České sklo je v Koreji světový fenomén

06.03.2015 | Od 9. února 2015 hostí Národní muzeum Koreje v Soulu výstavu Příběh českého skla – The Story of Bohemian Glass, na které se korejským návštěvníkům představuje soubor téměř 300 výjimečných exponátů ze sbírek Národního muzea a Uměleckoprůmyslového musea v Praze. O přípravách výstavy a jejím přijetí v Koreji hovořila pro portál Muzeum 3000 komisařka výstavy Jana Kunešová z Národního muzea.

Výstava Příběh českého skla – The Story of Bohemian Glass představuje průřez sklářskou produkcí vzniklou v českých zemích od doby železné po současnost. Návštěvníci Národního muzea Koreje v Soulu zde můžou obdivovat například skleněné ozdoby z doby halštatské, nápojové antické sklo, velkomoravské šperky, gotické vitráže, renesanční malované sklo, barokní broušený a řezaný křišťál, dále barvami hýřící sklo a skleněnou bižuterii 19. století, tvarově bohaté secesní výrobky a sklo období art deca. Z moderního sklářství jsou zastoupeny osobnosti jako Stanislav Libenský, Jaroslava Brychtová, René a Miluše Roubíčkovi, Jiří Harcuba či Vladimír Kopecký. Unikátem výstavy je Jungmannův pohár pocházející ze sklárny Nový Svět u Harrachova z roku 1836, který je považován za jednu ze stěžejních ukázek novosvětské i domácí sklářské produkce 19. století vůbec. 

FOTOGALERIE:

Příprava výstavy trvala víc než dva a půl roku. Komisařka výstavy Jana Kunešová z Národního muzea odjela společně s dalšími českými kolegy do Soulu s dostatečným předstihem několik týdnů před otevřením výstavy.

Cestovala jste s výstavou o českém skle do Národního muzea Koreje. Jaké byly vaše dojmy z přípravy výstavy přímo tam?

Přeprava, vybalení i instalace tak křehkých exponátů, jaké naše výstava prezentuje, byla pochopitelně v mnoha ohledech náročná. Přestože korejské muzeum do té doby nemělo zkušenosti s tímto typem materiálu, byli jsme velmi mile překvapeni profesionalitou a precizností práce jejich spediční firmy, která předměty nejen vybalovala, ale ve spolupráci s námi také instalovala a aranžovala. Dostali jsme také k dispozici velký pracovní tým, což práci v mnoha ohledech usnadňovalo. Společně s naší restaurátorkou a s kolegou z Uměleckoprůmyslového muzea nám celá instalace zabrala tři týdny.   

Jak probíhala spolupráce s korejskými kolegy?

Příprava celého projektu trvala více než dva a půl roku. Korejští kolegové byli po celou dobu velmi vstřícní a milí. Komunikace z velké části probíhala formou mailové korespondence. Půl roku před zahájením pak dvě korejské kolegyně strávily týden v Praze, blíže se seznámily s vybranými exponáty a společně jsme mohli detailně prodiskutovat mnoho nezbytných věcí, zejména způsob architektonického a scénografického řešení výstavy. Zároveň jsme řešili přípravy obsáhlého výstavního katalogu, který soulské muzeum k výstavě vydalo.   

Jaká byla reakce korejské veřejnosti na výstavu?

Zájem veřejnosti i médií překvapil nejen mě a mé kolegy, ale i samotné Národní muzeum v Soulu. Už na tiskovou konferenci dorazily celé štáby novinářů. Na vernisáž, která byla veřejná,  přišlo asi 300 lidí. Nemohla na ní chybět Smetanova Vltava a několika Dvořákových skladeb, které zahrálo komorní smyčcové kvarteto. Mezi občerstvením se zase našlo místo pro české pivo.
Podle průběžných zpráv se naše výstava těší nad očekávání velké návštěvnosti. Za první dva týdny ji vidělo přes 28 000 návštěvníků. Jejich chování na samotné výstavě probíhá poněkud odlišně, než bývá zvykem u nás. Lidé před jednotlivými vitrínami velmi živě diskutují, ve velkém si exponáty fotí a obratem své zážitky posílají i s rozsáhlými komentáři na sociální sítě a YouTube.Elektronika a virtuální sdílení zážitků totiž hrají v životě korejské společnosti daleko větší roli než třeba u nás.   

Jak vnímají Korejci podle vás Českou republiku?

Všichni, s kým jsem se setkala – ať už to byli kolegové v Soulu nebo třeba stařenka na venkovské tržnici – doslova zbožňují Prahu. Jsou uneseni zejména její architekturou a starobylou historií. V Soulu si dokonce postavili věrnou a funkční repliku Staroměstské radnice s orlojem v poměru 1:2. Velkým hitem současnosti jsou pro mladé korejské páry líbánky v Praze. Korejci milují také českou klasickou hudbu. Janáčka nebo Dvořáka tam zaslechnete každou chvíli, třeba při jízdě taxíkem. Někteří četli Milana Kunderu nebo Karla Čapka. Znají rovněž Václava Havla a vědí i něco málo o naší nedávné historii. V neposlední řadě obdivují české sklářství a jeho tisíciletou tradici, české sklo je pro ně světovým fenoménem.

KAM DÁL?

Pouštní sklo uchvacuje už po tisíciletí svou krásou

Nejzajímavější dotazy – černé sklo v řece

Moldawce a vltavce. Tajemné vltavíny měly mnoho názvů

(dan)

Diskuse