04.09.2014 | Kmotřička smrt nebo motiv z Dvořákovy Rusalky stály u zdroje inspirace výtvarnic a spisovatelek Kamily Skopové a Martiny Špinkové, které pro výstavu Smrt kmotřička vytvořily originální kresby. Obě dámy zpovídala pro portál Muzeum 3000 autorka výstavy Smrt kmotřička, Dagmar Štefancová.
Národní muzeum připravilo pro své návštěvníky na sezonu 2014/2015 výstavní cyklus s názvem SMRT, který poukazuje na smrtelnost jako základní rozměr života každého z nás. Tento cyklus započala výstava Smrt kmotřička v Národním muzeu – Českém muzeu hudby. Název výstavy odkazuje k lidové kultuře, kde postava Smrti zastupuje navýsost spravedlivou sílu. V pohádkách a lidových písních bývá smrt zobrazena jako samozřejmá, nikoli děsivá stránka našeho života. Smrt z pohádek a lidové slovesnosti je ve výstavě zastoupena např. Erbenovou Kyticí nebo operou Smrt kmotřička od Rudolfa Karla.
V grafických podkladech a upoutávkách na zahajovací výstavu z cyklu SMRT se objevuje postava personifikované Smrti – ženy s kosou. Nakreslila ji paní Kamila Skopová (nar. 1944) jako ilustraci k pohádce Smrt kmotřička, kterou spolu s dalšími příběhy zahrnula do sbírky sedmadvaceti klasických českých, ale i světových nebo naopak vlastních pohádek, vydaných v roce 2013. Knížka upoutá bohatými barevnými obrázky a navíc zajímavými informacemi ze světa národopisu. To je totiž celoživotní zájem paní Skopové. Postava Smrtky z výstavního plakátu se návštěvníkům moc líbí, a tak moje první otázka směřovala právě k ní: co má Smrt oblečeno a jak to, že si vykračuje v „pantoflích“?
„Protože se soustavně zabývám etnologií, tedy i lidovým oděvem, logicky své ilustrace směřuji k lidovému odívání. Ta smrtka je oblečena jako stará žena ve špenzru (krátkém kabátku) a sukni, měla by mít také fěrtoch, ale protože by asi nemohl být černý, tak jsem jí ho nenakreslila. Pantofle se nosívaly v určitých regionech nejen jako domácí obuv, ale ženy nosily pantoflíčky (někdy i na malém špalíčku) také k běžnému oděvu. Ve všech svých knížkách se zaměřuji na popularizaci lidové hmotné a duchovní kultury, ovšem nikoliv formou odborných vědeckých publikací, ale spíše formou čtení ‚stravitelného’ pro širokou veřejnost.“
Kamila Skopová žije a pracuje nedaleko Hlinska, takže jsme ke kontaktu využívaly především email. V případě Martiny Špinkové (nar. 1959), druhé současné výtvarnice, která se ve výstavě Smrt kmotřička výrazně „podepsala“, se naše první osobní setkání uskutečnilo už v zimě minulého roku v krámku Hospicového občanského sdružení Cesta domů. Toto sdružení pomáhala v roce 2001 paní Špinková založit, vedla ho a nyní je jeho předsedkyní. Kromě toho se věnuje volné a užité grafice, ilustraci a výtvarné redakci, píše a publikuje básně.
Kresby Martiny Špinkové měly ve výstavním prostoru od začátku jasné místo: jako úvod k rozsáhlejší kapitole o smrti literární či jevištní postavy a zároveň jako střípky z reálných životních cest. Proto se tyto kresby inspirují operními příběhy a dávají je do souvislosti s okamžiky lidského života.
