Cestovatelé Paclt a Holub se znepřátelili na smrt

22. 1. 2015 | Roku 1873 se začala psát historie vyhroceného vztahu mezi "starým zkušeným orlem", cestovatelem Čeňkem Pacltem a "opeřeným sokolíkem" Emilem Holubem, který měl tehdy všechny své slavné cesty ještě před sebou. Jejich zezačátku dobrý vztah se změnil v zuřivé nepřátelství, které dál posiloval český tisk. Na stránkách českých deníků a novin spolu totiž vedli podporovatelé a přátelé obou cestovatelů mediální válku.

Čeněk Paclt (vlevo) a Emil Holub (vpravo). zdroj: Národní muzeum

Mladý a dosud nezkušený Emil Holub přijel roku 1873 do afrického Dutoitspanu na jihu kontinentu na svou první výpravu. Setkal se zde s o mnoho starším a zkušenějším cestovatelem Čeňkem Pacltem, který v tu dobu měl za sebou cesty po celém světě a v Africe už několikátý rok pobýval.

Otakar Feistmantel ve fejetonu otištěném v beletristickém časopise Lumír téhož roku neváhal přisoudit těmto dvěma známých českým osobnostem otcovsko-synovský vztah, když nazval Paclta starým zkušeným orlem, který zná už celý svět a Holuba sotva opeřeným sokolíkem, který vylítl loňského roku poprvé do světa. Ve skutečnosti byl Paclt Holubovi v začátcích v Dutoitspanu skutečně oporou, když mu pomáhal zorientovat se v místních poměrech, ale jejich vztah rozhodně nebyl tak idealistický, jak si zřejmě Feistmantel představoval. Jejich přátelství dostalo trhliny, když Paclt pochopil, že jej Holub nebere jako rovnocenného partnera, ale spíše jako pomocníka, který měl v plánované Holubově výpravě podle smlouvy zastávat roli podřízeného. To bylo pro Paclta, který celý život usiloval o svobodu a nezávislost, svou společenskou pozici a uznání si vybudoval tvrdou manuální prací, velmi ponižující zjištění.

Holub také nebral vážně dobře míněné rady, které mu Paclt dával, a často se ukázalo, že pravda byla na Pacltově straně, například když doporučoval jako tažná zvířata k povozům použít voly místo mezků nebo koňů. Za těchto okolností se Paclt rozhodl, že se první Holubovy výpravy nezúčastní a jejich přátelský vztah se změnil nejprve v lhostejnost a později v otevřené nepřátelství, ke kterému vedla série incidentů.

Jejich vztah se ještě víc zhoršil, když se tyto neshody začaly ventilovat přes jejich přátele, příbuzné a podporovatele doma ve vlasti.

Oba cestovatelé totiž udržovali čilou korespondenci s domovem a to vedlo k další eskalaci celého konfliktu, o němž byli doma obšírně informováni. Dá se říct, že prostřednictví svých zastánců doma se začala mezi oběma cestovateli odehrávat mediální válka, ve které se navzájem očerňovali a pomlouvali. Úryvky z dopisů se totiž dostávaly na stránky českých časopisů a novin a veřejnost tak mohla sledovat jejich vzájemné výpady doslova "v přímém přenosu". Zveřejnění těchto dopisů vrhalo špatné světlo na oba cestovatele a nepřinášelo nic dobrého, Paclt si je navíc ani nepřál, a po nepříjemnostech, které v důsledku zveřejnění následovaly, zcela přerušil kontakty s domovem a několik let neposlal domů žádnou zprávu.

To vedlo k dalšímu vyhrocení celé aféry a Holub byl dokonce osočován z toho, že Paclta sprovodil ze světa a přivlastnil si jeho sbírky, které poté vydával za svoje. Jejich nepřátelství neskončilo ani Pacltovou smrtí v roce 1887, Holub totiž svému soku nemohl přijít na jméno ani po té.

Se vzájemnými antipatiemi se každý vypořádal po svém.

Paclt považoval Holuba za podvodníka a lháře, což dokládal podle jeho názoru například dopis Holubova otce otištěný ve Světozoru č. 22 z roku 1874, kde se psalo, s jakým vybavením Holub po Africe cestuje: "proti útokům zřízeným vozem s pohyblivou vížkou vzadu (...) přiměřenou lékárnou, fysikálními a astronomickými nástroji (...)". Tento dopis Paclta rozhořčil a neváhal na něj zareagovat, jeho reakci pak otiskl časopis Slovan 22. května 1875: "V jednom Světozoru opět se píše, kterak se Holub vydal na výpravu s vozem, který má vzadu pohyblivou věž. (Snad nějaký monitor s několika Kruppovými děly?), že jest zaopatřen všemi hvězdářskými a zemězpyteckými instrumenty k prozkoumání krajiny u jezera Ngami atd. A Holub nemá ani dalekohled, všechno, co má, jest zvětšovací sklíčko, jako mají hodináři k svému řemeslu". Paclt  nechápal ani rozměry Holubovy vědecké práce a připravoval údajně dílo, které mělo odhalit Holubovy mylné závěry a lži, týkající se jeho výzkumných afrických cest. Toto dílo ale nikdy nevyšlo. Holub se zase rozhodl Paclta ve svém cestopise záměrně neuvádět, i přesto, že mu byl na začátku jeho cest skutečně oporou.

Pravá příčina nepřátelství obou cestovatelů zůstavá skrytá. K dispozici je totiž jen korespondence obou cestovatelů, která ukazuje dva naprosto odlišné pohledy na jejich neshody.


V článku byly použity informace  z knihy Martina Šámala Emil Holub / cestovatel – etnograf – sběratel.

 

 

(dan)