Nový hmyzí vetřelec v Evropě!

30. 7. 2014 | Invazní druhy organismů představují vážnou hrozbu pro přírodní lokality po celém světě. Tato hrozba se nevyhýbá ani České republice. Zatímco zahrádkáři žehrají na známé plzáky španělské, a vyměňují si navzájem hrůzostrašné recepty na jejich likvidaci, osidlují naše území také méně viditelní vetřelci – nepůvodní hmyzí druhy, jejichž působení může být neméně závažné. Seznamte se s jedním takovým přivandrovalcem, s pilatkou azalkovou.

Larvy (housenice) pilatky Nematus lipovskyi ožírající listy pěnišníku

Invazní druhy organismů představují vážnou hrozbu pro přírodní lokality po celém světě a v souvislosti s globalizací celosvětové ekonomiky a mobilitou lidské populace se stávají jedním z hlavních negativních faktorů, ohrožujících stávající biologickou rozmanitost původních ekosystémů. Cizí, nepůvodní druhy jsou do nových zemí zavlékány buď úmyslně, nebo neúmyslně spolu s jiným druhem, nebo i bez přičinění člověka samovolným šířením druhu v důsledku překonání bariér, limitujících jeho původní areál.  Ne každý zavlečený druh se však stane invazním, převážná většina druhů vzhledem k nepříznivým klimatickým nebo lokálním podmínkám nemá šanci se na novém území udržet a po krátké době vyhyne. Předpokladem pro úspěšnou kolonizaci a šíření zavlečeného druhu na novém území je především klimatická podobnost mezi původní a nově osidlovanou oblastí, dostatek vhodných potravních zdrojů a absence parazitů a predátorů, která zvýhodňuje invazní druh proti jeho domácím konkurentům.

V České republice je v současnosti registrováno na 90 druhů organismů, které jsou považovány za invazní.

Mezi nimi je celá řada druhů hmyzu, především z druhově početných řádů jako jsou brouci, motýli, dvoukřídlí nebo blanokřídlí. K mediálně nejznámějším příkladům u nás již zdomácnělého invazního hmyzu patří z motýlů bezesporu klíněnka jírovcová (Cameraria ohridella) původem z Balkánu, která od roku 1993 masivně napadá listy jírovce maďalu, z brouků je to především původem východoasijské slunéčko východní (Harmonia axyridis), které se od roku 2006 lavinovitě šíří po celém území České republiky a jako úspěšný konkurent zatlačuje některé domácí druhy slunéček.

Kladoucí samička pilatky Nematus lipovskyi do pupenu pěnišníkuMezi blanokřídlými invazními druhy najdeme například pilatěnku jilmovou (Aproceros leucopoda), která se začíná od roku 2013 vyskytovat i na území České republiky, zatím bez závažného dopadu. V sousedních zemích, jako např. v Maďarsku, způsobuje místně holožíry na jilmech – likviduje listí napadeného stromu.
Větší nebezpečí však představuje další blanokřídlý přivandrovalec, pilatka azalková (Nematus lipovskyi), která patří do čeledi pilatkovitých (Tenthredinidae), jichž se v České republice vyskytuje více než 500 druhů. Všechny u nás žijící druhy jsou vázány na různé druhy dřevin a bylin, na nichž se vyvíjejí housenice, housenkám podobná larvální stádia.  Zajímavostí je, že pilatka azalková jako druh byla popsána poměrně nedávno, a to v roce 1974 americkým entomologem Smithem pouze na základě samičích jedinců pocházejících z východních států USA z  odchovů na okrasných opadavých pěnišnících (jinak také azalkách). Za velmi pozoruhodný lze považovat fakt, že dosud nezodpovězenou zůstává otázka původu druhu, protože všechny dosavadní nálezy pocházejí pouze z antropogenního prostředí (skleníky, zahrady, parky) z vyšlechtěných okrasných kultivarů.  Předpokládá se, že se jedná o původní americký druh a zejména američtí entomologové tak stojí před velkou výzvou zjistit, odkud tento druh vlastně přišel.

