V Náprstkově muzeu objevíte i Austrálii

23.04.2014 | První lidé osídlili Austrálii zhruba před 50 000 lety z Indonésie. Jaký způsob života vedli původní obyvatelé tohoto kontinentu do příchodu Evropanů?

I vy můžete navštívit expozici Kultury Austrálie a Oceánie v Národním muzeu – Náprstkově muzeu asijských, afrických a amerických kultur!

Původní obyvatelé Austrálie, známí pod souhrnným názvem Austrálci, žili kočovným způsobem života. Stále putovali v malých skupinkách z místa na místo za zvěří a vodou. Nestavěli si tedy žádné stálé vsi, jako obydlí využívali mělké jeskyně či skalní převisy nebo si stavěli zástěny z větví a kůry, které je měly chránit před větrem. Muži lovili různá zvířata: klokany, ptáky, ještěrky nebo ryby, zatímco ženy sbíraly kořínky a plody různých divoce rostoucích plodin. Jako lovecké či válečné zbraně se používaly oštěpy spolu s vrhačem, který oštěpu umožnil doletět dál a s větší razancí (jde o dřevěnou destičku opatřenou na jednom konci kolíčkem či zarážkou pro konce ratiště; při hodu muž prudce mrštil vrhačem kupředu a oštěp uvolnil). Hroty šípů se zhotovovaly z kamene, ohněm tvrzeného dřeva či kosti.

Dalším typem zbraní byly různé dřevěné vrhací kyje a bumerangy.

Vratné bumerangy se však neužívaly v boji a při lovu spíše výjimečně (například při lovu velkých netopýrů kaloňů, kteří létají za soumraku, a nevratný bumerang by se lovci mohl ztratit); jednalo se spíš o jakousi sportovní pomůcku. Jinak bumerang jako takový není známý jen z Austrálie (vyjma bumerangů vratných), archeologové objevili i bumerangy v nálezech ze starého Egypta či Dánska. Jako ochrana proti oštěpům a vrhacím kyjům v boji sloužily dřevěné štíty (proti oštěpům široké, proti vrhacím kyjům úzké). Jejich vnější plocha bývala někdy zdobena různými rytými či malovanými vzory, které vyjadřovaly příslušnost svého vlastníka k určité skupině pokrevně spřízněných lidí, rodu či klanu, odvozujících svůj původ od stejného předka, konkrétního či mýtického. Luk a šípy Austrálci nepoužívali.

Austrálci před příchodem Evropanů neznali výrobu keramiky, tkaní ani zpracování kovů, takže veškeré předměty každodenní potřeby si zhotovovali z materiálů, které jim poskytla okolní příroda – ze dřeva, kůry, různých travin a proutí, kamene a kosti. V důsledku kočovného způsobu života samozřejmě usilovali o to, aby předmětů, které s sebou musí přenášet, nebylo mnoho, proto některé z nich plnily i vícero funkcí. Například bumerang nesloužil jen jako zbraň, ale mohl se použít i jako rycí hůl, podložka pro rozdělávání ohně třením či jako hudební nástroj nahrazující zvuk bubnu (tlouklo se dvěma bumerangy o sebe). Válečný štít se zase mohl využít jako podložka při zadělávání těsta nebo jako nosítka pro přenášení malých dětí.

Austrálci věřili, že všechny objekty na zemi, živé i neživé, mají svou duši a mimoto, že existují i další nadpřirozené síly, různí duchové a duše zemřelých.

Vyprávěli si legendy z tzv. doby snění, což bylo mýtické období, kdy ještě neexistoval rozdíl mezi lidmi a zvířaty a během něhož vznikl svět ve své dnešní podobě. S náboženstvím souvisí například bzučák, plochá dřevěná destička, která se přivazovala na provaz a roztočena nad hlavou vydávala zvláštní zvuk, který byl údajně hlasem nadpřirozené bytosti, varující ženy a děti, aby se nepřibližovaly k místu, kde se koná nějaký náboženský obřad – mýty a obřady s nimi spojené byly pouze záležitostí mužů. Dále je to tzv. čuringa, plochá dřevěná či kamenná deska zdobená reliéfem. Ta má představovat mýtickou bytost z doby snů, mýtického předka určité skupiny lidí. Reliéf na jejím povrchu symbolicky vyjadřuje skutky, které tato bytost vykonala.

K mytologii se také vážou malby na kůře.

Malovalo se zpravidla na kůru eukalyptu různými hlinkami a popelem, smíšenými se šťávou orchidejí, zvyšující přilnavost. Malované obrazce opět znázorňovaly různé bytosti a události z doby snění. Malovali je chlapci, kteří se v době iniciace, tedy v době, kdy se chystali zařadit mezi dospělé muže, učili jak malovat obrazce, jimiž budou zdobit své tělo při různých náboženských rituálech, jejichž součástí byly taneční výstupy doprovázené pantomimou, dramatickým vyjádření událostí z doby snění. Tanečníci napodobovali chování různých zvířat a předváděli činy některých mýtických bytostí. Při tanci se také používaly obřadní oštěpy (ty měly zpravidla více zpětných zubů než oštěpy určené k lovu či boji) a štíty. Zajímavé jsou také náramky z kůry, které spíš než jako ozdoba sloužily k praktickému účelu. Austrálci chodili v podstatě nazí, neměli tedy žádné kapsy a do takovýchto náramků si mohli zasunout například nůž, zhotovený z kamenné čepele.

Mezi tradiční australské hudební nástroje patří didgeridoo, což je dřevěná trubice s dutinou vyžranou termity, a tzv. tlučky: 2 dřevěné hůlky, jimiž se tlouklo o sebe. Nahrazovaly zvuk bubnu, který Austrálci nepoužívali, a sloužily jako rytmický doprovod zpěvu a tance.

Autorkou textu je Monika Baďurová z Náprstkova muzea asijských, afrických a amerických kultur

KAM DÁL?

Exponáty Náprstkova muzeanadchly Maory

Americký klub dam a česká společnost 19. století

Motýli, kteří nedokáží létat, dali světu hedvábí

(dan)

Diskuse