24.09.2014 | Před více než 350 milióny lety byla teplá moře nacházející se na našem území mimo jiné obývána různými druhy hlavonožců. Výzkumy českých vědců ukazují, že přinejmenším někteří z nich nesli na své schránce zajímavé barevné vzory.
Zkameněliny vyhynulých živočichů nám poskytují vodítka k představě, jak asi vypadal život v geologické minulosti Země. Většinou se nám zachovaly jen jejich pevné části – schránky či kostry. Při následné rekonstrukci dávných organizmů tak býváme značně omezeni a mnohé znaky vycházejí ze srovnání s jejich dnešními příbuznými. Jednou z velkých otázek je bezpochyby jejich zbarvení. Původní pigmenty se v geologickém záznamu příliš dlouho nezachovaly, avšak díky nahrazení některými minerály, nejčastěji pyritem, je občas na schránkách patrný původní barevný vzor. Krom toho, že se o krůček přiblížíme skutečnosti, jak určitý živočich vypadal, poskytuje barevný vzor také informace o biologii či ekologii svého nositele. Mezi organizmy, u nichž se vzácně zachovávají původní barevné vzory, patří prvohorní hlavonožci.
Někteří prvohorní hlavonožci byli obávanými dravci, kteří stáli na vrcholu potravní pyramidy.
Jejich tělo bylo chráněné pevnou přímou, zahnutou nebo spirálně stočenou schránkou podobnou té, jakou má dnešní loděnka (Nautilus). Barevné vzory jsou v současnosti známy zhruba u šedesáti druhů těchto mořských měkkýšů, z nichž většina pochází z Čech. Paleontologové Vojtěch Turek z Národního muzea a Štěpán Manda z České geologické služby nedávno popsali v několika publikacích výjimečně zachované schránky prvohorních hlavonožců se zbytky barevných vzorů, které prohlubují naše znalosti o této kdysi neobyčejně rozrůzněné skupině. Studovaný materiál pochází ze silurských a devonských usazenin, a to především z lokalit, které se nacházejí na území Prahy (Braník, Malá Chuchle, Hlubočepy, Butovice, Lochkov) či z okolí Berouna a je uložen ve sbírkách Národního muzea nebo České geologické služby. Další dokumentované fosilie pochází z Anglie (Ledbury) nebo Švédska (ostrov Gotland). Barevné vzory bývají zpravidla málo výrazné, a tak je i paleontologové často přehlíželi. Aby vzory dobře vynikly, je třeba fosilie před fotografováním ponořit do alkoholu, případně do vody.
Diverzita barevných vzorů prvohorních hlavonožců byla poměrně vysoká.
Velmi často se vyskytovaly různé typy klikatých příčných nebo jinak zvlněných pruhů. Hojné byly příčné pruhy, které mohly být rovnoběžné nebo šikmé k přírůstkovým liniím na schránce. Objevují se také podélné pruhy nebo kombinace pruhů podélných a příčných. V některých případech byly barevné vzory vyvinuty pouze na břišní straně schránky, zatímco na hřbetní nejsou patrné. Pozoruhodný je druh Peismoceras pulchrum, někdy s asymetrickým vzorem. Na jedné straně schránky jsou patrné klikaté pruhy, které na druhé straně přechází v podélné pruhy. Mnozí jedinci tohoto druhu však mají „cik-cak“ vzor po obou stranách.
Zajímavým zjištěním je nápadná polymorfie barevného vzoru, kdy různí jedinci téhož druhu nesli na svém povrchu odlišný vzor. To je patrné například u rodu Phragmoceras, který je charakteristický svou masivní zahnutou schránkou, poněkud připomínající kravský roh. Zatímco čeští zástupci druhu Phragmoceras imbricatum měli schránku zdobenou podélnými a příčnými pruhy, jedinci z Anglie měli na schránce pruhy šikmé. Poněkud odlišná variabilita ve zbarvení schránek byla zjištěna také u druhu Pentameroceras mirum. Tvarem schránky připomínal Pentameroceras protáhlé, na jedné straně zašpičatělé vajíčko. Na jejím povrchu se nacházely klikaté vzory, přičemž u některých jedinců to byly tmavé úzké pruhy na světlé schránce, zatímco u jiných tmavá schránka měla na povrchu úzké světlé pruhy. Tento polymorfizmus u výše uvedených druhů byl patrně ovlivněn hloubkou, ve které jednotliví jedinci žili. Obecně lze říci, že čím tmavší byla schránka, tím větší hloubku hlavonožec obýval.
K čemu však rozličné barevné vzory prvohorních hlavonožců sloužily? Nahnědlé obrazce u dnešních loděnek slouží, podobně jako i u jiných zvířat, k narušení celkového obrysu zvířete a tudíž představují určitý způsob kamufláže. Je pravděpodobné, že přinejmenším u některých vyhynulých druhů to bylo podobné. Mnoho prvohorních druhů obývalo poměrně mělká moře, kde tento typ kamufláže, spolu s různou povrchovou skulpturou, mohl být velmi efektivní.
Autorem je článku je Lukáš Laibl z Paleontologického oddělení Národního muzea.
KAM DÁL?
Joachim Barrande: Ingénieur en Chef à Prague
Globální oteplení zapsané do kamene
Nejsmradlavější rostlina na světě
(dan)
Archeologie Historie Hudba Lidová kultura Mimoevropské kultury Osobnosti Přírodní vědy Rekonstrukce Restaurování Rukopisy a tisky Umění Vánoce Výstavy
Muzeum 3000, zpravodajský portál Národního muzea, odhaluje jedinečná tajemství. Více se dozvíte zde!