Podyjí – ráj motýlů v Česku

24. 10. 2014 | Je tomu již poměrně dávno, kdy měl milovník přírody možnost při svých toulkách českou přírodou pozorovat nespočet motýlích druhů poletujících na květnatých loukách, lesních pasekách či na mezích podél cest, často úvozových, z nichž mnohé létaly v tak hojných počtech, že bylo nemyslitelné obávat se o jejich budoucnost. Stejně tak už na většině našeho území patří minulosti úkaz, kdy po setmění před světly aut poletovaly stovky různě velkých druhů hmyzu, přičemž většinou se jednalo o píďalky či můry. Jednou z oáz, kde se v tomto ohledu alespoň zdánlivě zastavil čas, je právě Podyjí.

Hardeggské svahy s Hardeggskou vyhlídkou (na snímku vlevo nahoře), pohled od řeky Dyje z nejmenšího rakouského města Hardegg. Na skalních stepích v okolí Hardeggské vyhlídky bylo zjištěno více než 950 druhů motýlů. Mezi jinými i velmi vzácná krásněnka Epicallima bruandella (Ragonot, 1889), která zde byla v roce 2000 objevena jako nový druh pro Českou republiku a dosud nebyla jinde v Česku nalezena.

Oblast Podyjí se nachází na jižní Moravě při hranici s Rakouskem, přičemž přírodně nejzajímavější místa jsou od roku 1991 chráněna statutem stejnojmenného národního parku (dále NP) – NP Podyjí. NP Podyjí se rozkládá mezi městy Vranov nad Dyjí a Znojmo na ploše 63 km2a ačkoli je plošně nejmenším národním parkem v Česku, co do počtu druhů živočichů a rostlin není žádným outsiderem. A vysoká druhová pestrost motýlí fauny to jen potvrzuje. Bohužel, až donedávna zde mohl specialista „motýlář“ (lepidopterolog) skutečné bohatství motýlí fauny jen odhadovat, neboť desítky let byly nejcennější přírodní partie veřejnosti nepřístupné. Hluboce zaříznuté údolí řeky Dyje lemované přirozeně bezlesými skalními výchozy, na které je vázána flóra a fauna s extrémně vyhraněnými ekologickými nároky zde v dobách socializmu tvořily hraniční území a vše bylo nedobytně chráněno tzv. železnou oponou. Ukázka bývalé železné opony – neproniknutelných kovových zátarasů se strážními věžemi – jsou dodnes k vidění již pouze v okolí Čížova jako memento dob minulých a nám se tak dnes naskýtá možnost vejít do ráje zcela nerušeně.

V Podyjí se dosud velmi hojně vyskytuje i největší evropský motýl – martináč hrušňový [Saturnia pyri (Denis & Schiffermüller, 1775)]. Na snímku mohutný jedinec pozorovaný v červnu 2010 v Přírodní památce Horecký kopec u Hnanic.

Je zřejmé, že bezprostředně po otevření se západnímu světu v roce 1989 se toto území stalo lákadlem pro řadu specialistů a průzkum bioty se zde rozběhl vysokou rychlostí. Tato vlna zasáhla i pracovníky Entomologického oddělení Národního muzea a díky tomu jsou v jeho sbírkách uloženy doklady z do té doby nepřístupných míst již z počátku 90. let 20. století. Údaje o výskytu motýlů byly z období před tzv. sametovou revolucí k dispozici především z vřesovišť ve východní části současného NP, které zde byly získávány převážně v 80. letech 20. století, kdy zde s různě velkou intenzitou působilo několik entomologů. Je ale až s podivem, jak málo faunistických dokladů pochází z dob ještě dřívějších. Vezmeme-li v úvahu, že už od počátku 20. století byl odtud znám výskyt obou českých jasoňů – jasoně dymnivkového i jasoně červenookého, muselo být už tehdy zřejmé, o jak výjimečné území se jedná. Navíc první publikovaná zmínka z roku 1889 věnovaná výskytu motýla v Podyjí patřila velevzácné plochušce Agonopterix oinochroa (Turati, 1879), která se u nás dodnes vyskytuje pouze v Podyjí a k naprostým raritám patří i v okolních zemích.

Plochuška Agonopterix oinochroa (Turati, 1879). Na snímku sbírkový doklad ulovený autorem článku na Šobesu 28.března.2003. Housenka se vyvíjí na kručinkách.Nicméně, počátkem 20. století značná izolovanost od velkých obydlených aglomerací (s výjimkou Znojma), obtížná prostupnost přírodními překážkami a později již zmíněná železná opona způsobily, že stovky motýlích druhů zde byly až objeveny teprve nedávno.

V současné době je z území NP Podyjí znám výskyt 2240 druhů motýlů. Z tohoto vysokého počtu byla jen necelá stovka druhů zjištěna pouze před rokem 2000. Tyto výsledky v relaci k malé rozloze území činí z NP Podyjí oblast s nejvyšší druhovou diverzitou motýlů u nás. Stejně tak unikátní je i vysoká míra aktuální prozkoumanosti.

