Expedice Hamada 2014 - za zkamenělinami do pouště

03.06.2014 | Africké slunce, písečnou bouři, déšť, dokonce i sníh: to vše zažila skupina paleontologů z Národního muzea během expedice v Maroku, kam se v březnu tohoto roku vydala na průzkum prvohorních a druhohorních lokalit. Expedice se konala přesně 40 let po poslední muzejní paleontologické expedici do Afriky s názvem Maghreb ’74, která tehdy v Maroku končila.

Marocká poušť má zpravidla podobu kamenité pustiny – hamady. Nejromantičtější středoevropské představy o písečných dunách naplňuje známý marocký Erg Chebbi, ten však z hlediska paleontologie je nudnou nejprázdnější pustinou. Zato jinak mnohem méně atraktivní hamada, to je pro paleontologa bohatě prostřený stůl! Umožňuje totiž sledovat vrstvy vypreparované větrem i vodou na desítky kilometrů, studovat výchozy a sbírat zkameněliny téměř kdekoli. Především do takové pouště, jak napovídá název expedice, muzejní výprava mířila. Desetičlenný tým během třítýdenní cesty dokumentoval řadu pozoruhodných výchozů se zkamenělinami od ordoviku po pozdní křídu, tj. z časového úseku vzdáleného od nás 460 – 90 milionů let.

Díky pomoci našich s místními poměry dokonale obeznámených berberských průvodců se nám podařilo navštívit lokality, jež by uprostřed pouště cizinec hledal jen těžko. Spolehliví znalci terénu a zkušení hledači zkamenělin jsou nedocenitelní: i v éře GPS a navigačních systémů je poušť – plná zrádných vádí, balvanů i drobných písečných závějí – bez znalosti místních poměrů jen těžko průjezdná.

Jen pár kilometrů od města Erfoud ležícího jihovýchodně od Vysokého Atlasu jsou proslulá naleziště silurských lilijic.

Místní lidé zde po menších kouscích dobývají velké desky s těmito živočichy v šachtách hlubokých 4-5 metrů. Členové naší expedice měli možnost sestoupit do jedné z jam a podívat se, jak se tyto desky za velmi tvrdých podmínek těží. Podobně jako v jiných oblastech marockého východu představuje těžba zkamenělin, jejich čištění, preparace, ale i „vylepšování“ jednu z mála možností obživy. Kopáči přitom za výsledek své práce od překupníků dostávají zpravidla jen směšné částky. Hledání a vydobývání zkamenělin se zaměřuje na množství a lákavý vzhled a neodbornou prací je tak drtivá většina nálezů nenávratně znehodnocena. Platí to i pro lilijice, které kopáči často zbavují okolní horniny již na místě hřebíky a podobným „preparačním náčiním“, po kterých zůstávají na povrchu horniny nepřehlédnutelné rýhy. Co nevzal hřebík, to následně leptají kyselinou. Tak vznikají obvyklé kousky určené na prodej – na první pohled atraktivní, při bližším ohledání nevzhledné a pro vědu často již jen kvůli ztrátě nálezových údajů zpravidla nenávratně ztracené. 

Expedice rovněž zamířila na lokality s usazeninami ordovického a devonského stáří v okolí města Alnif. Ty jsou vyhlášené především svými trilobity. Za pozornost stojí nápadná podobnost prvohorních faun z okolí Erfoudu a z našeho Barrandienu. Nasvědčuje tomu, že ve starších prvohorách měly k sobě tyto dvě oblasti poměrně blízko.

Z paleobotanického hlediska byla zajímavá lokalita v blízkosti města M`Rirtu, kde se vyskytuje devonská flóra, rovněž velmi blízká stejně staré flóře, jakou známe ze středních Čech. V severním podhůří Vysokého Atlasu jsme také navštívili lokalitu bohatou na jurské zkameněliny, mezi kterými vynikají schránky hlavonožců – amonitů a loděnkovitých. Pozoruhodný je způsob zachování amonitů, nezřídka se zbytky původní perleti.

Množství zkamenělin spolu s drobnými pecičkami tvořenými oxidy a hydroxidy železa (ooidy) svědčí o prostředí mělké zátočiny teplého moře chráněné před přínosem kalu a písku z pevniny.

Za fosilními obratlovci z křídy, ale i četnými bezobratlými jsme se vydali na lokality v okolí města Goulmima. V tvrdých kulovitých i protáhlých vápnitých konkrecích se na zdejších lokalitách hojně nacházejí křídové ryby, ale i amoniti a další výjimečně zachované fosilie. Stranou jistě nemůže zůstat ani výprava do pouště při ostře střežené alžírsko-marocké hranici. Zde se na mnoha lokalitách v pískovcích uložených cenomanskými říčními deltami vyskytují hojné pozůstatky suchozemských i vodních obratlovců, v neposlední řadě dinosaurů. Ti sem byli unášeni z pevniny řekami a v pískovcích ukládaných v poměrně dynamickém příbřežním prostředí se z  nich nacházejí zpravidla jen jednotlivé kosti a zuby. Mimochodem právě oxidy železa do červena zbarvené cenomanské pískovce této oblasti mohou za krásnou červenavou barvu dun Erg Chebbi.

Vzhledem k četným dobrým kontaktům jsme byli hosty několika milých berberských rodin, u kterých jsme kromě místních zvyklostí měli možnost okusit speciality tradiční marocké kuchyně, jako je tajin, couscous, různé placky a marocké palačinky i výborné domácí máslo či kefír z kozího mléka. Nezapomenutelný je zelený čaj s čerstvou mátou, hodně oslazený, jenž vám pohostinní Maročané nabídnou téměř při každé příležitosti. Jen na jihu, v poušti,  je čaj bez máty a s pouštním pelyňkem.

Nádherná je noc v poušti, kdy člověku připadá, že hvězdy jsou na dosah ruky, obloha sahá od obzoru k obzoru, je plná hvězd které u nás nespatříte a všude kolem absolutní ticho....

FOTOGALERIE

Autory článku jsou Martina Nohejlová a Jan Sklenář.

KAM DÁL?

Tajemný ostrov v Karpatech aneb Expedice Rumunsko 2012

Nejzajímavější dotazy - nález zkamenělého giganta

Joachim Barrande: To jest to, do čeho jsem balil

(dan)

Diskuse