Čepice, míček, housenka – z tajů mykologického herbáře

18.06.2014 | Digitální fotografie, zvukové a obrazové nahrávky doprovázejí dnes doslova každý náš krok. Zaznamenávání a následné sdílení (audio)vizuálního obsahu se stalo standardem, šířícím se ze sociálních sítí a médií i do tradičních institucí. Ani mykologické oddělení Přírodovědeckého muzea Národního muzea nechce zůstat pozadu. Za podpory Ministerstva kultury v rámci grantu NAKI začalo s digitalizací mykologické sbírky.

Ptáte se, co vlastně obsahují mykologické sbírky? Hlavní části tvoří herbářové doklady hub a lišejníků, tekutinové preparáty, plodnice z kusové sbírky, malby a fotografie hub, mykologické publikace a archiválie. Právě herbářová část sbírek se stala "obětí" první vlny digitalizace. Té předcházela důkladná příprava. Na konci roku 2012 byly zakoupeny profesionální osvětlovací sestavy a během roku 2013 ještě další fotografické zařízení. V důsledku mnohaletého a velice náročného stěhování Přírodovědeckého muzea do nových prostor v Horních Počernicích se rozsáhlejší úmysly s digitalizací sbírek začaly uskutečňovat až poté.

Samotné přípravy na vytvoření fotografického „ateliéru“ nebyly nijak zdlouhavé. Vzhledem k nutnosti zachovat klima herbářového prostředí, ve kterém exponátům nehrozí výkyvy vlhkosti a především napadení hmyzem, bylo o místě určeném k fotografování jasno od počátku. Fotografický ateliér bylo nutné umístit do depozitáře. Oproti profesionálnímu ateliéru je ten „depozitářový“ o mnoho skromnější, nicméně důležité je, že dokumentace sbírek úspěšně probíhá a exponáty nejsou přenášením do pro ně nepříznivého prostředí ohroženy.

Momentálně je vyfotografována zhruba čtvrtina kusové sbírky, což činí něco kolem 2 000 snímků. Tato digitalizace umožní rychlé a snadné posouzení stavu sbírkových exemplářů a jejich výběr pro nové mykologické expozice Národního muzea, ale i pro potřeby různých výstav. V blízké budoucnosti se uvažuje i o využití takto zdigitalizované kusové sbírky pro zpřístupnění na muzejních webových stránkách, kde by si mohl kdokoliv a kdykoliv prohlédnout celou sbírku. 

Kdo by si ale myslel, že v této sbírce najde pouze fotografie uschlých hub, mýlil by se.

Herbářové krabice skrývají nejroztodivnější poklady. Například čepici zhotovenou z pletiva chorošovité houby troudnatce kopytovitého (Fomes fomentarius), která pochází z 1. poloviny 20. století. Její výroba byla velice zdlouhavá. Vznikala postupným a mnohonásobným máčením a vyklepáváním dužiny choroše za vzniku tenké filcové vrstvy, která se využívala právě k výrobě takovýchto čepic a klobouků v oblasti Šumavy a Pošumaví.

Ve sbírkách se najde i václavka vyrostlá na starém gumovém míčku, která se do Národního muzea dostala roku 1968 z oblasti Jindřichova Hradce, kde ji našel a určil František Neuwirth.

Zajímavá je i cizopasná houba napadající živé housenky. Výtrusy této novozélandské Housenice robertsovy začnou po kontaktu s živou housenkou motýla Porina enysii velice rychle klíčit. Podhoubí z výtrusů vyroste již za 14 dnů a vyplní celé tělo housenky, které posléze přemění ve sklerotium – tvrdý a živinami bohatý útvar. Nakažená housenka zalézá do země, kde hyne. Z její mrtvolky pak vyrůstá plodnice, složená ze strunového stonku, který je na konci kyjovitě zduřelý a nese peritecia (plodnice) s výtrusy. Ty se opět po uzrání rozlétají do okolí a napadají další živé housenky.

Jaké nejzajímavější úlovky jste si přinesli z lesa vy? Pište nám na redakce@nm.cz.

Další digitalizace mykologické sbírky znamená ještě hodně práce, nicméně výsledek ušetří odborníkům z mykologického oddělení spoustu času, který budou moci věnovat například na promyšlenou přípravu mykologické expozice a tím přiblížit budoucím návštěvníkům nejen houby „domácí“, ale také různé zajímavosti ze světa mykologie.  

Článek byl vytvořen ve spolupráci s Miriam Brožíkovou z Mykologického oddělení Národního muzea.

KAM DÁL

Jak na houby? Poradí mykolog Národního muzea

Ocenění Slovník roku 2013 putuje i do Národního muzea

Pavouci od spřádání sítí neupouští, říká odborník

(dan)

Diskuse