17.01.2018 | Cestování je dnes dostupné téměř každému. Bratři Berchtoldové se však na své zajímavé cesty do dalekých zemích vydávali v době, kdy nestačilo zajít do cestovní kanceláře a vybrat si zájezd s "all-inclusive"...
Rod Berchtoldů pocházející z Tyrolska se na Moravě a později i v Čechách usadil v průběhu třicetileté války. Císařský rada Jakub Berchtold z Tridentu (1585–1641) koupil moravské Uherčice ve znojemském kraji a s postupem času jeho větev rodiny získala další statky a majetek na Moravě (včetně buchlovského panství), v Rakousech a v Uhrách. Do hraběcího stavu byla rodina povýšena roku 1673. Hlavním sídlem hrabat Berchtoldů bylo od konce 18. století buchlovské panství (zámek Buchlovice a hrad Buchlov), které Leopoldu I. odkázala jeho teta, Eleonora Petřvaldská z Petřvaldu.
Nenechte si ujít zajímavé přednášky!
Významné cestovatele pravidelně představují i poutavé přednášky v Náprstkově muzeu.
Přednášky i další akce najdete na webových stránkách Národního muzea.
Rod Berchtoldů z Uherčic měl již od první poloviny 18. století velmi blízko k Orientu a Africe. Prvním Berchtoldem, který na vlastní kůži okusil Orient, byl Prosper Antonín (1720–1807), jenž byl členem diplomatické mise, kterou vyslal císař Karel VI. k osmanskému sultánu Mahmúdovi I. do Konstantinopole.
Leopold I. hrabě Berchtold (1759–1809) vystudoval filozofii a práva v Olomouci a ve Vídni. Následně pracoval pro státní správu v Olomouci a Jihlavě. Touha cestovatelská ho však přiměla české země opustit a vydal se na cesty. Nejdříve zamířil do Terstu, kde se učil zeměpisu a obchodu. Tam setrval jen krátce a již v roce 1780 se vydal na cesty po zemích Evropy, Afriky a Blízkého východu, ze kterých se do rodných českých zemí vrátil po dlouhých sedmnácti letech.
Leopold byl velký lidumil – brojil proti otrokářství, ale i proti býčím zápasům.
První Leopoldova cesta vedla do Itálie. Navštívil Benátky, Milán, Turín, Florencii, Řím, Neapol, Palermo nebo Messinu. Vystoupal na Vesuv i Etnu. Ze Sicílie se vypravil na Maltu a Krétu. Cestou zpět na sever se zastavil v Toskánsku. Byl pozván na velkovévodský dvůr ve Florencii. Velkovévoda Petr Leopold II., bratr rakouského císaře Josefa II., si hraběte pro jeho znalosti a lidumilnou činnost velmi považoval a dokonce jej pasoval na rytíře řádu sv. Štěpána. Další Leopoldovy cesty směřovaly na západ Evropy.
Během cest působil jako filantrop a kamkoliv doputoval, publikoval osvícenecké pamflety, jejichž autory byli jeho přátelé nebo on sám. V letech 1783 až 1786 důkladně procestoval nejprve Francii, v letech 1787 až 1789 Anglii. V Londýně byl zvolen za člena anglické Královské lidumilné společnosti, která se zabývala kříšením zdánlivě mrtvých, především utonutých. V roce 1790 odcestoval Španělska, o rok později do Portugalska. Na Iberském poloostrově brojil proti býčím zápasům, v Severní Africe potom především proti otrokářství. Na svých cestách se údajně naučil řadu jazyků, včetně několika orientálních – arabštiny, turečtiny, perštiny a hebrejštiny.
Z Iberského poloostrova Leopold uskutečnil dvě návštěvy afrického kontinentu. Nejdříve se přes Tanger vydal na Kanárské ostrovy, následně navštívil Alžír. Do Alžíru se brzy vrátil a setrval tu několik měsíců, aby pak pokračoval dále na východ po severoafrickém pobřeží.
V Alžíru se Leopold na vlastní oči seznámil s útrapami křesťanů, kteří byli alžírskými piráty uvrženi do otroctví. Leopold se nehodlal s nelidským zacházením a praktikami smířit a snažil se proti této věci získat jak své přátele filantropy, tak i vládce berberských zemí. Jeho snahy však vyšly nazmar. Zklamán svým nezdarem Leopold opustil Alžír a vydal se po zemi přes Constantinu do Tunisu a odtud lodí do egyptské Alexandrie.
V Egyptě strávil několik měsíců. Seznámil se zde s řadou diplomatů, cestovatelů a obchodníků – mimo jiné s anglickým konzulem v Alexandrii, Georgem Baldwinem. Baldwin navrhl metodu na léčení moru, která spočívala v potírání těla nemocných olivovým olejem. Leopold I. tuto metodu vehementně propagoval po zbytek své cesty do českých zemí. Z Egypta se vypravil do Jeruzaléma a přes Jaffu, Smyrnu (dnešní Izmir) a Istanbul se vrátil do českých zemí.
Druhým hrabětem Berchtoldem, který navštívil Egypt, byl Leopoldův o 22 let mladší nevlastní bratr, Bedřich Všemír (1781–1876). Bedřich byl lékař, botanik a cestovatel a v neposlední řadě také národní buditel, který výrazným způsobem přispěl ke vzniku Vlasteneckého muzea v Čechách (pozdějšího Národního muzea). Bedřich úzce spolupracoval s velikány, kteří stáli na počátku české vědy, a to nejen s Kašparem ze Šternberka, hlavním zakladatelem muzea, ale také s bratry Preslovými nebo Janem Evangelistou Purkyněm. Společně se Svatoplukem Preslem vytvořil monumentální dílo s názvem O přirozenosti rostlin aneb Rostlinář, jehož první svazek vyšel v roce 1820.
Bedřich Všemír shromáždil na hradě Buchlově zajímavé egyptské starožitnosti.
Vědě, především botanice, se Bedřich věnoval po celý svůj život, avšak teprve po padesátce jej zachvátila touha cestovat. Nejdříve podobně jako jeho starší bratr cestoval po evropských zemích – Francii, Itálii, Švédsku nebo Dánsku – a následně se rozhodl navštívit Egypt se Svatou zemí a nakonec i Brazílii. Bedřich Všemír po Egyptě cestoval společně s Josefem Vratislavem z Mitrovic a Františkem Salmem. Z exotické cesty společníci na hrad Buchlov, kde bylo zřízeno rodinné muzeum, přivezli zajímavou sbírku egyptských starožitností.
Bedřich Všemír byl členem řady učených spolků, včetně spolku Lotos, který se mimo jiné jako první v českých zemích věnoval výzkumu staroegyptských mumií. Bedřich Všemír zemřel roku 1876 v požehnaném věku 94 let a až do svých posledních dnů se zaníceně věnoval rozvoji vědy a poznání.
Autorem textu je Pavel Onderka z Náprstkova muzea asijských, afrických a amerických kultur.
(per)
Historie Mimoevropské kultury
