Americký klub dam a česká společnost 19. století

21. 8. 2013 | Americký klub dam nebyl jen motorem ženské vzdělanosti a emancipace. Jeho členky, klubistky nebo také klubní dámy (jak jim zprvu přezdíval tisk), se podílely i na rozvoji společenského života. Hromadné exkurze a výlety do okolí Prahy a po celých českých zemích se staly legendární. Společně s klubními dámami využíval podporovatel klubu Vojtěch Náprstek těchto výletů k šíření pokrokových myšlenek.

Skupina členek Amerického klubu dam, r. 1871 foto: archiv NM

Po uvolnění bachovského absolutismu na počátku 60. let 19. století začaly o překot vznikat významné české spolky, výjimkou nebyl ani ženský spolek Americký klub dam. Kromě neformálního vzdělávání na přednáškách, organizovaných zejména v prostorách domu U Halánků, kde dnes sídlí  Národní muzeum - Náprstkovo muzeum asijských, afrických a amerických kultur, se členky spolku vzdělávaly i na exkurzích, výletech a vycházkách.

Exkurze a výlety se odehrávaly zejména v letních měsících  a byly spojeny s poznáváním historických nebo přírodních památek a zajímavostí. Vycházky byly zaměřené na návštěvy historických objektů, škol, vědeckých institucí, továren, nemocnic, věznic a mnoha dalších míst. Spojené byla často s výkladem a Vojtěch Náprstek proto rozdával tužky a malé sešity na poznámky. Tyto zápisky a jejich další zpracování se staly další součástí neformálního vzdělávání členek klubu.

Výlety a exkurze byly pozoruhodné (krom toho, že byly pořádány pro ženy, věc v té době stále nová a nevídaná) svou masovostí. Pokud se k desítkám členek klubu připojili jejich rodinní příslušníci nebo přátelé, vzbuzoval obrovský zástup výletníků údiv u okolí, nezvyklého na podobné srocování žen měšťanského stavu.

Podle dobového tisku se zdá, že výlety klubistek byly zajímavé i pro místní obyvatele. Návštěvy klubu byly příležitostí, při které se místní zastupitelé chtěli ukázat v nejlepším světle, a tak byl pro výletnice připravený často oficiální program: "Na předměstí uvítaly je paní a slečny, mělnický tělocvičný spolek "Sokol", údové měšťanské besedy a jiných spolků a zastupitelstvo s p. purkmistrem Valentou v čele, a za zvuků veselé hudby kráčela společnost do města, provázená velkým zástupem lidu", který mohl mít i podobu slavnosti: "Při střelbě z možďířů a osvětlení parku a návrší bengálským ohněm, vstoupili jsme na ohromnou loď, ozdobenou chvojím a praporci; Sokolové rozestavili se v malebné skupení s rozžatými lampiony a při zpěvu vlastneckých písní a hudbě plouli jsme po klidné hladině naší Vltavy dolu k Mělníku."

Zvláštní roli plnil na těchto akcích Vojtěch Náprstek, propagátor modernizace, který za pomocí brožur, knih, časopisů a novin šířil mezi obyvatele navštívených vesnic a měst pokrokové myšlenky.

Zajímavý byl způsob distribuce jeho "létací administrace": tiskoviny rozhazoval za jízdy vlakem z oken.

Turistické cíle navštěvované klubními dámami v okolí Prahy byly i v 19. století oblíbenými výletními místy. Navštěvovaly nejčastěji Bubeneč, Černošice, Dobřichovice, Chuchli, Radotín, Šárku nebo Karlštejn a mnoho dalších. Několikadenní výlety směřovaly například do již zmíněného Mělníka, Berouna, Jičína, Pardubic, Kutné Hory nebo Sázavy.

Členky klubu se kromě vlastních vzdělávacích aktivit, z nichž měly prospěch, rozhodly věnovat se charitativní činnosti. Spolupracovaly se sociálními ústavy, nemocnicemi, sirotčinci a školami. Chodily pravidelně předčítat do ústavů, nemocným, a zraněným v prusko-rakouské válce přilepšovaly stravou, prádlem, obvazy a tiskovinami.

Největší údiv veřejnosti ale vzbuzovaly masové akce, tzv. dětské zábavy, což byly v podstatě školní výlety nebo odpolední vycházky s propracovaným programem. Tak například na jednu z prvních těchto akcí v červnu roku 1867 se dostavilo 90 klubistek a 1400 dětí ze dvou pražských škol z chudších částí Prahy. O jakou novotu šlo je možné si představit z následující ukázky: "Obecenstvo sledovalo průběh dětského toho dne s kritickou nedůvěřivostí, k jaké zavádí každá novota. Nechybělo ani vtipu, že městem se pokutálí tolik klubíček, že chodcům až nohy podrazí".

"Klubíčky byly totiž posměšně nazývány klubistky".

Průvod dětí ozdobených kyticemi, fáborky a odznaky se toho dne ze škol pod vedením klubistek vydal na Rohanský ostrov, kde věnovaly děti celé odpoledne hrám, sportovním utkáním, zpěvu a samozřejmě bylo pro ně připraveno i pohoštění. Akci je možné co do rozsahu a náplně přirovnat k současným oslavám Mezinárodního dne dětí. Pro děti bylo celé dopoledne zcela zdarma – jednalo se také o děti z chudších rodin; finance i celou organizaci zajistily klubistky.

Výlety pro školy se pak v prvních 20 letech fungování klubu pořádaly nadále, jen v menším měřítku, aby počet dětí nepřevyšoval 500. Úmyslně byly pro výlety vybírány školy ze Starého města a dalších chudších částí Prahy, kde byly nejhorší životní podmínky, a co víc, děti si neměly kde hrát. Pořádání dětských slavností sice skončilo po smrti Vojty Náprstka v roce 1894, své know-how i pomůcky však  klub předal dalším novým spolkům, zaměřeným přímo na práci s dětmi.

Všechny tyto akce organizované klubem zvyšovaly jeho prestiž a měnily postupně všeobecný názor na "podezřelé spolčování kolem Náprstka" i na neužitečnost vzdělávacích a společenských snah žen.


Informace a citace použité v článku byly čerpány z knihy Americký klub dam – krůček k ženské vzdělanosti autorky Mileny Secké.

 

KAM DÁL?

U zrodu ženské emancipace stál Americký klub dam

Za Sidonií Nádhernou, baronkou z Borutína

Společný byt Palackého a Riegra

(dan)