Autorský nábytek architekta Karla Pragera

10.10.2013 | V Nové budově Národního muzea je k vidění mnoho uměleckých děl i skvostů užitého umění, které vznikly na zakázku v době výstavby budovy. S historikem umění Ladislavem Zikmundem-Lenderem jsme zkoumali, zda se v budově nacházel nebo nachází autorský nábytek od architekta Karla Pragera.

Karel Prager a celý jeho tým se při stavbě dnešní Nové budovy Národního muzea (bývalého Federálního shromáždění) pokusili obnovit praxi středověkých hutí, kdy spolupracující architekti a výtvarníci hledají společně nejlepší podobu uměleckého předmětu a jeho správné umístění v rámci stavby. Stejně tak pečlivě vybírali i předměty každodenní potřeby – například nábytek. Pro budovu byly dokonce navrženy autorské interiéry jako například prezidentský salonek nebo salonek pro předsednictvo Federálního shromáždění.  V těchto interiérech vytvářela důmyslnou symbiózu vysoké estetické hodnoty jak umělecká díla a obkladové materiály, tak třeba i podhledy stropů, dekorativní předměty a nábytek. Právě kvůli nábytku se do Nové budovy Národního muzea vypravil historik umění Ladislav Zikmund-Lender, který zkoumá, zda architekt Karel Prager při zařizování budovy použil vlastní autorský mobiliář.

„Prager navrhoval autorský mobiliář, ale z dochované dokumentace vyplývá, že to nebyla jeho zábava ani priorita (jako v případě dalších poválečných architektů, namátkou třeba manželů Machoninových, nebo spolupráce Jana Šrámka se Zbyňkem Hřivnáčem),“ domnívá se Zikmund-Lender, „zajímala ho především architektura a strukturace prostoru. A také to, aby architektura společně s ostatními prvky vybavení budovy tvořila jednotný celek.“

To však mělo svůj háček – nabídka vhodného nábytku pro tak významnou stavbu byla dosti omezená. „Velké vládní zakázky byly tlačeny do toho, aby všechny materiály i dodavatelé pocházeli pokud možno z Československa, aby se v maximální možné míře nemuselo nic dovážet,“ vysvětluje Zikmund-Lender. Většinou tehdy nejvýznamnější výrobci nábytku (národní podniky Jitona Soběslav, Kovona Lysá nad Labem, Ton Bystřice pod Hostýnem, Dyha Brno, Kodreta Myjava, Mier Topolčany) ale měli za úkol vyrábět primárně pro export, tudíž pro tuzemský trh byla nabídka omezená.

Architekti si z jejich sériové nabídky nebo z autorské produkce jejich kmenových návrhářů ne vždy mohli uspokojivě vybrat.

Často bylo třeba užší a výtvarné propojení mobiliáře s architekturou, takže si nábytek začali navrhovat sami. Pro některé vládní reprezentativní zakázky byl pro to prostor a byla zde i možnost, že architektem navržený mobiliář výrobce pak vyrobí. Často se pak mohlo stát, že se takto navržený nábytek dostal i do sériové výroby. Je však toto i případ architekta Karla Pragera?

„Karel Prager většinou navrhoval velmi subtilní kusy, které jakoby trochu popíraly tektoniku nábytku, sedáky a výplně byly všelijak vyvěšené a zavěšené, kopírovaly stylově jeho architektonické návrhy – nábytek byl podobně vzdušný, subtilní, průhledný. Spojujícím momentem Pragerova nábytku je třeba nezvyklé použití kouřových skel. To byl jeho rukopis,“ přibližuje Zikmund-Lender.

Během naší dvouhodinové cesty po Nové budově Národního muzea jsme však nenarazili na žádný nábytek, který by tomuto popisu odpovídal. Nad tím, že by proslulá koženková křesla, která jsou stále k vidění na některých místech v budově, pocházela právě od slavného architekta, Zikmund-Lender kroutí hlavou: „Nezdá se mi to, ale vyloučit to nemohu.“. Zajímavým objevem jsou ale židle z bývalé Sněmovny lidu: „domnívám se, že se jedná o trochu upravený model z pražského letiště, které se začalo stavět už v roce 1967. Ty sice nejsou autorským Pragerovým nábytkem, ale jsou dokladem toho, jak jeden návrh pro konkrétní vládní zakázku přešel do jiné zakázky,“ říká Zikmund-Lender.

Na konci prohlídky budovy nezbývá než konstatovat, že autorský Pragerův nábytek se v Nové budově Národního muzea téměř určitě nenachází.

Asi před pěti lety se ale v jedné aukci dražila dvě křesla od Karla Pragera, která vyrobil národní podnik TON Bystřice pod Hostýnem. Nejednalo se o sériovou výrobu, ale o několik kousků určených právě pro bývalé Federální shromáždění. Konstrukčně a tvarově představují křesla ojedinělé a na výrobu náročné kusy. Zda se však tato křesla v budově někdy používala, není známo. Zůstávají tak pouze dokladem podivně pružného systému výroby autorského nábytku pro významné stavby.

KAM DÁL?

Umělecká výzdoba Nové budovy Národního muzea

Nová budova splnila sen o rozšíření muzea

Moderní muzejní komplex v centru metropole

(dan)

Diskuse