„Doteky smrti jsem si tentokrát vynašla v operách – když je výstava v muzeu hudby,“ řekla Martina Špinková. „Smrt má mnoho tváří, každého z nás natrefí v jiné situaci, na každého hledí jinak. Opery jsou taková vypjatá zrcadla našeho světa, tak i některé ty tváře smrti jsou tu explicitnější, možná jednodušší, ale naše. Poznáváme je. Aspoň myslím.“
Kresby laděné do bílé, černé a široké škály šedých odstínů odkazují svými názvy víc na onu obecnou rovinu než ke konkrétním dílům, pro znalce opery však budou paralely určitě zajímavé. A tak na základě motivu ze Smetanovy Hubičky (smrt dítěte) vznikla kresba nazvaná „Anděl“, Dvořákova Rusalka se promítá do kresby „Pomíjivost“, tragická smrt novorozence z Janáčkovy Její pastorkyně je vyjádřena v kresbě s názvem „Zima“… Paní Špinková výjimečně sáhla pro inspiraci i do světové operní tvorby (Wolfgang Amadeus Mozart, Giuseppe Verdi).
Další otázky pro obě výtvarnice byly osobnější: Pomáhá Vám umění vyrovnat se se smrtí?
Kamila Skopová: „Co se týká vlivu umělecké tvorby na vyrovnání se se smrtí, je to složité. Myslím, že se smrtí se nesmíří nikdo a pokud to tvrdí, pak lže. Jde spíše o jakési smíření, zklidnění, pochopení mnoha věcí, které nám v mládí unikaly, ale to není věc umělecké tvorby, spíše stáří a zkušeností.“
Martina Špinková: „Se smrtí se ‚vyrovnávám‘ životem a umění je jeho součástí. Je to jako všechno ostatní. A já vlastně nevím, jestli potřebuji se vyrovnávat se smrtí. Ona tu prostě je. Někde je i ta má i smrt mých nejbližších, a přijde, až bude mít svůj čas. Proč tu jsem takhle na chvíli na zemi, proč Hospodina těší budovat vztah s námi právě přes to naše pozemské žití, to netuším. Ale ptát se mohu a jistě ty otázky jsou nějak přítomné i v tom, co dělám, maluju, píšu.“
Máte nějaké oblíbené umělecké dílo s tematikou smrti?
Kamila Skopová: „Uměleckých děl s touto tematikou jsem poznala mnoho, nevzpomenu si, že by mne některé výjimečně oslovilo. Ale právě ta lidová pohádka o Smrti kmotřičce mě velmi zaujala. Znám ji v mnoha verzích, myslím, že není známa pouze v českém prostředí.“
Martina Špinková: „Nu, ona asi všechna ta dobrá to někde tiše v sobě mají, nemohou nemít, že. Dvořákův violoncellový koncert, Mozartovo Rekviem… Je radost, když to umělec umí uchopit a je tomu rozumět, přijde tak nějaké světlo do tmy. Skoro bych řekla, že všechno, co za něco stojí, má kousek opodál nenápadně přítomné napětí mezi věčností a konečností.“
A nakonec jsem položila otázku, jak tvorbu obou umělkyň ovlivnila jejich vlastní zkušenost se smrtí. V případě Martiny Špinkové se samozřejmě nabízela její činnost v domácím hospici – promítá se nějak tato sféra Vaší činnosti do Vaší umělecké tvorby?
„Myslím, že ne víc než cokoli, co v životě dělám. Život se jistě do toho, jak a co kreslím, promítá, a jistě to chodí i naopak. Na umění mne ale okouzluje především to, že si žije svým životem jakoby vedle nás.“
Odpověď Kamily Skopové si nechávám na závěr: dala by se totiž považovat i za jedno z poselství, které chce celá výstava Smrt kmotřička sdělit.
„Zkušenost se smrtí (kromě odchodu mých rodičů a příbuzných) mám bezprostřední, před časem mi zemřel partner, byli jsme spolu dvacet let. Zemřel doma, rakovina plic. Kromě smutku mi to ale přineslo i jedno pozitivum. Od té chvíle si velmi intenzivně uvědomuji tenkou hranici mezi životem a smrtí, žiju tedy intenzivněji, raduji se z každého dne a každé maličkosti.“
Děkuji Vám za rozhovor.
KAM DÁL
Smrt kmotřička na vás čeká v Českém muzeu hudby
(dan)
Archeologie Historie Hudba Lidová kultura Mimoevropské kultury Osobnosti Přírodní vědy Rekonstrukce Restaurování Rukopisy a tisky Umění Vánoce Výstavy
Muzeum 3000, zpravodajský portál Národního muzea, odhaluje jedinečná tajemství. Více se dozvíte zde!
