Jak se vybírá jméno?

3. 7. 2015 | Odborné názvosloví je základem každého vědního oboru – slouží k tomu, aby se vědci všech národů a jazyků dokázali domluvit na předmětu svého výzkumu i jeho výsledcích. Pojmenovat všechny objevené rostliny a živočichy ovšem není jen tak jednoduchá věc. Pro nový název hledají vědci inspiraci například u svých oblíbených literárních hrdinů, či ve slovní hříčce.

Fotografie. Dosud nepojmenovaný brouk z rodu Eulichas. Zdroj: Národní muzeum

Základní kategorií, kterou používají systematičtí biologové při třídění organizmů, je biologický druh. A jelikož od poloviny 18. století už vědci popsali přes jeden milion rostlin, hub, živočichů a bakterií, není někdy nalezení jména pro dosud nepopsané druhy jednoduché. Zhruba v polovině 18. století začal slavný švédský přírodovědec Carl Linné systematicky Fotografie. Carl von Linné, portrét z roku 1775, Autor: Alexandr Roslinpoužívat dvojslovné názvosloví, kdy se jméno každého druhu skládá ze dvou slov. Prvním je jméno rodové, to obvykle bývá společné pro několik příbuzných druhů řazených do jednoho rodu. Na druhém místě následuje jméno druhové, vždy s malým písmenem na začátku, které musí být v rámci svého rodu vždy jedinečné (dva druhy v jednom rodu se nemohou jmenovat stejně).

Jméno novému broukovi z rodu Eulichas může dát jméno každý. Více informací naleznete ZDE.

Tak, jak se systematická biologie postupně vyvíjela, vytvářela se i pravidla pro tvoření a práci se jmény. Jaká jsou tedy závazná pravidla pro tvoření latinských jmen se dozvíte v této tabulce:

1) Musí být slovem o dvou nebo více písmenech.
2) Musí být psáno pouze písmeny latinské abecedy (včetně j, k, w a y) a nesmí   
    obsahovat diakritická ani jiná znaménka.
3) Může být latinským slovem nebo slovem odvozeným z latiny, řečtiny nebo
    jakéhokoli jiného jazyka (obvykle vhodně upravené – latinizované), nebo být
    umělou kombinací písmen.
4) Jméno rodu musí být podstatným jménem v prvním pádu a vždy se píše
    s prvním písmenem velkým.
5) Druhové jméno musí být přídavným jménem nebo příčestím v prvním pádu,
    přídavným jménem ve druhém pádu (přivlastňovací pád – např. cuvieri, rosae nebo      podstatné jméno v prvním pádu. Vždy se píše s prvním písmenem malým (tj. Linnéův = linnaei).

Avšak zatímco máme řadou pravidel, jak nové jméno vytvořit, aby bylo platné, vědci mají velkou volnost při výběru či tvorbě slova, které k pojmenování organizmu použijí. Existují pouze psaná i nepsaná doporučení, která nabádají autory tvořit jména tak, aby byla vhodná, kompaktní, libozvučná, zapamatovatelná, a nebyla urážlivá z jakéhokoli hlediska. Nepsaným pravidlem je například nepojmenovávat druhy po aktivních politicích.

Fotografie. Mandelinky pojmenované podle koček vedoucího entomologického ústavu. Zleva Hesperopenna zofka a Hesperopenna bonifaci. Zdroj: Národní muzeum

A jaká jména se tedy obvykle při pojmenování nových druhů používají? Druhová jména mohou odrážet například:

velikost (např. parvus = malý, minutissimus = nejmenší, maximus = největší, giganteus = obří);

zbarvení (např. albus = bílý, viridis = zelený, nigripes = černonohý, cyanophthalmus = modrooký, albomarginatus = bíle lemovaný);

tvar těla(např. elongatus = protahlý, octopetalus = s pěti korunními plátky, sphaerocephalus = s kulatou hlavou, curvirostris = se zahnutým zobákem);

podobnost s jinými organizmy nebo i věcmi (např. cerviformis = jelenovitý, připomínající jelena);

charakteristické chování (např. migratorius = stěhovavý, umbricola = obyvatel stínu, volans = létavý);

oblast výskytu(např. americanus = americký, moravicus = moravský, pragensis = pražský, sinensis = čínský, tamdaoensis = z národního parku Tam Dao ve Vietnamu, zhengla = podle lokality Zhengla);

prostředí, v němž se vyskytuje (např. aquaticus = vodní, halophilus = slanomilný, maritimus = přímořský, pratensis = luční, silvestris = lesní, silvicola = obyvatel lesa);

období, kdy se druh vyskytuje (např. autumnalis = podzimní, vernalis = jarní);

u cizopasníků nebo specializovaných býložravců vazbu na jejich hostitele nebo rostlinu(např. esoci = štičí, palmivorus = žeroucí palmy, salviae = šalvějový)

