Muzeum 3000 | Vyšel první díl souborného kritického vydání korespondence Bedřicha Smetany

Vyšel první díl souborného kritického vydání korespondence Bedřicha Smetany

15.12.2016 | V adventním čase, v úterý 13. prosince, se uskutečnil symbolicky v prostorách expozice Muzea Bedřicha Smetany slavnostní křest prvního svazku souborného kritického vydání korespondence Bedřicha Smetany. Edici připravili Olga Mojžíšová a Milan Pospíšil a vydalo ji Národní muzeum ve spolupráci s Nadací pro dějiny kultury ve střední Evropě za finanční podpory Grantové agentury ČR.

Přestože tvůrčí odkaz Bedřicha Smetany patří k základům našeho národního kulturního dědictví, zdaleka ne všechny prameny k jeho životu a dílu byly dosud zpřístupněny a využity tak, jak by si to jeho význam pro českou i evropskou hudbu zasluhoval a jak je to běžné u národních klasiků v jiných evropských zemích. Platí to zejména o písemných pramenech, které obsahují mnoho důležitých a často jedinečných informací k jeho osobnímu životu, tvorbě, jeho dalším uměleckým aktivitám i k provozování jeho děl. Ani Smetanova korespondence tedy nebyla dosud kompletně vydána. Existují jen dílčí edice některých významných korespondenčních celků, jejichž zpracování má však rozdílnou úroveň, řada dopisů byla uveřejněna jednotlivě v různých publikacích a časopisech a nemalá část korespondence nebyla zatím vydána vůbec.

Letos vydaný první svazek představuje vstup do edice rozvržené do šesti svazků a nastavuje základní pravidla, podle nichž by měla být celá Smetanova korespondence postupně vydána.Obsahuje proto poměrně rozsáhlé úvodní kapitoly, které uživatele uvádějí obecněji do problematiky Smetanovy korespondence a jejího edičního uchopení.

Kapitoly pojednávají o historii jejího dosavadního vydávání a o stavu pramenů, o Smetanově životě a tvorbě daného období, významná je studie o Smetanově češtině a němčině této doby, která vysvětluje řadu zvláštností zejména v jeho českém písemném projevu, které byly dosud mnohdy zjednodušeně vnímány jen jako důsledek jeho nedostatečné znalosti mateřského jazyka.

Připojeny jsou také zásady, podle nichž jsou dopisy jednotně editovány. Všechny tyto studie jsou v české, anglické a německé verzi.

Vlastní edice pak obsahuje v chronologickém pořadí texty veškeré dochované Smetanovy korespondence odeslané i přijaté z let 1840-1862 a také informace o dopisech dnes neznámých, jejichž existence je však doložena z jiných zdrojů (deníky, jiné dopisy, literatura apod.).

Většina publikované korespondence je dnes uložena ve sbírce Muzea B. Smetany, další jednotlivé dopisy či menší soubory pocházejí z dalších domácích i zahraničních institucí, některé byly poskytnuty soukromými subjekty (údaje o aktuálním uložení jednotlivých dopisů jsou v edici rovněž obsaženy).

Z časového hlediska je v tomto svazku obsaženo poměrně dlouhé období 22 let, což představuje polovinu Smetanovy celoživotní korespondenční aktivity a zahrnuje několik jeho životních etap (část studentského období, první etapu samostatné umělecké existence v Praze, pětileté působení ve švédském Göteborgu a první roky v Praze po návratu ze Švédska). Všechny dopisy jsou uveřejněny v originálních jazycích (česky, německy) a jsou opatřeny podrobnými věcnými komentáři v češtině a angličtině. Edice je také vybavena podrobnými rejstříky, seznamem pramenů a literatury a obrazovou přílohou. Po více jak 130 letech od Smetanova úmrtí tak může být první svazek souborného vydání jeho korespondence považován za první splátku dluhu, který má česká odborná veřejnost národnímu klasikovi stále ještě splácet.

Autorkou textu je Olga Mojžíšová, vedoucí Muzea Bedřicha Smetany.