Svědkové dávných katastrof

21.05.2015 | Zemský povrch je nepřetržitě bombardován materiálem z kosmu, v naprosté většině se však jedná o velmi malé úlomky, které stěží mohou napáchat větší škody. Čas od času však k Zemi zamíří mimozemská tělesa větších rozměrů a následky střetu s nimi mohou být fatální. Důkazem toho může být vyhynutí dinosaurů na konci druhohor, které je spojováno s dopadem velkého asteroidu do oblasti dnešního Mexického zálivu.

Některé zajímavé horniny, které vznikají při dopadu (impaktu) kosmických těles na zemský povrch, jsou uloženy ve sbírkách Přírodovědeckého muzea. Průvodním jevem impaktu je okamžitý nárůst teploty a tlaku v místě dopadu. V důsledku toho se  podložní horniny drtí na různě velké úlomky, a ty jsou vyvrhovány do okolí vzniklého kráteru. Část hornin se dokonce  může i roztavit. Opětovným utuhnutím vznikají různá přírodní skla, jako jsou například jihočeské a jihomoravské vltavíny. Jejich vznik spadá do období před asi 14,5 miliony let, kdy do oblasti dnešního města Nördlingenu v Bavorsku dopadl asteroid o průměru okolo 1,5 km. Tento asteroid vyhloubil kráter v průměru asi 24 km (je známý pod označením kráter Ries). V okolí kráteru se nahromadily různorodé úlomky podložních hornin smíchané s kusy přírodního skla, které tvoří horninu suevit. Suevit byl v minulosti hojně používán jako stavební materiál a můžeme ho spatřit na mnohých stavbách tohoto bavorského středověkého městečka.

Impaktní krátery byly v minulosti většinou považovány za výsledek sopečné činnosti. Jako u jednoho z prvních byl dokázán vznik dopadem mimozemského tělesa u známého Meteor (Barringer) Crateru v Arizoně. Jedním z dokladů svědčícím o vzniku dopadem meteoritu je výskyt minerálu coesitu. Jedná se o formu oxidu křemičitého, který se však svou krystalovou strukturou odlišuje od běžného křemene. Coesit vzniká pouze za extrémních tlaků, kterých lze dosáhnout právě při dopadu velkých kosmických těles.

FOTOGALERIE:

Během geologické minulosti Země a především v počátečních stádiích jejího vývoje dopadalo na povrch planety velké množství různě velkých kosmických těles, takže musel vypadat podobně jako například dnešní povrch Měsíce. Na rozdíl od našeho souputníka je však naše planeta mnohem živější a díky působení vnitřních i vnějších geologických činitelů je její povrch neustále přetvářen. Většina kráterů tak z povrchu zemského již zmizela, svědectví o dopadech mimozemských těles však stále zůstává zachováno v horninách, které při nich vznikaly.

Autorem článku je František Vacek z Mineralogicko-petrologického oddělení Národního muzea.

KAM DÁL?

Joachim Barrande: Dvorní vychovatel na železné cestě

Joachim Barrande: To jest to, do čeho jsem balil

Expedice Hamada 2014 - za zkamenělinami do pouště

Pouštní sklo uchvacuje už po tisíciletí svou krásou

(dan)

Diskuse