Máte doma cibulák? Oblíbený vzor má kořeny v Číně

13.03.2014 | Dnes patří cibulák v žánru malířství na porcelán mezi nejvíce používané historické vzory. Byl a je natolik oblíbený, že některé porcelánky si na jeho výrobě založily živnost. Inspirace pro tento vzor přišla do Evropy z daleké Číny, stejně jako touha napodobit a vyrobit čínský vynález – porcelán. Na výstavě Čas zámořských objevů se o tomto fascinujícím prolínání kulturních vlivů dozvíte víc.

Navštivte v Národním muzeu fascinující výstavu Čas zámořských objevů a vraťte se do doby, kdy svět byl ještě mladý a možnosti nekonečné! Výstavu Čas zámořských objevů z cyklu Peníze najdou návštěvníci od 15. listopadu 2013 do 14. září 2014 v Náprstkově muzeu asijských, afrických a amerických kultur.

Evropa znala po dlouhou dobu jen nádobí z keramiky, kovů, případně skla, a když se objevil první porcelán dovážený ze vzdálené Číny, ihned se stal lákavým a drahým zbožím. Tenký, téměř průsvitný střep čistě bílé barvy, květiny a figurální scény, malované nádhernými barvami, představovaly pro movité zákazníky nebývalý luxus. Evropští řemeslníci byli okouzleni technologií výroby porcelánu, která po dlouhou dobu představovala skutečné alchymistické tajemství.

Prvními výsledky pokusů o výrobu napodobenin čínského dovozového zboží byla fajáns, vyráběná v Nizozemí od 16. století. Nebyl to ještě porcelán, ale keramika pokrytá neprůhlednou bílou glazurou, na kterou byla položena malba modrou barvou. Dekory, zejména květiny a geometrické tvary, vycházely z čínských vzorů tak zvaného modrobílého porcelánu.

Modrobílý porcelán však sám není čistě čínským výtvorem. Tvary a dekory vycházejí z islámských výrobků. Modrobílý porcelán byl sice znám v Číně již v 9. století, ale rozšířil se až od 14. století. Záhy se dekory květin, zahradních výjevů, jezírek s vodními ptáky, nebo figurální scény a geometrické vzory v modré barvě na bílém podkladu staly velmi oblíbenými. Malba kobaltovou modří se prováděla na nepálený podklad, který byl následně pokryt průhlednou glazurou a vypálen za vysoké teploty.

Fajánsové výrobky sice napodobovaly čínské vzory, postrádaly však lehký půvab pravého porcelánu, a s koncem 18. století již jejich sláva pominula. V té době se již v Evropě vyráběl skutečný porcelán. První pokusy odhalit tajemství výroby porcelánu doprovázela nečekaná úmrtí experimentátorů, pohnuté útěky jejich žáků ze země do země a krádeže receptů, zkrátka vše, co doprovází průmyslovou špionáž. Dílny v Německu, Anglii, Francii i v dalších zemích však brzy začaly s velmi lukrativní výrobou „bílého zlata“. Výrobky zprvu kopírovaly čínský dovozový porcelán, posléze však evropští tvůrci začali s výrobou porcelánového nádobí, které odpovídalo evropskému způsobu stolování a též evropskému vkusu a požadavkům zákazníků.

V 17. a 18. století byla Evropa okouzlena vzdálenou Čínou. V evropském „věku rozumu“ Čína představovala zemi ideálního společenského řádu, spojení věd a umění. Cestovatelé, misionáři a obchodníci přinášeli zprávy o této zemi. Evropští filozofové a umělci je chápali po svém, vkládali do nich vlastní představy a takto je předávali dále. Chinoiserie, umělecký styl představující spojení evropských a čínských prvků, se uplatňoval v malířství, zahradní a interiérové architektuře, designu textilií, nábytkářství, drobném uměleckém řemesle, a též v dekorech porcelánu.

Evropské dílny již nezhotovovaly jen přesné imitace čínského porcelánu, ale vlastní zboží v „čínském“ stylu. Talíře, mísy a omáčníky vycházely z evropských tradic stolování, zdobily je však vzory, které odpovídaly evropské představě o legendární Číně: galantní scény zobrazují „čínské“ dámy se slunečníky v rozhovoru s „čínskými“ šlechtici v zahradních altáncích, „čínského“ astronoma s dalekohledem, „čínské“ domky s prohnutými střechami jakoby plující v oblacích, podivuhodné květiny a fantaskní ptáci a draci.

V 18. století vznikl v míšeňské manufaktuře dekor, který dobře známe dodnes. Je jím tak zvaný cibulák, německy Zwiebelmuster. Jeho předchůdcem je čínský modrobílý porcelán s  dekorem, který zobrazuje skalku, z níž vyrůstá několik stvolů bambusu a keřík s pivoňkami. V pojetí evropských tvůrců se však bambus proměnil v úponky s listovím, které se pne vzhůru, a z květu pivoňky se stal typický znak cibuláku: zvláštní květ či plod, který někdy připomíná cibuli, jindy granátové jablko, či bohatě rozkvetlé okvětí. Zwiebelmuster se vyráběl nejen v Míšni, ale i v jiných porcelánkách včetně českých. Dnes patří v žánru malířství na porcelán mezi několik nejvíce používaných historických vzorů.

Autorkou článku je Helena Heroldová, kurátorka čínské a lamaistické sbírky Náprstkova muzea asijských, afrických a amerických kultur.

KAM DÁL?

VIDEO: Tavba zlata pro výstavu Čas zámořských objevů

Unikátní obraz na výstavě Čas zámořských objevů

V Náprstkově muzeu najdete přehlídku mořských bestií

(dan)

Diskuse