jen upevnily rozhodnutí vrátit se do vlasti. Koncem listopadu 1920 se manželé Novákovi se synem vydali lodí na zpáteční cestu do San Francisca. Pro další cestu do vlasti potřebovali peníze, proto se A. V. Novák rozhodl vydat na další přednáškové turné pro krajany.

Manželku se synem poslal napřed do New Yorku a sám se vydal za českými farmáři do osad v Nebrasce a Jižní Dakotě. Úspěch přednášek nebyl valný, a tak Novák zamířil do Chicaga, kde dále přednášel a psal články. Na jaře 1921 se vrátil přes Pittsburgh a Washington do New Yorku k rodině.

Zpět do Československa se Novákovi vrátili počátkem léta 1921. Usadili se v Dolních Mokropsech (dnes součást Černošic). Hned po návratu využil A. V. Novák své bohaté zkušenosti a připravil nové přednášky, tentokrát pro domácí publikum. Za doprovodu zářivě barevných diapozitivů vyprávěl o svých cestách, zážitcích a dojmech z Ameriky i Francouzské Polynésie. Začal také vydávat povídky a romány inspirované příběhy z cest. Přednášky i knížky zajistily A. V. Novákovi značnou popularitu. Úspěch podnítil plány na novou cestu do světa.

Zaujal vás příběh A. V. Nováka? Další díl seriálu o tomto pozoruhodném cestovateli najdete na portálu Muzeum 3000 v průběhu příštího týdne.


Autorem článku je Jan Šejbl z Národního muzea – Náprstkova muzea asijských, afrických a amerických kultur.

 

 

KAM DÁL?

 

Nová kniha o cestovateli Emilu HolubovI

Co je to? Povrch je peklo a vnitřek je nebe

Trofejní hlavy amazonského kmene Jívaro

Exponáty Náprstkova muzea nadchly Maory

 

(dan)