Joachim Barrande: To jest to, do čeho jsem balil

20. 5. 2014 | Osm tisíc dřevěných beden, obsahujících sbírky Paleontologického oddělení, bylo uloženo v suterénních depozitářích Historické budovy Národního muzea. Po přestěhování do nových depozitářů a následném zpracování se v těchto bednách povedlo objevit nečekaný skvost: písemnosti, do kterých byla zabalena část sbírek slavného francouzského a vlastně i českého paleontologa Joachima Barranda (1799 – 1883). Jedná se o archivní materiály natolik jedinečné, že mohou pomoci zaplnit některá bílá místa v našich dějinách. Přečtěte si první část seriálu, věnovaného tomuto výjimečnému objevu.

Jeden z bývalých suterénních depozitářů paleontologického oddělení v Historické budově Národního muzea během stěhování

Ne nadarmo se říká, že než se stěhovat, je lépe vyhořet. Úsloví je to poněkud přehnané, až (zvlášť pokud se jedná o národní stánky) rouhavé, ale poměrně přesně vystihuje starosti, útrapy, ba pohromy, které jsou s každou takovou akcí spojené. O stěhování muzejních sbírek to platí dvojnásob, zvlášť zahrnují-li takové fondy miliony předmětů a jsou-li jak se patří „usazené“. A to paleontologické sbírky v Historické budově Národního muzea na Václavském náměstí po 120 letech tedy opravdu byly. Před rekonstrukcí zchátralé neorenesanční budovy bylo potřeba miliony zkamenělin kompletně zabalit a přestěhovat do nových depozitářů. Celá akce trvala s přestávkami více než šest let a vyžadovala nemalé pracovní nasazení muzejních paleontologů i mnoha zaměstnanců stěhovacích firem. V současnosti stále probíhá vybalování, čištění, třídění a ukládání sbírkového materiálu ze zhruba dvanácti tisíc převezených beden.

Osm tisíc z nich jsou staré dřevěné sbírkové bedny uložené původně v suterénních depozitářích.

Současné uložení paleontologických sbírek v depozitářích přírodovědeckého muzeaZšeřelé suterénní depozitáře historické budovy, to bylo místo, ve kterém se koncentrovaly všechny její hlavní problémy – nedostatek místa na sbírky, znatelný již záhy po jejím otevření, znečisťování vnitřního ovzduší muzea severojižní magistrálou, kterému nebylo možné vzhledem k obrovskému množství zplodin produkovaných magistrálou zabránit, a konečně havarijní stav budovy (zejména rozvodů vody a páry), který se negativně projevoval i ve sklepních depozitářích.
Pro nedostatek místa byly sbírky uskladněny v bednách v regálech dosahujících do výšky téměř pěti metrů, mnohé vážily přes 15 kg, další řady beden byly naskládány před regály, a tak množství materiálu bylo desítky let přístupné jen s velkými obtížemi.

 

 

V nových depozitářích Národního muzea v Horních Počernicích narazíme při otevírání letitých beden často na ledasjaké překvapení.

Joachim Barrande (1799 – 1883)Zajímavé objevy čekají mnohdy v bednách, jejichž označení nelákalo dlouhá léta k otevření – tedy ke gymnastickým a vzpěračským výkonům ve výše popsaných „sklepích“. Buď označení neslibovalo nic tak výjimečného, jako například nápis „Orthoceras“, pokrývající čela více než pěti set beden a slibující tisíce zkamenělin i pro odborníka často jednotvárných hlavonožců s přímou schránkou, anebo sliboval téměř cokoliv, jako v případě nápisů „diversa“ a „varia“. Odhlédneme-li od zkamenělin samých, budí pozornost obaly, do kterých byly v uplynulých 160 letech zkameněliny baleny. Jsou to především noviny, které v bednách vytváří podivuhodnou koláž. Dohromady se zde mísí reklamy na malé parní stroje do domácností a dílen, zprávy o taktickém přesunu válečné fronty do dříve připravených pozic, o úmrtí Stalina nebo Brežněva, o stavbě metra, nebo je možné narazit na fotografii dívky Blesku, se kterou se můžeme zasmát...

 

Nás však v tomto krátkém seriálu budou zajímat nesrovnatelně vzácnější materiály, do kterých byla zabalena část sbírek slavného francouzského a vlastně i českého paleontologa Joachima Barranda (1799 – 1883). Zkameněliny z jeho velkolepé sbírky byly zjevně často již za jeho života baleny do papíru, a i když pak byly i několikrát přemístěny, původní obal často zůstal. Papír to není ledajaký – kromě pražských německých novin „Prager Abendblatt“ z roku 1876 či dokonce „Prager Zeitung“ z roku 1850 se jedná o množství písemností, které nám pomáhají zaplnit prázdná místa nejen v životě významného badatele, ale i v našich dějinách.

Dokumenty, často spíše útržky dokumentů, které se zachovaly cestou nápadně připomínající slavné liptákovské sušení hub, budeme prohlížet v následujících dílech.

Vnější strana jednoho z objevených dopisů. Odesláno rekomandem Joachimu Barrandovi 28. listopadu 1841 přes Rakovník z Vejvanova


Autory článku jsou Jan Sklenář a Vojtěch Turek z Paleontologického oddělení Národního muzea.

 

KAM DÁL?

 

Nejzajímavější dotazy - nález zkamenělého giganta

Zakladatel české paleontologické školy Antonín Frič

Slavíme 195. výročí založení Národního muzea!

 

 

(dan)