Stali se zaměstnanci ve vlastním cirkusu

25. 1. 2013 | S převratem v roce 1948 byla ohrožena dosavadní podstata fungování cirkusů – soukromé vlastnictví. Tento rok přinesl konec tradiční podstatě volné umělecké cestující živnosti.

foto: Jan Berousek, drezér koní a principál cikusu Medrano

Počátky tradice českého cirkusu je třeba hledat u dynastií cirkusáckých rodin, které provozovaly své umění již od 19. století. Její domácí kořeny představují kočovné společnosti loutkářů, kteří, aby se odlišili od konkurence, začali předvádět na svých vystoupeních různé „kumšty“ – balanční, akrobatické, gymnastické, kejklířské a různé panoramatické a optické výjevy.

Druhou vývojovou linií cirkusu v Čechách byly zahraniční cirkusy. Už na konci 18. století přijížděly do Prahy zahraniční, převážně německé a francouzské cirkusové společnosti, které předváděly své vysoké umění. Jejich představení probíhala v jízdárnách v tzv. boudách (kruhová manéž se začala v Čechách používat až později). Na programu měly hlavně jezdecké umění doplněné provazochodci, klauny, akrobaty a jinými „komediemi“.

Mezi cirkusácké dynastie, které provozovaly své umění již od  počátků českého cirkusu, patří rodiny Kludských, Berouskových, Kellnerových, Kaiserových a mnoha dalších. Jejich rodinné podniky různé velikosti křižovaly tuzemsko a zahraničí s většími i menšími obtížemi až do poloviny 20. století, přestože jim stály v cestě různé nepřízně osudu – obě světové války a hospodářská krize.

Asi nejznámějším principálem té doby byl Karel Kludský mladší. Ten v letech 1926-34 řediteloval se svým bratrem Rudolfem asi největšímu mezinárodnímu českému cirkusu Kludský. V roce 1934 ale cirkus za hospodářské krize – zejména díky svým obřím rozměrům, stovkám zvířat a zaměstnanců – zkrachoval a již nikdy se neobnovil. Karel Kludský byl úžasným drezérem slonů. Předváděl mimořádné číslo s 24 slony najednou.

Rodinné cirkusy přežily hospodářskou krizi, fungovaly i za Protektorátu. Okupačním úřadům totiž (na rozdíl od divadel a filmového umění) cirkusové umění jako zábava pro široké vrstvy nevadilo. Po 2. světové válce byly mnohé podniky, zdecimované válečným nedostatkem, obnoveny a navázaly na svou tradici. 

S převratem v roce 1948 byla ohrožena dosavadní podstata fungování cirkusů – soukromé vlastnictví.

Tento rok přinesl konec tradiční podstatě volné umělecké cestující živnosti. Po několika reorganizacích vznikl  v roce 1951 národní podnik Československé cirkusy, varieté a lunaparky. Cirkusákům byly zestátněny jejich prostředky – byly zabaveny maringotky, rekvizity, zvířata, a oni sami se postupně stávali zaměstnanci podniku.

foto: Cirkus Henry na Letné v roce 1946Byly vytvořeny velké tzv. vývozní cirkusové podniky, z nichž nejznámější byl tehdy nově ustavený podnik Humberto. Byl založen na základech prosperujícího cirkusu Henry rodiny Fialovy a svou činnost rozvíjel od roku 1952. Z dalších velkých cirkusů jmenujme Slovan, Pragu, Kriváň a další.

Pro český a slovenský venkov byly vytvořeny podniky Ondráš, Vihorlat, Kamzík a Ural. Pamětníci si možná vzpomenou, že v 60. letech u nás jezdil cirkus Kludský, ale to bylo pouze použité jméno pro podnik státních cirkusů. Malé soukromé rodinné podniky, které jezdily se svým uměním po malých obcích, byly trpěny do r. 1959, kdy bylo zakázáno kočování.

Zestátnění cirkusů znamenalo podříznutí tradiční rodinné vazby. Zároveň však znamenalo speciální péči velkým cirkusům.

Ty se staly výstavní skříní české cirkusové školy. V těchto cirkusech se pěstovala artistika a drezůra na velmi vysoké úrovni. Vývozní cirkusy, jako třeba Humberto, byly připraveny pro cestování po okolních zemích. Výjimkou bylo jeho turné do Japonska, Barmy a Indie na přelomu 50. a 60. let. V době uvolnění v 60. letech v československých cirkusech také hostovali umělci z NSR, Francie, Velké Británie a zajížděly k nám cirkusy z východních „spřátelených“ zemí..

Tradice rodinných cirkusů byla tedy sice přerušena, na druhou stranu vznikly kvalitní cirkusové programy, v nichž se koncentrovali špičkoví artisté a drezéři.


Text byl připraven ve spolupráci s PhDr. Hanušem Jordanem z Divadelního oddělení Národního muzea. Expozici českého cirkusu najdou návštěvníci v mimopražském objektu Národního muzea, v Muzeu české loutky a cirkusu Prachatice.

(dan)