10.07.2015 | Ženy a květiny jsou věčné téma krásy a elegance. Od nepaměti ženy využívaly květiny k umocnění vlastního půvabu a to nejen ty živé. Květiny jsou symbolem jara a léta, ale v dobách minulých se dámy rády obklopovaly záplavou květů i v zimě.
Kdy se květiny staly oblíbeným dekorativním prvkem? Byla to doba, označovaná jako „belle époque“. Počátek 20. století lze z pohledu módy opravdu označit za půvabnou dobu. Žena měla být líbeznou útlou květinou, jejíž tělo formoval korzet do typického esovitého prohnutí. Světlou pleť zastiňoval slunečník a velký klobouk. Klobouky té doby připomínaly spíše než pokrývku hlavy rozkvetlé louky, skleníky a zahrady. Byly plné textilních květin, stejně jako peří. A nosily se i v zimě. Nebylo neobvyklé, že dáma vyrazila bruslit a přes šaty si přehodila kožešinovou štolu, ruce zasunula do kožešinového rukávníku a na hlavu nasadila rozměrný klobouk bohatě zdobený textilními květinami. Klobouk posetý růžemi se hodil i ke svatebním šatům. „Květy, kam se podíváš“, vzpomínala na své dětství pozdější dámská krejčová Františka Dolejšková.
Na počátku 20. století měla být žena líbeznou útlou květinou, jejíž tělo formoval korzet do typického esovitého prohnutí.
Na kloboucích se květiny udržely i v dalších desetiletích po první světové válce, kdy se z části Rakousko-uherské monarchie stalo demokratické Československo. Klobouky již nebyly tak předimenzované, ani tak bohatě zdobené, ale i nadále byly květiny jejich nedílnou součástí. Oděvní etiketa již ovšem předepisovala květy jen pro letní měsíce.
Ve 20. letech dostaly květiny větší prostor přímo na šatech. „Zlatá dvacátá“ byla dobou charlestonu a kabaretu. Byla to doba, která přála společenskému životu. Oblíbené byly lesklé látky, krajky, korálková výšivka, pajetky apod. Linie šatů měla snížený pas a právě oblast boku, kde se mohlo nasazení sukně dekorativně aranžovat, se stala ideálním místem pro textilní květinovou brož. Geometricky stylizované květy byly ostatně i oblíbeným motivem šatů ve stylu, který vznikl spojením dekorativnosti secese se strohými moderními tvary a byl na pařížské výstavě dekorativního umění v roce 1925 nazván art-deco. Geometrické a stylizované květinové vzory se vytkávaly na látky zlatými a stříbrnými nitěmi, vyšívaly hedvábím, korálky apod.
Ve třicátých letech květy zamířily na horní díl šatů, buď do pasu, nebo do oblasti ramen a poprsí. Oblíbená tylová a šifonová sedla společenských šatů si o textilní květinu přímo říkala. Květina pak kupodivu bývala k šatům v kontrastní barvě. Textilní brože většinou napodobovaly reálné květy, zhotovovaly se ze sametů, organdy i kůže. Středy byly doplňovány pesíky například z papírmašé. Květy bylo možné koupit ve specializovaných obchodech, ale v hojné míře si je ženy vyráběly i doma.
Nejstarší tištěné vzory na látkách jsou doloženy již před naším letopočtem v Číně. Největší přelom ovšem nastal až ve století dvacátém. „Imprimé“, tj. z francouzštiny „tištěné“ hedvábí, se stalo ve 20. letech v souvislosti s proměnou střihu šatů velmi žádaným artiklem. Novinkou byly hlavně velké květinové vzory. V minulosti byly střihy šatů velmi složité, živůtky měly stejně jako korzet řadu švů, tj. švy porušovaly vzor, větší motivy se tak mohly objevit jen na sukni, hlavně jejím obvodu. Volné splývavé šaty 20. let byly jako stvořené pro velkoplošné vzory.
Nejstarší tištěné vzory na látkách jsou doloženy již před naším letopočtem v Číně. Největší přelom ovšem nastal až ve století dvacátém. Novinkou byly hlavně velké květinové vzory.
V závěru 20. let se šaty z imprimé látek staly běžnými. Nebyly již určeny jen k letní odpolední příležitosti, ale ve 30. letech se z nich šily i šaty a kostýmy do lázní a velké společenské toalety. Zatímco prestižní módní tvůrci, jak čeští, tak zahraniční, využívali na šatech velkých květů, konfekce byla spíše konzervativní. Marně bychom na šatech od Rolného nebo Nehery hledali extravagantní velké květy.
V polovině 30. let obliba vzorovaných, hlavně 
květovaných, látek vyvrcholila. To souviselo s technickou novinkou ve výrobě látek a rozšířením umělého hedvábí. V roce 1931 se objevily první reklamy na umělé hedvábní československé výroby. Nejznámější výrobce Sochor svůj úspěch založil nejen na dostupnosti umělého hedvábí, které stálo zhruba jenu čtvrtinu pravého, ale hlavně na jeho nemačkavosti a stálobarevnosti. Toto umělé hedvábí, nazvané v roce 1933 Sotila a rok později vylepšená Sonora, se vyrábělo v řadě tištěných vzorů. Květy mezi nimi nemohly chybět. V rámci reklamní kampaně se v šatech ze Sotily nechala vyfotit celá řada slavných českých hereček jako Lída Baarová, Adina Mandlová nebo Meda Valentová a další
Květiny byly a budou oblíbeným motivem dámských oděvů. Zatímco textilní brože zažívaly svou zlatou dobu od 20. do 40. let 20. století, krajky, výšivky a vytkávané i tištěné vzory s květinovými motivy se do módy opakovaně vrací a v obměnách provázejí řadu ženských oděvů do současnosti.
Autorkou článku je Miroslava Burianová z Archivu a Novodobých dějin Národního muzea
(EK)
Archeologie Historie Hudba Lidová kultura Mimoevropské kultury Osobnosti Přírodní vědy Rekonstrukce Restaurování Rukopisy a tisky Umění Vánoce Výstavy
Muzeum 3000, zpravodajský portál Národního muzea, odhaluje jedinečná tajemství. Více se dozvíte zde!
