04.12.2015 | Na konci května letošního roku jsme veřejnost vyzvali, aby nám pomohla vymyslet jméno pro nově objevený, vědecky dosud nepopsaný druh brouka rodu Eulichas. Drobného broučka si zájemci mohli prohlédnout na výstavě Jak se bude jmenovat?, která probíhala v Nové budově Národního muzea do 18. října 2015.
Zástupci rodu Eulichas se vyskytují v tropických oblastech jihovýchodní Asie, přibližně v rozmezí od Nepálu po Filipíny. Larvy eulichasů žijí na dně čistých horských potoků a živí se pravděpodobně rozkládajícím se dřevem. Vzhledem k jejich citlivosti na čistotu vodního toku jsou považovány za dobré indikátory kvality životního prostředí. Dospělé brouky je možné nalézt na vegetaci kolem vody. Aktivní však bývají převážně v noci.
Entomolog Národního muzea Jiří Hájek s kolegy v roce 2009 uskutečnili expedici do jižního Laosu. Plánovali navštívit území na Laosko-kambodžsko-vietnamském trojmezí, kde se v pohoří nazývaném Annamská vysočina dosud nacházejí zbytky původních lesů. Za cíl cesty si vybrali nepatrnou modrou tečku na mapě – kráterové jezero Nong Fa, o kterém v průvodci našli zmínku, že se k němu občas pořádají výpravy a že k němu možná již vede i silnice, či spíše prašná cesta.
Přestože v to příliš nedoufali, opravdu se jim k jezeru podařilo dostat, a v malé vesničce u jezera, pro kterou představovali největší povyražení za mnoho let, se jim dostalo vřelého uvítání. Na místě zůstali 10 dní, během kterých nachytali tisíce exemplářů různého hmyzu, včetně několika druhů vědě doposud neznámých – mezi nimi též nový druh rodu Eulichas.
Pro nově objeveného brouka se tedy začalo hledat jméno. Zapojit se mohli návštěvníci výstavy Jak se bude jmenovat?. Do uzávěrky soutěže se sešlo více jak sto návrhů, ze kterých po skončení výstavy odborníci Národního muzea vybírali ten nejlepší. Konečné slovo měl entomolog Jiří Hájek, který brouka objevil a který nám také shrnul, k čemu při výběru jména přihlížel.
Došlé návrhy bylo dle Jiřího Hájka možno rozdělit do čtyř kategorií:
Jména, jejichž význam není příliš zřejmý
Význam některých návrhů, které v rámci soutěže dorazily, nebylo možno přesně určit. Podle Jiřího Hájka by bylo možné i taková pojmenování použít. V etymologii (tj. vysvětlení původu jména) by se pak při popisu nového brouka muselo uvést vysvětlení "náhodný shluk hlásek". Nepovažoval je tak za příliš vhodné.
Jména věnovaná nějaké osobě
Poměrně hodně návrhů se týkalo pojmenování po nějaké osobě. Nejčastěji návštěvníci navrhovali sebe, své známé či slavné nebo i smyšlené (např. Fantomas) osoby. Tato jména by samozřejmě šla použít. Dle pravidel vytváření vědeckého názvosloví by se v případě mužských jmen přidala latinská koncovka –i, například Eulichas novaki, v případě ženských jmen koncovka -ae Eulichas novakovae. Nicméně vzhledem k tomu, že žádná z navrhovaných osob neměla s broukem bližší spojitost, byla dána přednost jinému typu návrhů.
Jména odkazující ke geografickému území, odkud nový druh pochází
Pouze několik návrhů si všímalo geografického původu brouka; všechny odkazovaly k Laosu. Jméno by se v takovém případě tvořilo přidáním latinské koncovky –ensis. Tedy například: Eulichas laosensis. Další podobná jména by mohla být například Eulichas attapeuensis (podle provincie), Eulichas annamensis (podle pohoří a historického regionu), nebo prostě jen Eulichas nongfaensis (podle typové lokality).
Jména vyjadřující typickou vlastnost nového druhu
Největší skupinou jmen byla ta, která měla vystihovat, jak brouk vypadá a čím je charakteristický. Návrhy se týkaly především skvrn na krovkách a chloupků, z nichž jsou tvořeny. V latině by potom taková jména zněla: Eulichas punctata (tečkovaný), E. maculata (skvrnitý), Eulichas pustulata (flekatý) nebo Eulichas pillosa (chlupatý). Eventuelně by bylo možno jednotlivé charakteristiky kombinovat, například: Eulichas villosomaculatus (chlupatoskvrnitý). Originálnější variantu představovaly návrhy odkazující k podobnosti zbarvení brouka s některými kočkovitými šelmami. Jméno by potom mohlo znít Eulichas leopardus nebo Eulichas pardalis. Žádné z výše uvedených jmen nakonec nezvítězilo zejména proto, že ona charakteristická „flekatost“ brouka je společná pro většinu druhů rodu Eulichas, a také proto, že jeden druh (shodou okolností rovněž z jižního Laosu) již Jiří Hájek v minulosti pojmenoval Eulichas pantherina.
V rámci návrhů se vymykalo označení "skořicovník", které u zástupců Národního muzea nakonec zvítězilo. K broukovi se dobře hodí, protože převládající barva je skutečně skořicová. Navíc většina druhů skořicovníků se vyskytuje v jihovýchodní Asii, stejně jako nově objevený brouk. Jméno vytvořené od skořicovníku (latinsky Cinnamomum) zní cinnamomea (doslova "skořicově zbarvený") a je tedy navíc opravdu zvukomalebné.
Nově objevený brouk tedy nakonec bude nést jméno Eulichas cinnamomea.
Autorem vítězného návrhu je desetiletý Adam Macura z Milovic. Inspirovalo ho skořicové zabarvení vystaveného exempláře a částečně také jeho podlouhlý tvar a struktura. Vše dohromady v něm evokovalo kůru skořicovníku. Malý Adam je pravidelným návštěvníkem Národního muzea. S tatínkem ale rádi navštěvují výstavy také v dalších pražských muzeích. Roční vstupenka do Národního muzea, kterou jsme pro autora jména připravili, tedy rozhodně u Macurů nebude zahálet. Entomologie našeho výherce zajímá i díky rodinnému známému, který má úctyhodnou sbírku více jak 20 000 brouků.
Článek vznikl ve spolupráci s Jiřím Hájkem – vedoucím Entomologické oddělení Národního muzea.
(per)
Archeologie Historie Hudba Lidová kultura Mimoevropské kultury Osobnosti Přírodní vědy Rekonstrukce Restaurování Rukopisy a tisky Umění Vánoce Výstavy
Muzeum 3000, zpravodajský portál Národního muzea, odhaluje jedinečná tajemství. Více se dozvíte zde!
