Přírodovědci Národního muzea pracují i v noci

04.09.2015 | Práce entomologa zkoumajícího motýly (latinsky Lepidoptera) nekončí se západem slunce. Noční motýli – můry, začínají být aktivní brzy po setmění. Jak probíhá takové noční pozorování, poodhalil entomolog z Národního muzea Jan Šumpich.

V České republice se nachází více než 3400 druhů motýlů. Tento počet je pozoruhodný i z celoevropského hlediska. Více druhů motýlů sice nalezneme ve Španělsku nebo Itálii, ale počtem zjištěných druhů motýlů převyšujeme například i některé balkánské země. K nejlépe prozkoumaným oblastem u nás patří Praha a její okolí, kde se vyskytuje více než 2200 různých druhů motýlů. Rekord v počtu nalezených druhů byl zaznamenán právě v Českém krasu, na jehož okraji proběhla exkurze pořádaná Národním muzeem.

Jak probíhá pozorování nočních motýlů?

Za dusného letního večera proběhla v pražských Řeporyjích další z exkurzí z cyklu Přírodou velkoměsta, během které se zájemci dozvěděli více o práci entomologa. Zatažená obloha a vlhké dusno typické pro horké letní večery bylo velkým příslibem úspěchu akce, neboť právě za takovéhoto počasí lze očekávat hojný přílet nočních druhů motýlů. Účastníci vycházky se mohli na vlastní oči seznámit s nejefektivnějšími metodami sběru nálezových dat u této skupiny hmyzu.

Můry a jiné druhy s noční aktivitou jsou ve velké míře lákány na různé druhy světla. Na exkurzi v Řeporyjích na lokalitě Dalejský profil, těsně při hranici stejnojmenné národní přírodní památky, použil entomolog Jan Šumpich hned několik různých světelných zdrojů. Každý k sobě totiž vábí jiné druhy motýlů. Silnější zdroje ultrafialového světla často nalákají různé druhy motýlů i z větší vzdálenosti. Pro většinu druhů, zejména těch velikostně menších, však bývá takové světlo příliš agresivní. Motýl si tak nesedne na nachystané plátno, ale raději několik metrů od světla, např. do trávy, kde snadno unikne pozornosti entomologa. Motýli na exkurzi Národního muzea byli lákáni na 8W a 30W ultrafialové trubice, ono agresivnější světlo zajišťovala rtuťová výbojka o výkonu 125W. Výbojku napájela příruční elektrocentrála.

Můry přilákané světlem usedaly buď na bílé plátno zafixované na speciální konstrukci nebo na síť rozprostřenou kolem ultrafialové trubice připomínající tunel. To ovšem nebyl jediný způsob pozorování. Můry také vábila ultrafialová trubice v přenosném lapači hmyzu, který tvoří základ jedné z nejefektivnějších metod monitoringu hmyzu jak pro vědecké účely, tak i pro potřeby praktické ochrany přírody. Jan Šumpich objasnil úskalí této metody a názorně předvedl, že zachycený hmyz není nutné vždy usmrtit, naopak jej lze po determinaci jednotlivých druhů opět vypustit do přírody.

Akce započala okolo půl desáté večer a během následujících tří hodin bylo možné pozorovat přes 130 druhů motýlů, od nejmenších cca centimetrových druhů až po velké můry jako byla například stužkonoska švestková. První přivábené druhy se obvykle objevují hned po setmění, naopak jiné se svým příletem vyčkávají až do pozdních nočních hodin nebo dokonce k ránu. 

Další exkurze a akce pořádáné přírodovědci Národního muzea naleznete na našich webových stránkách.

Proč do některých bytů létá více hmyzu?

Více než 70% motýlů je vábeno ultrafialovým světlem o určité vlnové délce. Ve starších typech žárovek se obvykle tato složka záření též nacházela, což mělo za následek vábení nočního hmyzu do bytových i nebytových prostor. V současné době převládají na trhu žárovky, jejichž záření je pro většinu druhů hmyzu nezajímavé a mnoha domácnostem se tak výrazně ulevilo. Na výběr jsou různé typy úsporných žárovek a led-svítidel, které by neměly hmyz tolik přitahovat.

Jak exkurze za nočními motýly vypadala se můžete podívat zde:

Na textu spolupracoval Jan Šumpich z Entomologického oddělení Národního muzea

Kam dál?

Nové invazní druhy dvoukřídlého hmyzu v ČR

Jak se vybírá jméno?

Za hmyzem na Papuu

(EK)

Diskuse