Národní muzeum a mineralogové v době nacismu I.

17.04.2015 | Německý nacistický režim roztočil v roce 1933 kola zvůle a násilí a zanechal za sebou desítky miliónů mrtvých. Z kloubů vymknutá doba krutě zasáhla i do osudů mnohých mineralogů spolupracujících s Národním muzeem a poznamenala dění v Muzeu samotném. Nový čtyřdílný seriál, jehož autorem je mineralog Dalibor Velebil z Národního muzea, přibližuje tuto nelehkou dobu. První díl seriálu se věnuje životnímu příběhu německého mineraloga Friedricha Wilhelma Cassirera, jemuž nacistický režim výrazně zasáhl do života ještě před vypuknutím druhé světové války.

Friedrich Wilhelm Cassirer se narodil v roce 1888 v Berlíně jako syn zámožného dřevařského magnáta a výrobce papíru Isidora Cassirera a Else, rozené Sommerguth. Již v dětství se stal sběratelem minerálů. Vystudoval matematiku a chemii na Vysoké škole technické v Berlíně a poté nastoupil do otcova papírenského podniku. Cassirer hodně cestoval po světě a ještě v době před první světovou válkou se seznámil s mineralogem Karlovy university Františkem Slavíkem. Po skončení první světové války postihl Cassirerovu zámožnou rodinu náhlý pád. Po prohrané válce bylo Němcům zakázáno vlastnit majetek v Polsku, a tak byla rodina donucena prodat polskou papírnu. Utrženou sumu ovšem na počátku dvacátých let zcela znehodnotila hyperinflace v Německu. Friedrich Cassirer byl náhle nezaměstnaný a celá rodina se ocitla v nouzi. Cassirer se živil, jak se dalo, pracoval mimo jiné i pro komunistické a ostře protinacistické noviny Rudá vlajka (Die Rote Fahne). Cassirer se oženil a narodil se mu syn, jeho žena Eva však zemřela, když byly jejich synovi Klausovi pouhé čtyři měsíce.

V roce 1933 Cassirera tajně varoval berlínský policejní komisař, že má být zatčen. Cassirer ještě ten večer zakoupil jízdenky a se svým synem Klausem a bez pasu, vyjel nočním rychlíkem do Prahy. Při kontrole pasažérů zjistila policie v Drážďanech, že nemají pas a že jsou Židé a eskortovala je do tzv. Hitlerova tábora, kde strávili noc. Ráno následovalo překvapení – bez výslechu a vysvětlení je propustili s tím, aby pokračovali v cestě. Hned další den vyhledal Friedrich Cassirer v Praze profesora Slavíka, který jej přesvědčil, aby pokračoval ve svých mineralogických zájmech a dodával minerály pro sbírku Národního muzea.

Cassirer se záhy vypracoval ve zdatného a úspěšného obchodníka s minerály s mnoha kontakty po celé Evropě a v Americe.

V roce 1938 dostal Cassirer od přítele novináře z Vídně další náhlé varování s tím, že musí co nejdříve opustit Československo, a tak Cassirer opět prchá. Z Prahy, která se mu stala novým domovem, odjel těsně před obsazením republiky nacisty do Paříže, kde byl v roce 1939 jako rodilý Němec a tedy potenciální nepřítel nakrátko uvězněn. Z Paříže pak musel v roce 1941 před nacisty znovu prchnout, opět na poslední chvíli, tentokrát do Spojených států amerických, do New Yorku. Po celou dobu svého pražského pobytu Friedrich Cassirer intenzivně spolupracoval s Národním muzeem, kam dodával výrazné vzorky minerálů. Ve sbírce Národního muzea je z této doby dodnes 86 ukázek minerálů, z nichž většina byla součástí trvalé mineralogické expozice.

Po válce udělal Cassirer kariéru jako obchodník s uměním, šperky a s minerály a ve spolupráci s Národním muzeem pokračoval, takže z tohoto pozdějšího období je od Cassirera v muzejní sbírce dalších 43 výrazných ukázek minerálů z různých nalezišť celého světa. Ještě v roce 1975 daroval Friedrich Cassirer Národnímu muzeu volný 8 × 5 cm velký krystal akvamarínu a volný 7 × 5 cm velký krystal topazu, oba z Brazílie, což byly poslední akvizice od tohoto významného sběratele a obchodníka s minerály. Zatímco před válkou Cassirer jednal hlavně s Františkem Slavíkem, po válce mu byl za Národní muzeum partnerem dlouholetý přednosta mineralogického oddělení Karel Tuček. Friedrich Wilhelm Cassirer zemřel v roce 1979 v New Yorku.

Autorem článku je Dalibor Velebil z Mineralogicko – petrologického oddělení Národního muzea.

KAM DÁL?

Národní muzeum uchovává jedny z nejstarších hornin

Před 400 milióny lety u nás žili gigantičtí obratlovci

Co jedli naši předkové? Odpovědi nabízí bioarcheologie

(dan)

Diskuse