Muzeum ukáže Loupežníka, pozoruhodnou hru bratří Čapků

31.03.2014 | Národní muzeum se na portálu eSbírky snaží postupně uveřejňovat svůj bohatý fond. Mezi nejvzácnější předměty ze sbírek Divadelního oddělení Národního muzea je řazen rukopis první verze klasického dramatu Karla Čapka „Loupežník“, kterou vytvořil ještě spolu se svým bratrem Josefem.

Vzhledem k tomu, že papír snadno podléhající zkáze musí být uchováván ve zvláštních podmínkách, je digitální kopie rukopisu a uveřejnění na eSbírkách nejlepší možnou cestou jak uspokojit potřeby badatelů nebo čistě jen milovníků české literatury.

V roce 1911 bratři Karel a Josef Čapkové, začínající spisovatel a malíř, navštěvují Paříž, kde se seznamují s moderním malířstvím, symbolistickými a kubo-futuristickými výboji v poezii a s uvolněnou secesní atmosférou tohoto uměním překypujícího velkoměsta. Prodchnuti touto inspirační silou, začali bratři psát básnické drama Loupežník, které v sobě mísí vlivy modernistických směrů, jako je impresionismus, symbolismus či raný expresionismus.

Mladý muž beze jména a bez domova svádí uprostřed panenské přírody, symbolu nespoutanosti a životních nadějí, dceru usedlého profesora, krásnou Mimi. Dochází ke střetu mládí a stáří, konzervatismu a radikálního požadavku po absolutní svobodě, lásky a sobectví. 

Rukopis vznikal ztěžka, je v něm mnoho škrtů a jednotlivé obrazy mají třeba i několik verzí.

Ve svém tvůrčím úsilí došli Čapkové zhruba do poloviny finální podoby „Loupežníka“ z roku 1920. Rukopis je tedy pouze torzem a svůj význam získává až při porovnání s definitivní verzí dramatu, kterou však již napsal sám Karel.

Nejzásadnější je při této komparaci myšlenkové vyznění hry. Zatímco v črtách z roku 1911 autoři plně souzní s Loupežníkovou revoltou a svět dospělých je pro ně spíše snůškou zpátečnických karikatur, v roce 1920, o devět let starší Karel Čapek, svůj pohled na střet Loupežníka a Profesora relativizuje.

Vzpoura mládí je zde stále vnímána se značnými sympatiemi, ale na rozdíl od první verze Čapek dokáže pochopit i Profesorovo bránění milostnému vztahu své dcery Mimi s nenadálým vetřelcem.

Rodičovský pocit zodpovědnosti či touha po životním řádu jsou pro něj stejně hodnotné jako osvobodivé bouřliváctví mládí, které je ostatně vždy odsouzeno k neúspěchu.

První verze hry Loupežník je tedy krom historického významu, také dobrou ukázkou hodnotového vývoje velkého českého spisovatele, které se od exaltovaného anarchismu s černobílým viděním světa dostává k pro Čapka typické toleranci pro různé životní pravdy.

Na jevišti se drama Loupežník objevilo poprvé v Národním divadle 2. března roku 1920 v režii Vojty Nováka a čas od času je inscenováno dodnes (v poslední době kupříkladu inscenace Tomáše Töpfera v Divadle na Fidlovačce z roku 2002 s Ondřejem Brouskem v titulní roli).

Rukopis verze hry Loupežník z r. 1911 získalo divadelní oddělení Národního muzea v roce 1976 koupí od Boženy Konrádové (1901 – 1984), rozené Scheinpflugové, starší sestry životní partnerky Karla Čapka Olgy Scheinpflugové. Manželem Boženy Scheinpflugové byl jiný významný český dramatik a divadelní kritik Karel Konrád.

Autorem článku je Vít Pokorný z Divadelního oddělení Národního muzea.

KAM DÁL?

Maryšu najdete nově i na eSbírkách

Prošla koncentračním táborem, tance se však nevzdala

Památky na rok 1989 putovaly do Národního muzea

(dan)

Diskuse