Ukrývají Jirušovy bedny totožnost neznámé ženy?

29.10.2014 | Zpráva o tzv. Jirušových bednách, které ukrývají obsah zahalený tajemstvím, a které lze podle závěti otevřít až v roce 2101, rozpoutala před dvěma lety vášnivé debaty. Dohady sice po čase utichly, ale pracovníci Národního muzea nezaháleli a pokračovali v téměř detektivním pátrání po odkazu Bohuslava Jiruše. Jejich práce přinesla nečekané výsledky. Ukrývá se snad v Jirušových bednách odpověď na otázku, kdo byla neznámá Therese Jančič ze slovinského Mariboru, kterou Jiruš v rámci svého odkazu doživotně finančně zabezpečil, zároveň však o povaze jejich vztahu nezanechal žádnou zmínku?

Pracovníci Archivu Národního muzea pečlivě zkoumali všechny archivní dokumenty, které jsou spojené s odkazem Bohuslava Jiruše, lékaře a profesora, který zemřel v roce 1901. Ten, jako starý mládenec, odkázal většinu svého majetku Národnímu muzeu, v němž sám za svého života dlouho působil. „Darovat svůj osobní majetek z pozůstalosti nebylo neobvyklé ani v tehdejší době. Neobvyklý byl spíš požadavek uložit pozůstalost do beden a ty uchovat pod dobu dvou set let“, říká Milena Běličová, vedoucí Archivu Národního muzea, která se pátráním po souvislostech Jirušova odkazu intenzivně zabývala.

Jednou z otázek, která veřejnost zajímala, bylo i to, jak přesně se předměty do beden dostaly. Poté, co Bohuslav Jiruš 16. listopadu 1901 zemřel, byl nejprve proveden soupis veškerého jeho movitého majetku. Dne 3. ledna 1902 se v jeho bytě sešla komise, aby rozhodla, které předměty budou předány rovnou do muzejních sbírek a které budou podle závěti vloženy do dvou dřevěných beden o rozměrech 120x80x70 centimetrů a převezeny do muzejního depozitáře. Zástupci muzea pak přímo na místě předměty do beden uložili a zapečetili je. Vzhledem k tomu, že bedny neplnil ani neuzavíral Jiruš sám, můžeme tedy téměř vyloučit spekulace, že by obsahovaly recept dlouhověkosti, návody na výrobu zázračných léků nebo nebezpečné biologické materiály.

Proč Bohuslav Jiruš striktně trval na lhůtě dvě stě let, se už asi nikdy nedozvíme.

Jirušův odkaz muzeu se však ani zdaleka nevyčerpal darováním „slavných“ beden. Jeho osobní věci, které nebyly vloženy do beden, putovaly přímo do muzejních sbírek. Řadu zajímavých předmětů z jeho domácnosti převzalo Oddělení starších českých dějin – jednalo se o hodiny, těžítka, sedací soupravu nebo cennou stříbrnou tabatěrku. Patřil mezi ně také skleněný pohár s Jirušovým portrétem. Jeho knihovnu převzala Knihovna Národního muzea, do muzejního archivu zase putovaly jeho dokumenty a listiny.

Zbytek Jirušova osobního majetku byl prodán, výtěžek připadl muzeu a byl určen na nákup zahraničních akvizicí do přírodovědeckých sbírek. Ke stejnému účelu byl určen i další finanční odkaz, který byl rozdělen mezi oddělení mineralogie, paleontologie, botaniky a zoologie. Až do 1. světové války se z tohoto finančního odkazu nakupovaly nové předměty do sbírek.

Bohuslav Jiruš ale neodkázal veškerý svůj majetek pouze muzeu. Doživotní rentou zajistil svou sestru Marii Prokešovou a ještě jednu osobu. Zcela překvapivě se jednalo o naprosto neznámou ženu jménem Therese Jančič, o které dochované písemné prameny mlčí. Výše její renty byla nečekaně vysoká – 400 zlatých ročně. Dosahovala dvou třetin částky odkázané Jirušově sestře. K tomu byla neznámé ženě vyplacena ještě jednorázová hotovost.

Kdo byla Theresa Jančič ze slovinského Mariboru, o jejímž životě nevíme zhola nic? Odhalí snad její totožnost až otevření beden v roce 2101?

Díky archivářům v Mariboru se podařilo v tamním diecézním archivu v matrice zjistit, že v září 1865, tedy v roce kdy Jiruš v Praze promoval, se mariborskému horníkovi a jeho manželce narodila dcera jménem Therese Jančič. „Teoreticky by to mohla být ona,“ říká Milena Běličová, „zkoumali jsme, jestli by to nemohla být Jirušova nemanželská dcera, ale myslím, že se to dá v podstatě vyloučit. Jiruš si vedl velice podrobný itinerář o svých zahraničních cestách. A protože v roce 1865 končil vysokou školu tak ten rok ani rok předtím, kdy se připravoval na závěr studia, nikam necestoval.“

Jediné vodítko, které by mohlo poněkud osvětlit, kdo byla Therese Jančičová, je zápis advokáta Tomáše Černého, který  vyřizoval Jirušovu pozůstalost. Advokát Theresu Jančič vyhledal prostřednictvím místního notáře v Mariboru, který ověřil její totožnost a vyplatil jí na místě jednorázově hotovost ve výši 1000 zlatých. Ve spisech se dochoval i její podpis, stvrzující převzetí částky. V době podpisu jí bylo 37 let a její podpis je podle Mileny Běličové poněkud neumělý. „Takovým způsobem se podepisují buď staří lidé, kteří už špatně vidí a třese se jim ruka nebo člověk, který nemá vypsanou ruku a není zvyklý psát ani se podepisovat,“ dodává vedoucí Archivu Národního muzea.

Byla snad Therese Jančič pozdní tajnou láskou stárnoucího profesora, který se ji rozhodl štědrou rentou po zbytek života zabezpečit? Poslední nalezený doklad o vyplacení splátky této renty je z roku 1938 a vzhledem k datu narození Theresy Jančič není vyloučeno, že důchod mohla pobírat až do 2. světové války.

Jisté je, že o Therese se nenašla v Jirušově pozůstalosti zmínka. „Pochybuji, že se ještě něco najde, protože Jiruš v závěti napsal, že část písemností v jeho bytě je označena jako určená ke spálení. Takže je pravděpodobné, že pokud se jednalo o osobní dokumenty, tak skončily v kamnech. Ráda bych se mýlila, třeba další generace něco najdou právě v Jirušových bednách,“ uzavírá dosavadní pátrání Milena Běličová.

Váš názor nás zajímá. O tom, jaký vztah mohl Bohuslav Jiruš mít k Therese Jančič s námi diskutujte pod článkem.

KAM DÁL?

Co ukrývají tajuplné bedny? Otevřou se až v roce 2101

Potomek Bohuslava Jiruše hovoří o odkazu svého předka

Joachim Barrande: To jest to, do čeho jsem balil

(dan)

Diskuse