Endemičtí netopýři jižní Arábie

08.06.2015 | Jižní Arábie je unikátní zoogeografickou oblastí. Je označována za tzv. horké místo biologické diverzity. Národní muzeum ve spolupráci s dalšími institucemi dlouhodobě provádí výzkum savců Blízkého východu a zvláštní důraz klade na netopýry. Z jižní Arábie je těchto zvláštních savců dnes známo 40 druhů a téměř polovina tohoto počtu představuje afrotropické prvky. Některé tyto druhy jsou ovšem endemické, tedy takové, které se nevyskytují nikde jinde na světě.

O unikátnosti Jižní Arábie se dočtete zde. Výzkumy provádí Přírodovědecké muzeum Národního muzea.

Netopýrů je dnes na celém světě známo zhruba 1300 druhů a kolem 350 z nich – tedy téměř třetina – bylo objeveno v posledních 20 letech. Překvapivý nárůst diverzity netopýrů (možná vůbec největší) byl zaznamenán v oblasti, která platila vždy za nejvíce prozkoumanou, tedy Evropa a západní Asie včetně Arábie – zde je nárůst počtu známých druhů za posledních 15 let rovných 50 % (ze 74 na 111 druhů). I když některé druhy byly v této oblasti nově nalezeny, zdaleka převažující část tohoto druhového nárůstu padá na vrub taxonomickým (klasifikačním) změnám, které s sebou nesou často definice nových druhů.

Překvapivý nárůst diverzity netopýrů byl zaznamenán v oblasti, která platila vždy za nejvíce prozkoumanou

Na základě předcházejících a spíše nesystematických sběrů bylo z jižní Arábie známo 34 druhů netopýrů (často jen podle několika či jediného kusu) z nichž zhruba polovinu lze považovat za ryze afrotropické  prvky (tedy takové, které buď žijí i v subsaharské části Afriky anebo jsou blízce příbuzné druhům tam žijícím), zbytek za příslušníky eurasijské či indomalajské fauny anebo za prvky kombinující svůj původ ve více oblastech. Taxonomický rozbor nových sběrů ukázal, že netopýřích druhů žije v oblasti více a ještě jsou některé druhy endemické.

10% netopýřích druhů v jižní Arábii jsou endemičtí netopýři, kteří se nevyskytují nikde jinde na světě

Dnes je známo z jižní Arábie 40 druhů netopýrů; ovšem tento počet stále nemusí být konečný, vzhledem k dosud nárazově a geograficky stále spíše omezeně konanému výzkumu a také politické nestabilitě regionu (např. řada oblastí Jemenu nebyla nikdy v historii zpřístupněna pro výzkum). Z těchto 40 druhů netopýrů lze 45 % považovat za striktně afrotropické prvky, jejich nálezy jsou známy kromě jižní Arábie jen z afrického kontinentu. Dalších 10 %, čili 4 druhy, představují endemičtí netopýři, kteří byli nově objeveni; tři druhy byly formálně popsány a světová věda je tedy zná, jeden druh dosud popsán nebyl, ovšem na jeho popisu se samozřejmě pracuje. Ne vždy je taková práce jednoduchá a přímočará. Mimoto však byl ještě objeven endemický druh netopýra z jemenského ostrova Sokotra; tento ostrov však patří k jižní Arábii pouze politicky, geograficky navazuje na Somálský poloostrov Afriky.

Víkonos jemenský (Rhinopoma hadramauticum)

Jako první netopýří endemit jižní Arábie byl objeven a popsán víkonos jemenský – roku 2009. Tento objev je o to zajímavější, že dodnes je tento netopýr znám z jediného místa, které navíc nepředstavuje přirozený úkryt jediné známé kolonie o zhruba 150 kusech (pozorovaných naposledy roku 2007). Jedná se o neužívanou novostavbu domku na kraji města Aš Šeher na pobřeží provincie Hadramaut ve východním Jemenu. Víkonosi jsou malí až středně velcí hmyzožraví netopýři, obývající rozsáhlá suchá území severní Afriky a jižní Asie. Typičtí jsou malým kožním lístkem na čenichu, spojenými ušními boltci nad čelem a dlouhým ocáskem, který není součástí létací blány. V celé čeledi víkonosovití je dnes rozlišováno šest druhů, z nichž některé mají také relativně malé areály rozšíření, např. víkonos východoafrický se vyskytuje ostrůvkovitě na území mezi severní Keňou a Eritreou. Ovšem i takovýto areál mnohonásobně přesahuje plochu území, na něž se rozletuje kolonie přes den odpočívající v pustém domě v Aš Šeheru. Víkonosi obývají zejména pouště a suché stepi, víkonos jemenský tedy nepředstavuje výjimku, oblast východního Jemenu je výrazně sušší než výše položená území západoarabských hor, ostatně je zde mnohem šířeji rozšířen i další druh víkonosa, víkonos africký.

