Exponáty Náprstkova muzea nadchly Maory

12. 9. 2012 | Vzácní hosté až z druhého konce světa přinesli do muzea živou atmosféru své autentické současné polynéské kultury, provázané s kmenovými tradicemi.

 

Národní muzeum – Náprstkovo muzeum asijských, afrických a amerických kultur poctili svou návštěvou na konci srpna původní obyvatelé Polynésie, a to rovnou ze dvou různých regionů. Na stálou expozici Austrálie a Oceánie se přijeli podívat maorští obyvatelé ze Severního ostrova Nového Zélandu, z města Rotorua a jejich blízcí příbuzní, maorští obyvatelé z Rarotonga, hlavního ostrova Cookových ostrovů, samosprávného území volně přidruženého k Novému Zélandu.

Jejich návštěvu provázel v expozici odborný výklad o historii sbírky, který svými znalostmi doplňoval dr. Miloslav Stingl, světoznámý etnolog, nadšený cestovatel a spisovatel.

Významnou roli při vzniku maorské sbírky měla činnost Bohumíra Lindauera, který odjel na Nový Zéland v roce 1872. Získal několik etnografických exponátů a jeho olejomalby čelných maorských osobností se staly důležitým pramenem pro poznávání historie Země dlouhého bílého oblaku – Aotearoy. Některé olejomalby věnoval Lindauer Náprstkovu muzeu, několik desítek jich vlastní galerie v Aucklandu.

Úžasné překvapení čekalo hosty z Rarotonga (členy folklorního souboru Akirata), když v expozici našli vyobrazení skutečného předka většiny z nich – Te Pou. Bývá zpodobněn různými způsoby, ale to pravé poznají jeho potomci podle detailů – například podle tetování. Je velmi cenné jej najít, a tak objev v Náprstkově muzeu přítomné přímo dojal. Tato skutečnost může i dále rozšířit jejich vědeckou spolupráci s Univerzitou Jižního Pacifiku.

Zajímavý příběh se pojí i s Maory z Rotorua (členy souboru Whakaari) – otec vedoucího souboru totiž pocházel z Brna a roku 1950 uprchl z Československa před komunistickým režimem. Nový Zéland mu poskytl politický azyl, ale začátky v nové zemi byly těžké.

Žil bez prostředků v loděnici, neuměl jazyk, a aby si obstaral jídlo, pomáhal v přístavišti. Později se začlenil do zdejší maorské komunity, do které se i oženil. Stal se průkopníkem vývozu původního umění z Nového Zélandu. Své poslední osmdesáté narozeniny oslavil v Praze a zanedlouho na Zélandu zemřel a zůstal navždy - přál si být pochován tam.

Obě folklórní skupiny předvedly na nádvoří muzea svůj uvítací ceremoniál powhiri, zazpívaly tradiční písně a nechyběla populární haka opět v provedení obou příbuzných kultur.

maorský folklorní soubor

gallery

 

(koc)