Fotografie. Brouk krasec Cimrmanium angulinotum. jeho české jméno je krasec Cimrmanův. Zdroj: Národní muzeum

Dopis. Dopis autorovi názvu od L. Smoljaka a Z. Svěráka. Zdroj: Svatopluk Bílýdedikaci osobě – nejčastěji sběrateli druhu nebo jinému vědci (např. darwini = Darwinův, opitzi = Opitzův, purkynei = Purkyňův), ale vyloučeni nejsou ani přátelé, rodinní příslušníci, a dokonce ani domácí mazlíčci (např. mandelinky Hesperopenna bonifaci a H. zofka jsou pojmenované po kočkách vedoucího entomologického oddělení NM). Řada vědců neváhala přenést do svých jmen i svoje osobní libůstky a tak dnes máme mnoho set druhů pojmenovaných po svých oblíbených umělcích nebo dokonce po literárních a filmových postavách. Jen několik příkladů: vosičky Mozartella beethoveni a Goetheana shakespearei; červ rournatec Bushiella beatlesi; trilobit Aegrotocatellus jaggeri; pavouk Paradonea presley; moucha lupice Campsicnemius charliechaplini; sklípkan Aptostichus angelinajolieae; třetíhorní želva Psephophorus terrypratchetti; lumčík Shireplitis tolkieni; brouci nosatci Macrostyphlus bilbo, M. frodo a M. gandalf; kutilky Polemistus vaderi a Polemistus yoda; trilobit Han sol; brouci pestrokrovečníci Isoclerus rumcajs, I. manka, and I. cipisek; střevlík Carabus broukpytlik; brouk krasec Cimrmanium angulinotum.

Mezi brouky se vyskytuje i Frodo s Gandalfem nebo Rumcajs s Mankou.

Fotografie. Komiksová postavička z výstavy Jak se bude jmenovat. Zdroj : Národní muzeumNa rozdíl od strohých a přesných vědeckých textů, jméno je jedním z míst, která umožňují vědcům uplatnit svoji invenci a fantazii. Vyjma přímých pojmenování se tak často můžeme setkat i se jmény opisnými (metaforami), kdy je třeba velký druh není pojmenován přímo jako maximus, ale třeba Dynastes hercules po mýtickém hrdinovi, nebo ve jménu našeho roháče velkého (Lucanus cervus) se jeho veliká kusadla samců („parohy“) odrážejí ve jménu cervus = jelen. Někdy se může v pojmenování objevit i ironie, jak dokládá miniaturní brouk pírník měřící pouhých 0,6 mm avšak honosící se jménem starověkých bohů-obrů Nephanes titan.

Ve jménech se objevují i přesmyčky (Alonips, Nopalis, Planois, Sinopla, Sniploa – přesmyčky ze jména italského vědce Spinoly), palindrom (brouk nosorožík Orizabus subaziro) a nejrůznější hříčky. Například nejkratší jméno má jihoasijský netopýr ia (Ia io). Jméno australské vosičky Aha ha zvěčňuje překvapené zvolání jejího objevitele. Mlž Abra cadabra, třetihorní hlodavec Gaudeamus igitur, cizopasný korýš Hoia hoi, pidikřísek Imbecila sclerosa, prvok Kamera lens (čočka z kamery), lumek Pison eu, a mnoho dalších.

Když vědcům dojde fantazie, pojmenují nové druhy jenom latinskými čísly nebo písmeny řecké abecedy.

Občas se stává, zejména stojí -li vědec před pojmenováním mnoha velmi podobných druhů, že mu při pojmenovávání dojde fantazie. Můžeme se tak setkat i s případy, kdy jsou druhy označeny latinskými čísly nebo písmeny řecké abecedy (mouchy vrtalky Ophiomyia prima, O. secunda, O. tertia, O. quarta, O. quinta, O. sexta, O. septima, O. octava, O. nona, O.decima, O. undecima, O. duodecima; pidikřísci Molopopterus alfa, M. beta, M. gamma, M. epsilon, M. eta, M. teta, M. jota, M. kappa, M. lambda, M. mi, M. ni, M. pi, M. ro, M. ksi).

Autorem článku je Petr Kment z Entomologického oddělení Národního muzea


 

Kam dál:

Jak se bude jmenovat?

Nové invazní druhy dvoukřídlého hmyzu v ČR

Za hmyzem na Papuu

 

 

(EK)