28.03.2014 | Bohumil Hrabal, jeden z nejoceňovanějších českých spisovatelů 20. století, se narodil přesně před 100 lety. Ve sbírkách Národního muzea se nachází část jeho tvorby v podobě samizdatových vydání. V dnešní době, kdy je trh přesycený knihami, je už stěží představitelné, že určité knihy se před rokem 1989 šířily jen díky tomu, že spisovatelé nebo jejich přátelé opisovali literární texty na stroji a šířili dál.
Nelegální, ineditní nebo také samizdatová literatura (z ruského самиздат – samizdat, samo-vydávání) označuje literární díla, která v období nesvobody nemohla vycházet v nakladatelstvích, ale šířila se mezi lidmi za pomocí vlastnoručně zhotovených kopií – strojopisů nebo xeroxů. Od roku 2003, kdy je součástí Národního muzea i Československé dokumentační středisko, najdeme v muzeu i rozsáhlé sbírky československé samizdatové literatury.
Původní Československé dokumentační středisko nezávislé literatury vzniklo v roce 1986 v SRN a jeho zakládajícími členy byly významné osobnosti československého exilu: Ivan Medek, Pavel Tigrid, Karel Jan Schwarzenberg, Vilém Prečan a mnoho dalších. Od počátku své existence fungovalo středisko jako archiv, specializovaná knihovna, badatelské, informační a publikační zařízení.
Stovky samizdatových titulů v Národním muzeu pocházejí z různých edic (Edice Petlice, Edice Expedice, Kvart aj.). Je zde soustředěna i produkce československých exilových nakladatelství jako například Škvoreckého 68 Publishers z Toronta nebo úplná kolekce hlavních exilových časopisů.
"Hlavním důvodem rozšíření samizdatu se staly rozsáhlé represe české kultury a zvlášť literatury na samém počátku 70. let. Zákaz veřejného působení i publikační činnosti donutil některé spisovatele, třeba Josefa Škvoreckého nebo Milana Kunderu k odchodu do zahraničí, někteří přestali psát, jiní (jako právě Bohumil Hrabal) provedli sebekritiku a jejich díla byla v průběhu let publikována. Velká část autorů však tvořila dál, i když v tíživých existenčních podmínkách, zaměstnáni jako topiči, noční hlídači, měřiči vody nebo čističi oken. Opisovali své texty na stroji a šířili je mezi přátele," říká Jitka Hanáková z Národního muzea – Československého dokumentačního střediska.
Opisy samizdatové literatury často obsahovaly formulku na oko "zakazující" další šíření textu: Výslovný Zákaz Dalšího Opisování Rukopisu – počáteční písmena tvoří dohromady slovo VZDOR.
Český samizdat lze rozdělit do dvou základních skupin. První skupinou jsou knihy vydané v jednotlivých edicích, druhou tvoří mimoediční publikace. Rozeznat je od sebe bývá dost obtížné. Lze je rozlišit podle formátu, typu vazby, úpravy titulního listu, uvedené ediční značky nebo jiného charakteristického znaku. Samizdatové edice patří mezi nejvíce zmapovanou oblast aktivit českého samovydávání; v 70. a 80. letech jich vzniklo (a často i zaniklo) přes devadesát.
Díla vzniklá převážně v 70. a 80. letech vycházela Bohumilu Hrabalovi nejprve v samizdatových edicích, poprvé obvykle v edicích Petlice a Expedice (Obsluhoval jsem anglického krále; Městečko, kde se zastavil čas a další) a od roku 1986 vydávala strojopisy jeho nově vzniklých děl edice Pražská imaginace. Kromě toho existuje mnoho různých opisů a neautorizovaných výborů z Hrabalova díla. Samizdatová vydání často přebírala československá exilová nakladatelství, která Hrabalovy knihy vydávala mnohdy bez tiráže a jakýchkoli údajů, které by mohly původ knihy identifikovat.
V Národním muzeu se nachází celá řada Hrabalových knih ze samizdatové Edice Petlice, Edice Expedice, Pražské imaginace i mnoho dalších vydání, u nichž nelze vydavatele ani dohledat.
Kromě toho jsou zde i exilová vydání především z nakladatelství 68 Publishers. Na obálce těchto knih lze najít reprodukce koláží Jiřího Koláře.
Dnes už je pro nás asi těžko představitelné, že řada tehdejší československé literatury nebyla běžnému čtenáři, který neměl kontakty na společenské kruhy vydávající samizdat, nebo přístup k exilové literatuře, vůbec dostupná. "V průběhu let 1970-1972 byly vypracovány nové směrnice k „očistě” knihovních fondů, vznikly tzv. zvláštní fondy, do nichž se zařazovaly knihy autorů, kteří se angažovali v letech 1967-1969, dále autorů, kteří odešli po roce 1968 do emigrace, i těch, kteří nesplňovali představu angažované socialistické tvorby. Mimo oficiální kulturní scénu se tak ocitla velká část žijících českých spisovatelů," uzavírá Jitka Hanáková. Tato omezení se týkala i beletristické a odborné zahraniční literatury. S nadsázkou se tak dá říci, že díky vnější i vnitřní kulturní izolaci se Československo před rokem 1989 stalo státem, ve kterém se zastavil čas.
FOTOGALERIE:
KAM DÁL?
Mobil na střeše Nové budovy Národního muzea
Makety a skici: Tak vznikaly knihy v dobách knihtisku
Bývalé zimoviště cirkusů se proměnilo na muzeum
(dan)
Archeologie Historie Hudba Lidová kultura Mimoevropské kultury Osobnosti Přírodní vědy Rekonstrukce Restaurování Rukopisy a tisky Umění Vánoce Výstavy
Muzeum 3000, zpravodajský portál Národního muzea, odhaluje jedinečná tajemství. Více se dozvíte zde!
