17.07.2013 | Krůček k ženské vzdělanosti, tak by se dal označit vznik Amerického klubu dam, který byl založen 15. ledna 1865 v domě U Halánků, kde dnes sídlí Nárprstkovo muzeum asijských, afrických a amerických kultur. Iniciátorem vzniku klubu byl totiž Vojta Náprstek, nadšený propagátor ženské emancipace a technického pokroku.
V podvečer 15. ledna 1865 se v Náprstkově knihovně sešlo 49 paní a dívek, které zde vyslechly odbornou přednášku o astronomii. Tato událost je natolik nadchla, že se rozhodly scházet se v domě Vojtěcha Náprtska a jeho matky pravidelně, a to pod záštitou neformálního spolku, který nazvaly Americký klub dam. Slovo "americký" znamenalo v tomto případě "moderní" a klub měl přinášet svým členkám osvětu, vzdělání a pokrok. Toho všeho bylo ženám druhé poloviny 19. století velmi zapotřebí.
I vy můžete navštívit historický interiér knihovny Národního muzea – Náprstkova muzea asijských, afrických a amerických kultur!
S myšlenkou vzdělání dostupného všem, tedy i ženám, přišel již Jan Ámos Komenský, ale teprve 19. století umožnilo jeho myšlenky realizovat. První dívčí školy u nás vznikaly v období vlády Marie Terezie, která zavedla povinnou školní docházku a doporučila vznik samostatných dívčích tříd tam, kde to bylo možné. V českém měšťanském prostředí se vzdělávání dívek realizovalo hlavně formou soukromých ústavů, které zdaleka nepokrývaly poptávku. Nicméně již od 30. let 19. století trend vzdělávání žen nabíral pozvolna na intenzitě. I díky aktivitám neformálního sdružení Amerického klubu dam se společnost přesvědčila o tom, že ženy mohou být ve veřejném prostoru co platné a navíc, že pro své působení a "vlasteneckou úlohu" potřebují i formální vzdělání. Velikým úspěchem bylo proto otevření prvního soukromého dívčího gymnázia roku 1890 – slavné pražské Minervy. Odtud byl jen krůček k univerzitnímu vzdělání, první z absolventek Minervy se dostala na pražskou filosofickou fakultu již v roce 1897.
Už za svého studia na střední škole se Vojtěch Náprstek stal domácím učitelem a pravidelně doučoval dcery pražských měšťanů. Jeho vzdělávací snahy byly spojené i se snahami vlasteneckými a byl velkým propagátorem českého jazyka. Ještě před svou emigrací do Ameriky, ke které byl donucen po neúspěšné revoluci roku 1848, se zajímal o "ženskou otázku".
Po desetiletém pobytu v Americe se Vojtěch Náprstek vrátil do Prahy plný nápadů a energie, se kterou vrhl do osvětové práce. Nejprve zřídil v rodném domě U Halánků knihovnu, kterou vybavil svazky dovezenými z Ameriky, a která byla přístupná jeho přátelům a bývalým spolužákům. Z jejich setkání u Náprstků se vyvinuly téměř pravidelné dýchánky, na kterých se diskutovalo o politice i kultuře a samozřejmě o tom, jak přinést české společnosti tolik potřebný technický pokrok. Vojtěch Náprstek snil o vybudování průmyslového muzea a tohoto svého snu se nevzdal po celý život. Povedlo se mu jej uskutečnit přímo v rodném domě – roku 1874 zde otevřel Náprstkovo České průmyslové muzeum.
Vojtěch Náprstek pořádal osvětové výstavy s přednáškami dlouho před otevřením vlastního muzea. Jeho přednášky a ukázky technických zázraků, například šicího stroje, byly pro ženy zdarma a byly masově oblíbené. Náprstek propojoval ve svých veřejných vystoupeních kromě osvěty technického rázu i otázky sociální a přednášel ženám o postavení žen v zahraničí a o možném uplatnění ve společnosti, které s sebou vzdělání nese. Jeho snaha padla na úrodnou půdu a spisovatelka Karolína Světlá mu společně s dalšími třemi stovkami žen poděkovala za jeho snahy otevřeným dopisem v Národních listech ze dne 3. února 1863:
"Cítí-li ženština v prsou svých vlohy a musí-li je umořiti proto, že společnost jich použíti nechce a nedovede – my ji hluboce cítily, tuto bídu, a musely jsme mlčeti, jen v tichosti jsme zaplakaly nad ní, neb každá, která propůjčila stesku svému slovu, ta byla považována za mužatku..."
Od první památné přednášky o astronomii se přednášková činnost klubu rozrostla. Přednášky byly organizovány především v letech 1865-1895, odehrálo se jich 497 a zúčastnilo se jich úctyhodných 28 000 posluchaček. Tematicky zahrnovaly jako přírodovědné tak společenské obory a měly vysokou odbornou úroveň.
Členkám klubu byl také k dispozici prostor čítárny Náprstkovy knihovny, a měly zaručeno, že ve vybrané dny se zde neobjeví žádný muž a budou tak ve svých aktivitách nerušeny. Dnes se nám to může zdát úsměvné, ale přítomnost muže v prostoru určenému svobodným dívkám by byla nepřijatelná. Sám Vojtěch Náprstek se nesměl přednášek klubu ve svém vlastním domě účastnit a přednášky vždy vyslechl z vedlejšího pokoje. Do dveří spojujících oba pokoje nechal proto vyříznout malé okénko vysoko u stropu, aby jím nebylo dovnitř vidět, ale aby přednášejícího bylo slyšet. V pozdějších dobách využívali možnost vyslechnout si takto přednášku i další pánové, s dámami ovšem v jedné místnosti sedět nesměli.
Poté, co Vojtěch Náprstek roku 1894 náhle zemřel, skončilo první období Amerického klubu dam, zaměřené na přesvědčování veřejnosti o právech žen na vzdělání, zakládání ženských spolků a účasti žen na veřejném životě. Klub fungoval dál a své aktivity si ženy již zajišťovaly samy, díky třiceti letům praxe již vyrostla generace mladých žen, které byly vzdělané a schopné předávat své vědomosti dál. Mezi členkami klubu byly samostatně výdělečně činné ženy, pracující jako sekretářky, učitelky, umělkyně, ošetřovatelky nebo dokonce i první česká lékařka.
V příštím pokračování se dozvíte víc o dalších činnostech Amerického klubu dam.
V články byly použity informace z knihy Mileny Secké Americký klub dam - Krůček k ženské vzdělanosti.
KAM DÁL?
Za Sidonií Nádhernou, baronkou z Borutína
VIDEO: Dokumentace ÚLUV v Národním muzeu
(dan)
Archeologie Historie Hudba Lidová kultura Mimoevropské kultury Osobnosti Přírodní vědy Rekonstrukce Restaurování Rukopisy a tisky Umění Vánoce Výstavy
Muzeum 3000, zpravodajský portál Národního muzea, odhaluje jedinečná tajemství. Více se dozvíte zde!
