Našli jste meteorit?

07.01.2014 | Meteority jsou mimozemské objekty a jako takové vzbuzují pro svou tajemnost spojenou s dálkami Vesmíru neustálý zájem lidí.

Je proto pochopitelné, že mnoho lidí touží meteorit nalézt či vlastnit. Na pracovníky Národního muzea se pak obracejí s nálezy různých předmětů, někdy přírodnin, častěji ale lidských výtvorů, a chtějí potvrdit, že mají meteorit. Četnost takových žádostí vzrostla zejména po pádu a nálezu meteoritu u Čeljabinska počátkem roku 2013. Této události byla v televizi a na internetu věnována velká pozornost.

Bohužel je nutné říct, že za dobu existence Národního muzea ještě nikdo osobně nalezený meteorit nepřinesl.

Do muzejních sbírek se meteority dostávají od obchodníků s meteority a od sběratelů meteoritů. Muzea si také meteority mezi sebou vyměňují.

Meteority se sbírají krátce po pozorovaném pádu nebo v místech, kde se již nějaké meteority našly. Železné meteority bývaly dříve nacházeny na polích při orbě koňským či volským pluhem. Dnes meteority vyhledávají odborníci či sběratelé meteoritů na některých pouštích, kde díky tmavé barvě povrchu kontrastují s okolním světlejším zbarvením. Velké množství meteoritů bylo v posledních desetiletích nalezeno též na ledu na Antarktidě.

Jak vlastně meteorit poznat?

Nemusí to být snadné, a proto to vezměme trochu z opačného konce. Řekněme si, jak meteorit určitě nevypadá a co lidé často za meteorit považují.

Laika zaujmou přírodniny a v přírodě nalezené artefakty, které jsou výrazné svým tvarem či barvou. Takové jsou často bez váhání pokládány za meteorit. Nejčastěji jsou to strusky a hutnické slitiny, zejména železa s manganem a křemíkem (feromangany a ferosilicia) a lidmi vyrobené kusy železa. Z přírodnin jsou to především různé typy konkrecí, valouny, železité pískovce a větráním opracované kusy čediče, které mohou být opravdu velmi podobné kamenným meteoritům.

Feromangany a ferosilicia mají šedostříbrnou barvu a polokovový až kovový lesk. Od železných meteoritů, za které by mohly být považovány, se liší světlejší barvou, někdy ledvinitým povrchem, zřetelnou štěpností nebo přítomností dutin. Strusky mívají charakter skla, často mají ledvinitý povrch a mohou být porézní, obsahují kulovité dutiny po plynech. V případě strusek a slitin je na první pohled patrné, že nevypadají jako kámen a také to kameny nejsou.

Meteority nikdy neobsahují křemen, který lze v horninách dobře poznat již pod lupou. Zrna křemene jsou hojně přítomná ve zmíněných železitých pískovcích. Dále meteority neobsahují dutiny a bubliny charakteristické zejména pro strusky a porézní kusy surového železa z archeologických nalezišť. Také hojná přítomnost viditelných šupin slíd svědčí o pozemském původu horniny, stejně jako zřetelná vrstevnatost horninového úlomku. Častým argumentem pro meteorický původ bývá magnetičnost vzorku. Meteority i pozemské horniny mohou i nemusejí být magnetické, takže tuto vlastnost jako kritérium použít nemůžeme.

U většiny nálezů můžeme jejich mimozemský původ rychle vyloučit už při prvním ohledání.

O trochu více práce je s prehistorickými železy. Ta jsou podrobena hrubému zjištění jejich chemického složení pomocí metody zvané rentgenová fluorescence. Je to metoda rychlá a nedestruktivní, takže není třeba z domnělého meteoritu nic odřezávat či odlamovat. Rozhodující je nepřítomnost niklu, protože železné meteority nikl obsahují vždy. Jen ojediněle je nutné použít náročnější metody výzkumu, kdy je zhotoven výbrus a ten je zkoumán v mikroskopu a následně je vzorek podrobně chemicky analyzován.

Rozpaky budí situace, kdy nálezce přinese vzorek pozemské horniny, například pískovce, i s příběhem o tom, jak jej nalezl zaseknutý v ohořelém kmeni stromu, v kráteru v lese nebo ve skleníku pod proraženým sklem. V těchto případech se nelze než držet vlastností doneseného vzorku.Již několik generací kurátorů sbírky meteoritů Národního muzea marně čeká na příchod nálezce opravdového meteoritu. Šance je malá, ale je.

Kamenný meteorit, který spadl 12. 6. 1963 ve 13:58 hodin v Kerharticích u Ústí nad Orlicí 12 m od svědkyně pádu M. Collinové a 1,5 m od sedmiletého M. Brůžka. Ihned po pádu zajistili meteorit policisté, kteří meteorit předali do Oblastní hvězdárny v Hradci Králové, a odtud putoval do Národního muzea. Meteorit z Ústí nad Orlicí je typickým příkladem kamenného meteoritu. Na odřezu je patrná tenká černá kůra vzniklá natavením povrchu během průletu atmosférou, uvnitř je meteorit světle šedý.

Autorem  článku je Dalibor Velebil z Mineralogicko-petrologického oddělení Národního muzea.

KAM DÁL?

Nález meteoritu je u nás vzácný

Jak na houby? Poradí mykolog Národního muzea

Pavouci od spřádání sítí neupouští, říká odborník

(dan)

Diskuse