Příčin takto vysoké druhové pestrosti je hned několik. Jednak zde vyznívá vliv Pannonské oblasti a spolu s ní i výskyty mnoha teplomilných druhů a jednak se zde nachází nespočet různých typů stanovišť, které hostí druhově specifickou flóru a samozřejmě i faunu. Mnohá z těchto stanovišť jsou právě zde plošně nejvýznamnější v rámci Česka, a to i přes zmíněnou malou rozlohu území. Místním fenoménem jsou především skalní stepi (vesměs v blízkém okolí Dyje) a dosud poměrně rozsáhlá vřesoviště, která se táhnou od Znojma až po rakouské městečko Retz. Přestože už v těchto místech neuvidíme již vymřelého okáče písečného [Hipparchia statilinus (Hufnagel, 1766)] – dnes kriticky ohroženého v celé střední Evropě (v NP Podyjí vymřel už ve 20. letech 20. století) či žluťáska barvoměnného [Colias myrmidone (Esper, 1781)] (poslední údaje z NP Podyjí pochází z počátku 40. let 20. století právě z vřesovišť), stále se zde můžeme potkat se skutečnými klenoty z motýlího řádu. Mezi takové lze určitě řadit hnědáska podunajského (Melitaea britomartis Assmann, 1847), jehož výskyt je zde v rámci Česka unikátní. Všímavý pozorovatel zde nemůže přehlédnout esteticky nápadného pestrokřídlece podražcového [Zerynthia polyxena (Dennis & Schiffermüller, 1775)], ale ani obecně vzácného jasoně dymnivkového [Parnassius mnemosyne (Linnaeus, 1758)], který sem často zalétá z údolí Dyje a který v Podyjí vytváří jednu z nejpočetnějších populací v Česku.

 

Zajímá vás, na kterých místech se v Podyjí můžete seznámit s dalšími druhy motýlů?

Vřesoviště na Kraví hoře u Znojma jsou nejseverněji položená vřesoviště v rámci NP Podyjí. Na této lokalitě bylo zjištěno 801 druhů motýla a mezi nimi i velmi vzácný druh zavíječe Synaphe bombycalis (Denis & Schiffermüller, 1775), který jinde v Česku nebyl dosud nikde nalezen. Zároveň však patří k těm několika málo druhům motýlů, jehož poslední nález je datován před rok 2000, konkrétně do roku 1994.
Celkem deset druhů motýlů je v Česku známo pouze z území NP Podyjí. Většinou jsou to velmi drobné druhy se skrytou bionomií, avšak ve dvou případech se jedná o velké můry s vyhraněnými ekologickými nároky.

Pro dalších šest druhů motýlů je NP Podyjí jedinou oblastí výskytu v rámci celé Moravy. Ačkoli s rostoucí intenzitou průzkumů napříč českými zeměmi lze předpokládat potvrzení výskytu některého z těchto druhů i jinde, jedinečnost této oblasti vůči motýlí fauně to v žádném případě nemůže ohrozit. Vždyť v posledních letech, byl-li učiněn objev nového druhu motýla pro území Moravy či celého Česka, pak v mnoha případech se tomu stalo právě v Podyjí. Často se jedná o nenápadné nebo obecně velmi vzácné druhy, které zde byly dlouhá léta přehlíženy, ale též jsou mezi nimi i druhy velmi teplomilné, které na naše území pronikají z jižní Evropy a Podyjí se pro ně stává jednou z prvních nárazníkových zón, kde mohou najít vhodná útočiště ke krátkodobému ale i trvalejšímu přežití.Blýskavka skalní (Caradrina terrea Freyer, 1840) (vlevo) a blýskavka plachá (Caradrina aspersa Rambur, 1834) (vpravo) jsou úzce vázané na skalní stepi a v rámci Česka se vyskytují pouze v Podyjí.

Vysoká míra zachovalosti přírodních stanovišť ruku v ruce s vysokou snahou podchytit druhové spektrum motýlí fauny zde v posledních letech vyústilo v objevení a následnému popsání dvou nových druhů motýlů. Jedná se o mola Monopis neglecta Šumpich & Liška, 2011 a drsnohřbetku Blastobasis pannonica Šumpich & Liška, 2011, jejichž holotypy jsou uloženy ve sbírkách Národního muzea v Praze.

Celkově bylo na základě sbírkových dokladů pocházejících z českých zemí popsáno 48 platných druhů motýlů, avšak pouze deset z nich bylo popsáno v posledních 50 letech. A asi nepřekvapí, že téměř polovina druhů (čtyři) byla popsána na základě jedinců pocházejících z NP Podyjí.

Mol Monopis neglecta (vlevo) a drsnohřbetka Blastobasis pannonica (vpravo) jsou nejnověji popsanými druhy motýlů z území České republiky, v obou případech právě z Podyjí. Rozšíření obou druhů je však ve skutečnosti podstatně širší a v současné době jsou známy z mnoha zemí střední Evropy, výskyt drsnohřbetky byl již potvrzen také na stepích jižního Uralu. Na snímcích jsou holotypy obou druhů (holotyp = konkrétní jedinec, podle kterého je druh popsán).

FOTOGALERIE:

gallery

Je zřejmé, že území s tak pestrou mozaikou přírodně zachovalých biotopů nutně musí plnit refugiální funkci (refugium=útočiště)  i pro mnoho obecně ohrožených druhů. Zároveň je ale také jasné, že žádný červený seznam ani statut legislativně chráněného druhu nemůže v praxi nahradit cílenou ochranu přírodních stanovišť a krajiny jako celku. Fakt, že se v NP Podyjí v současné době vyskytuje 14 zákonem chráněných druhů motýlů a celkem 94 druhů je zaneseno do aktuálního Červeného seznamu bezobratlých vypovídá nejen o přírodních hodnotách této oblasti, ale je také důkazem, že snahy ochránců přírody zde nevyznívají naprázdno. Velmi krátkou exkurzi do NP Podyjí tak můžeme zakončit optimistickou vizí, a totiž že Podyjí zůstane rájem motýlů i v dalších letech.


Pokud se chcete o chráněných a ohrožených druzích žijících i vymřelých motýlů v NP Podyjí dozvědět víc, přečtěte si odborný článek autora.


Autorem článku a fotografií je Jan Šumpich z Entomologického oddělení Národního muzea

(dan)