Pilatka azalková byla na území České republiky, a zároveň na teritoriu Evropy překvapivě náhle zaznamenána v Botanické zahradě Univerzity Karlovy „Na Slupi“ v roce 2010, kde způsobila masivní holožíry na keřích pěnišníku druhu Rhododendron molle

Protože se jednalo o larvální stádia dosud u nás neznámého druhu, bylo nutné larvy dochovat do stádia dospělce, aby bylo možné je určit. Laboratorní chovy pilatky azalkové byly z neznámého důvodu opakovaně neúspěšné, přesto, že až do zakuklení chov probíhal bez problémů, ale zřejmě nevhodné podmínky během přezimování ovlivnily vývoj a líhnutí dospělců na jaře. Po opakovaných neúspěších byl nakonec proveden odchyt dospělců na rostlinách přímo na místě předchozího výskytu larev.  Kromě samic se zároveň podařilo nasbírat i dosud neznámé, nepopsané samce, a tím se zároveň vyloučila i možnost výlučně partenogenetického rozmnožování z neoplodněných vajíček. Detailní rozbor vzorků larev prozradil, že se mezi larvami současně vyskytují dva makroskopicky zřetelně odlišné morfotypy – charakteristické formy určitého druhu organismu. Po tomto zjištění začal výzkumný tým pracovat s hypotézou, že by se v tomto případě mohlo jednat o dva nerozlišené druhy. Morfologická analýza (analýza vnější stavby organismu) velkého počtu dospělců však tento předpoklad nijak nepotvrdila, protože všichni zkoumaní jedinci náleželi jednomu druhu. Na základě z přírody odebraných vzorků larev se zdá být i tento problém vyřešen  - larvy obou morfotypů patří jednoznačně jednomu a témuž druhu, a tím je právě pilatka azalková.  

Holožír na pěnišníku v Botanické zahradě Univerzity Karlovy (Na Slupi)

Otázkou nyní je, jaká je budoucnost tohoto druhu v České republice, potažmo v Evropě.  Jedná se o krátkodobou epizodu nebo déle trvající trend výskytu pilatky azalkové? Jaké dopady bude její výskyt mít pro naši přírodu?  Rovněž zůstává nezodpovězená i otázka způsobu šíření druhu.  Vzhledem k tomu, že dospělci mají omezenou pohyblivost, předpokládá se, že hlavním prostředkem umožňujícím šíření pilatky na vzdálenější lokality bude přemísťování prostřednictvím vajíček nebo larev. Ty putují pravděpodobně na školkařských výpěstcích na místa jejich výsadby. Ve spolupráci se Zoologickou katedrou Univerzity Karlovy a Státní rostlinolékařskou správou byl proto naplánován projekt dlouhodobého sledování (monitoring) výskytu této pilatky na území České Republiky.

Detail požerku způsobených housenicemi pilatky Nematus lipovskyi na pěnišníku

První výsledky potvrdily, že Praha a její okolí jsou ohnisky šíření pilatky azalkové, a že odtud začalo její šíření všemi směry po území České republiky. Zatímco do roku 2012 byl výskyt pilatky ještě převážně omezen na Středočeský kraj, od roku 2013 byly zaznamenány zatím sice jen sporadické výskyty i ze vzdálenějších oblastí České republiky, a to z Plzeňského, Jihočeského a Hradeckého kraje. Jeden izolovaný záznam pochází dokonce až od Děčína, což jednoznačně potvrzuje, že máme co do činění se skutečným invazním, na zdejší podmínky dobře adaptovaným druhem s předpokladem jeho postupného šíření a usídlení nejen na celém území České republiky, kde se pěstují hostitelské rostliny ve venkovním prostředí, ale i za hranicemi naší republiky.  Vzhledem k tomu, že tato pilatka u nás napadá jen okrasné druhy pěnišníků, nejsou dopadová rizika tohoto druhu na naše původní ekosystémy nijak závažná. Vyšší riziko by však mohla představovat pro určité evropské země s  výskytem přírodního pěnišníku Rododendron luteum, jež je jedním z potencionálních hostitelů této pilatky.


Autorem článku je Ján Macek z Entomologického oddělení Národního muzea. Redakčně upraveno.

 

KAM DÁL?

 

Nejsmradlavější rostlina na světě

Čepice, míček, housenka – z tajů mykologického herbáře

Pouštní sklo uchvacuje už po tisíciletí svou krásou

(dan)