Mobil na střeše Nové budovy Národního muzea

30. 1. 2014 | Mobil neboli kinetická (pohyblivá) plastika na střeše Nové budovy Národního muzea je dílem sochaře Jiřího Nováka, který je díky nové vlně zájmu o umělecká díla ve veřejném prostoru z let 1948 - 1989 stále známější.

Mobilní plastika Jiřího Nováka na střeše Nové budovy Národního muzea (vpravo dole, zasněžená)

Karel Prager a celý jeho tým se při stavbě dnešní Nové budovy Národního muzea (bývalého Federálního shromáždění) pokusili obnovit praxi středověkých hutí, kdy spolupracující architekti a výtvarníci hledají společně nejlepší podobu uměleckého předmětu a jeho správné umístění v rámci stavby. Obklopili se proto vyhlášenými výtvarníky; jedním z nich byl i sochař Jiří Novák a jeho mobilní plastika na střeše Nové budovy Národního muzea.

Pohyblivé sochy

Pozoruhodné "mobily", tedy pohyblivé sochy Jiřího Nováka se zejména v šedesátých letech staly součástí výzdoby veřejného prostoru nejen v Praze, ale i jiných městech. Tvořily součást prestižních zakázek, jako byla například výzdoba bývalého Federálního shromáždění, velvyslanectví ČSSR v Londýně,  nebo světové výstavy v Montrealu roku 1967. Čím bylo dílo Jiřího Nováka už ve své době jedinečné?

Rodák z Přelouče, narozený 6. listopadu 1922, vystudoval za 2. světové války Uměleckoprůmyslovou školu (později UMPRUM) a záhy po válce Akademii výtvarných umění. Byl členem výtvarné skupiny M 57, jejímž prostřednictvím byl osloven pro spolupráci na přípravě slavné československé expozice pro světovou výstavu EXPO 58 v Bruselu. Z Bruselu se vrátil fascinován novými možnostmi sochařství. Kov se stal pro Jiřího Nováka na dlouhou dobu materiálem číslo jedna.Pohled na plastiku s Historickou budovou Národního muzea v pozadí

Až do konce šedesátých let se jeho díla objevila na téměř dvou desítkách výstav a přehlídek v tuzemsku i v zahraničí. Lehce působící kovové plastiky, které zkonstruoval a rozpohyboval s pomocí vody, větru nebo elektrického pohonu, uchvacují svou hravostí a samozřejmostí, s níž komunikují s okolím.

To je i případ mobilní plastiky původně poháněné elektromotorem, která je stále adjustována na střeše Nové budovy Národního muzea. V literatuře je nazývána Mobil případně Zahrada a pochází z konce šedesátých let, kdy se dokončovala umělecká výzdoba Federálního shromáždění. Dnes je plastika sice už nepohyblivá, její kovové "listy" však stále oživují střechu muzejní budovy.

Z této doby je i jeho zřejmě nejznámější plastika s názvem Dálky na sídlišti Novodvorská, kterou se podařilo před několika lety zachránit před zničením díky aktivitě mladých umělců z projektu Vetřelci a Volavky.

Jiří Novák je také autorem emblému pro Československou televizi, který je stále k vidění na Kavčích horách.

V sedmdesátých letech se Jiří Novák stáhl pod vlivem společenské situace do ústraní a stále více se věnoval restaurování kamene. V ateliéru na Hrubé skále vytváří desítky kopií kamenných soch zejména z období baroka. Vrcholem jeho restaurátorské tvorby je pravděpodobně kopie sochy Vidění sv. Luitgardy od Matyáše Bernarda Brauna z devadesátých let.

Pohled na střešní zahradu Nové budovy Národního muzea v létě

Proč právě mobil? V roce 1932 vstoupil do kinetické terminologie nový pojem mobil, který z části nahradil dosud užívané pojmy kinetický a kinematický k popisu samovolně se pohybujících kinetických objektů. Síla působící na pohyb kinetického díla mohla být např. ruka nebo vítr. Ačkoli první objekty tohoto charakteru vznikaly již kolem roku 1919 a dříve, pojem mobil byl prosazen a definován až v roce 1932, kdy je zavedl Marcel Duchamp. (Zdeněk Pešánek, 2006)

 

KAM DÁL?

Autorský nábytek architekta Karla Pragera

Nadčasová skleněná plastika zdobí Národní muzeum

Nová budova splnila sen o rozšíření muzea

 

(dan)