Moldawce a vltavce. Tajemné vltavíny měly mnoho názvů

7. 8. 2014 | Nazelenalé přírodní sklo, vynikající jedinečnými barvami, tvarem i charakteristicky zvrásněným povrchem. To jsou vltavíny, které nyní můžete obdivovat v Muzeu české loutky a cirkusu v Prachaticích. Jejich současné označení je výsledkem dlouhého hledání toho správného názvu.

Nálezy vltavínů z jihočeské Besednice

V Národním muzeu – Muzeu české loutky a cirkusu v Prachaticích pokračuje mimořádný cyklus výstav Z pokladů Národního muzea. Do 28. srpna 2014 jsou na výstavě Nejkrásnější vltavíny – nálezy z jihočeské Besednice k vidění nádherně zbarvené a tvarované exempláře jihočeských vltavínů. Výstavka vltavínů je umístěna ve speciálním objektu, vytvořeném z historického výstavního mobiliáře.

Vltavíny jsou přírodní skla, která vnikla přetavením pozemských hornin v důsledku nárazu meteoritu na Zem. Po nárazu prodělaly tektity transport vzduchem, takže se vyskytují mimo zdrojový meteoritový kráter. Matečným kráterem českých vltavínů je Ries v Bavorsku s městem Nördlingen ležícím uprostřed kráteru. Vltavíny řadíme mezi tektity (z řeckého tektos – roztavený).

Vltavíny dnes nacházíme v jezerních štěrkopíscích příslušného stáří na mnoha místech v jižních Čechách, na západní Moravě (mezi Třebíčí, Ivančicemi a Jaroměřicemi nad Rokytnou a u Znojma) a na Chebsku, zejména v okolí vodní nádrže Jesenice.

Vltavín v přirozeném prostředí

Nejkrásnější vltavíny však pocházejí z pískovny u jihočeské obce Besednice u Trhových Svinů. Vyznačují se výrazným povrchovým zvrásněním (skulptací) a jsou sběrateli nejvíce ceněny. Největší množství vltavínů poskytla a dosud poskytuje blízká pískovna v Chlumu nad Malší. Další naleziště jsou východně od Prachatic, jihozápadně od Českých Budějovic a východně od Českého Krumlova.

Vltavíny jsou proslulé svou krásnou barevností a rozdělují se do šesti základních odstínů: bledě zelená, světle zelená, lahvově zelená, olivově zelená, hnědá a jedovatě zelená. Jejich barevnost způsobují kationty železa, titanu a pravděpodobně také manganu.

Lidé znali vltavíny již v době kamenné, kdy je používali k výrobě štípaných nástrojů. U nás pochází první zmínky o vltavínech z roku 1774, kdy hrabě František Josef Kinský nalezl u Týna nad Vltavou nazelenalé členité útvary, které nazval chrysolithy. O mnoho desetiletí později, roku 1836, odvodil správce sbírek Vlasteneckého muzea v Praze (nyní Národního muzea) F. X. M. Zippe pro tyto skla název moldavit (z německého Moldau – Vltava). Následovalo mnoho dohadů o tom, jak by se měly zvláštní skleněné útvary jmenovat, namátkou jmenujme třeba názvy jako moldawec, vltavec (patřící k "odrůdě bezvodých křemánů"). Až v roce 1891 při příležitosti Jubilejní zemské výstavy v Praze se v tisku objevil název vltavín. A roku 1900 navrhl rakouský geolog F. E. Suess zařadit vltavíny a další přírodní skla pod souborný název tektity. Cesta k současnému názvu tohoto fascinujícího přírodního skla, i k jeho zařazení, byla dovršena.

Navštivte Muzeum české loutky a cirkusu v Prachaticích a objevte nejkrásnější vltavíny ze sbírek Národního muzea.

Třídící linka v pískovně

 

KAM DÁL?

 

Pouštní sklo uchvacuje už po tisíciletí svou krásou

Divy prasvěta – kronika pravěké přírody a tvorstva

Poklady Národního muzea v Prachaticích

 

(dan)