Bývalé zimoviště cirkusů se proměnilo na muzeum

21.02.2014 | Z mladoboleslavské dálnice je dobře k vidění neobvyklá architektura připomínající bílé stany – vzdáleně cirkusová šapitó.

Areál v Praze – Horních Počernicích slouží v současnosti k činnosti Přírodovědeckého muzea Národního muzea, jsou v něm umístěny depozitáře, preparátorské dílny, pracoviště specializovaných profesí. A cirkusové stany? Ty připomínají nedávnou minulost areálu. Přes třicet let sloužil jako jediné zimoviště československých cirkusů.

Jeho historie začala ve třetím čtvrtletí roku 1958, kdy se na okraji obce Horní Počernice u Prahy začaly kopat základy pro ustájení koní a exotických zvířat, dvě zděné manéže pro výcvik v zimním období a potřebné zázemí pro artisty. V odlehlém prostoru za městem, od zástavby odděleném železniční tratí, postupně vznikaly provozní budovy, dílny, zpevněné parkovací plochy pro maringotky pro lidi i zvířata, závodní kuchyně (pro lidi i zvířata) i hotel pro ty cirkusové umělce a zaměstnance, kteří neměli vlastní ubytování.

Více fotografií naleznete ve fotogalerii na konci článku.

Mezi speciálními stavbami vynikaly jak dvě manéže – pro drezúru koní, ve které probíhal i trénink artistů a pro drezúru šelem – tak speciální stáje pro exotická zvířata. Tlustokožci měli i „bazén“, pro šelmy sloužila prostorná klecová místa ve vytápěné hale. Vznik zimoviště státních cirkusů byl vyžádán situací po znárodnění většiny cirkusů. Tradiční artistické a drezérské rodiny jezdily se svými podniky do konce 40. let 20. století, nevyhnulo se jim zabavení jejich majetku nashromážděného po generace, cvičených zvířat, rekvizit, maringotek, tahačů a všeho potřebného inventáře.

Organizace n. p. Československé cirkusy a varieté (od roku 1951) zřizovala cirkusy určené pro výjezdy do zahraničí a reprezentaci, jako např. Humberto;  Kriváň a Pragu- cirkusy pro celostátní působení, i malé podniky pro venkovské oblasti Čechie, Ctirad, Bivoj nebo Kamzík. Cirkusovým umělcům a dělníkům, pokud se chtěli věnovat své práci, nezbývalo než přijmout ubytování po různých opuštěných statcích a bývalých zemědělských usedlostech. Právě výstavba centrálního zimoviště se nechala inspirovat – jak tehdy jinak – sovětským vzorem. V Moskvě bylo cirkusové zimoviště, které sloužilo jako základna pro vystupování ruských artistů v budovách stálých cirkusů, kterých byly v tehdejším Sovětském svazu desítky.

Cirkusový areál v Horních Počernicích (od roku 1974 součásti hlavního města Prahy) se rozvíjel, vznikala potřebná zařízení pro cirkusový provoz. V manéžích se také odehrávaly povinné „přehrávky“, což byly kvalifikační zkoušky artistů, podle kterých byli rozděleni do výkonnostních kategorií a podle toho i odměňováni. „Přehrávky“ sice ve většině případů zamezily, aby před publikem vystupovala slabá čísla, ale mohly také sloužit k protekcionismu a vyřizování si účtů s nepohodlnými lidmi. Zkoušky, stejně jako u jiných umělců, měly i svou politickou část.

Pro část lidí od cirkusu bylo zimoviště jistotou, zlepšením jejich životních podmínek, zajištěním pro zvířata v době mimo sezónu. Pro druhé zase omezením svobody potom, co jim bylo zabaveno živobytí. A lidé od cirkusu se o sebe vždy uměli postarat. Ať za nepřízně počasí, tak za válek, hospodářských krizí i za platných zákonů, které na ně neberou ohled a vyžadují po nich nepřiměřenou finanční zátěž.

V průběhu třech desetiletí se řada lidí „od kulaté práce“ usídlila v Horních Počernicích, postavila si tady své domy.

Třináctitisícová Praha 20 – Horní Počernice je i dnes, kdy zimoviště nefunguje 20 let, největším cirkusovým městem v České republice. Oficiální adresu tady mají v současnosti největší české cirkusy, Originál Berousek i Jo-Joo, bydlí zde desítky cirkusových rodin i rodin „tenťáků“- cirkusových dělníků nejrůznějších profesí, bez kterých by cirkusy ani nevyjely.

Cirkusové rodiny zvyklé podnikat i za podmínek socialistického hospodářství byly připraveny na ekonomickou transformaci po roce 1989. Pracovaly v zahraničí a do několika let vznikly nebo se obnovily rodinné cirkusy, které fungují dodnes. Národní podnik Československé cirkusy a varieté v likvidaci přežil do konce roku 1992, to už byla většina potřebného cirkusového majetku – stany, vybavení, dopravní prostředky, rekvizity, ale hlavně zvířata a ochranné známky -  zprivatizována a užívána novými nebo staronovými podniky. Do roku 1991 vyjížděly ještě pod hlavičkou státního Cirkcentra české cirkusy do ciziny – Nizozemí, Bulharska i na Kypr, ale zimoviště již končilo svou nedlouhou existenci. Poslední cirkusoví nájemci dostali k 1. srpnu 1995 oznámení, že v sezóně 1995/1996 nemohou bývalé zimoviště využívat a že nebude ani zprovozněn objekt karantény potřebný k příjmu zvířat, která se vracejí z cest.

Areál byl jako mnoho dalších objektů spravovaných státem předán k jinému využití.

V tomto případě pro Národní muzeum, kterému se až zoufale nedostávalo v budově na Václavském náměstí prostor pro práci se sbírkou a hlavně uložení sbírkových předmětů. To je ale už druhý život zimoviště.

Divadelní oddělení Národního muzea se dlouhodobě zabývá vytvářením sbírky cirkusového a varietního umění, pečuje o Muzeum české loutky a cirkusu v Prachaticích, pořádá cirkusové výstavy a setkání zájemců o cirkusové umění a jeho historii. Proto v lednu 2011 uspořádalo pamětnické setkání lidí, kteří v počernickém zimovišti pracovali, žili, anebo s ním přišli při své práci do styku.

FOTOGALERIE:

Autorem článku je Hanuš Jordan z Divadelního oddělení Národního muzea.

KAM DÁL?

Soutěž Příběh exponátu vdechla život čertům i smrtce

Nejstarší panoptikum v Čechách

Stali se zaměstnanci ve vlastním cirkusu

(dan)

Diskuse