Pavrápenec arabský (Asellia arabica)

Podobný ekologický prvek jako víkonosi představují také trojzubcoví pavrápenci – jedná se shodně o hmyzožravé obyvatele pouští a suchých stepí, žijících v aridním pásmu od Gambie a Západní Sahary v Africe po Tharskou poušť v západní Indii. Zatímco většina tohoto rozsáhlého areálu je osídlena jediným druhem, pavrápencem trojzubcovým, oblast afro-arabského přechodu je osídlena čtyřmi druhy tohoto rodu (a to včetně pavrápence trojzubcového), mezi jinými i pavrápencem arabským. Ten byl popsán roku 2011 na základě materiálu netopýrů odchycených na sedmi lokalitách východního Jemenu a nejzápadnějšího Omanu, jedná se tak o dalšího endemického netopýra jižní Arábie. Všichni trojzubcoví pavrápenci jsou typičtí trojitě rozeklaným horním okrajem nosního lístku a velkými ušními boltci. Jednotlivé druhy se vzájemně liší především velikostí a nepatrně také tvarem lebky; pavrápenec arabský má ve srovnání s ostatními druhy přední část lebky nápadně úzkou.

Cíponos arabský (Triaenops parvus)

Velcí cíponosové jsou malí hmyzožraví netopýři, typičtí prodlouženou a podélně rozdělenou horní částí nosního lístku, tvořící tři dlouhé a zahrocené cípy. Tito netopýři náležejí do nedávno nově vymezené čeledi cíponosovitých, do které náležejí společně s několika africkými, madagaskarskými a jedním australským druhem, spadajícími celkem do čtyř rodů. Velcí cíponosové jsou jediným rodem této čeledi, který zasahuje svým rozšířením i na severní polokouli. Obývají totiž také východní Afriku od Ugandy po Eritreu a Somálsko a přímořské oblasti Blízkého východu od západního Jemenu po jihozápadní Irán a jižní Pákistán. V celém blízkovýchodním areálu rodu žije největší druh rodu, cíponos perský. Oblast východního Jemenu a západního Omanu obývá spolu s ním také cíponos arabský. Posledně jmenovaný druh byl popsán roku 2009 a představuje další endemický druh netopýra jižní Arábie a jak jeho latinské jméno (parvus) naznačuje, je nejmenším druhem rodu. Znám je dosud ze čtyř lokalit, včetně jediné ománské.

Netopýr dhofarský (Pipistrellus sp.)

Netopýr dhofarský je formálně dosud nepopsaným druhem, ovšem nepochybně představuje endemickou formu velmi malého pobřežního území v jihozápadním Omanu a nejvýchodnějším Jemenu. Jedná se o druh blízce příbuzný eurasijským druhům zakrslých netopýrů, jakými jsou netopýr parkový či netopýr mandžuský , je jen poněkud větší a odlišuje se drobnými znaky na zubech, lebce a penisu. Ačkoliv je území výskytu netopýra dhofarského velmi omezené, jedná se možná o nejhojnějšího netopýra této malé oblasti. Znám je nejméně z desíti lokalit, včetně jedné jemenské. Bohatý dokladový materiál tohoto nového druhu je uložen ve sbírce Národního muzea a publikace jeho formálního popisu je nepochybně jen otázkou času.

Netopýr sokotránský (Hypsugo lanzai)

Samostatnou kapitolou, jen nepřímo související s vlastním hotspotem jižní Arábie, je netopýří fauna ostrova Sokotra. Netopýři představují jediné původní savce ostrova, všichni ostatní tam byli vysazeni – např. cibetka indická, anebo zavlečeni – tak jako myš domácí, krysa a bělozubka nejmenší. Na Sokotře byly zjištěny celkem čtyři druhy netopýrů, jejichž zoogeografická příslušnost není shodná a poněkud připomíná situaci v jižní Arábii – vyskytuje se zde jeden druh trojzubcového pavrápence, pavrápenec somálský, jenž se dále vyskytuje jen v jižním a východním Somálsku. Dále jeden druh víkonosa (víkonos africký), který se sice vyskytuje na rozsáhlém území severní Afriky a západní Arábie až po Levantu, ovšem sokotránská populace má geneticky nejblíže k populacím Jemenu a nikoli Afriky. Vyskytuje se zde také jeden druh vrápence, vrápenec pouštní, žijící též v Arábii a Egyptě. Posledním a nejvzácnějším druhem netopýra Sokotry a jediným savčím endemitem tohoto ostrova (např. mezi ptáky žije na ostrově šest endemických druhů) je netopýr sokotránský, popsaný roku 2011. Jedná se o druh na ostrově velmi ojedinělý, vědě jsou známy jen čtyři exempláře. Dva z nich jsou chovány ve sbírce londýnského Přírodovědeckého muzea a zbylé dva ve sbírce Národního muzea v Praze.

Všechny čtyři nově objevené druhy jižní Arábie jsou známy z poměrně omezeného území zahrnující východní část Jemenu (provincie Hadramaut a Al Mahra) a západní Oman (jihozápad provincie Dhofar). Dosud potvrzený počet endemických druhů netopýrů jižní Arábie určitě není konečný. Předběžná srovnání naznačila – a další výzkumy nepochybně přinesou důkazy – o jihoarabské výlučnosti nejméně dalších dvou druhů, které jsou dnes považovány za ryze africké a do Arábie jen okrajově zasahující. Fauna netopýrů tak představuje nejvýlučnější a patrně také nejpestřejší část fauny savců jižní Arábie.

Autorem článku je Petr Benda ze Zoologického oddělení NM

Tabulka názvů zmíněných živočichů:

Kam dál?

Biologická rozmanitost jižní Arábie

Za hmyzem na Papuu

Podyjí – ráj motýlů v Česku

(EK)

Diskuse