Biologická rozmanitost jižní Arábie

01.06.2015 | Území jižní Arábie je zajímavou zoogeografickou oblastí. Odborníci ho označují jako jeden z “biodiversity hotspots” neboli “horkých míst biologické rozmanitosti” na Zemi. Vyskytují se zde totiž – mimo jiné – i svébytné živočišné druhy, které se nenacházejí jinde na planetě.

Z pohledu zoogeografie, oboru popisujícího zákonitosti rozšíření živočichů na Zemi, je Arabský poloostrov z velké většiny součástí Palearktidy – rozsáhlé oblasti zahrnující Evropu, severní Afriku a velkou část pevninské Asie. Výjimku tvoří území jižní či spíše jihozápadní Arábie, ležící v Jemenu, jihozápadním cípu Saudské Arábie a v pobřežní oblasti jihozápadního Omanu. To představuje originální zoogeografickou podoblast, ve které převažují tzv. afrotropické prvky, tedy zvířata, která buď žijí také v subsaharské části Afriky anebo jsou blízce příbuzná zvířatům tam žijícím. Mezi původními druhy pak palearktické prvky anebo prvky orientální (typické pro jižní Asii) tvoří menšinu.

Fauna jižní Arábie je do určité míry svébytná a představuje nejen průnik africké a eurasijské fauny, ale zahrnuje také několik endemických druhů

Zoogeografická příslušnost jižní Arábie k afrotropické oblasti je známá dlouhou dobu, mezi savci jsou typickými afrotropickými obyvateli jižní Arábie například paviáni, damani či kaloni, z šelem např. promyka běloocasá či ženetka tečkovaná, z kopytníků kudu malý. Dále také řada menších hlodavců, zejména pískomilů, a z hmyzožravců pak bělozubka dhofarská. Dlouhou dobu se předpokládalo, že afrotropické prvky v Arábii představují stejné druhy jako ty, vyskytující se v severovýchodní Africe, především Habešských horách, a jejich rozšíření je tak jen protaženo z Afriky do jižní Arábie. To nepochybně platí pro většinu těchto živočichů v jižní Arábii. Ovšem výsledky výzkumů savců, které proběhly v poslední době, ukazují, že fauna jižní Arábie je do určité míry svébytná a představuje nejen průnik africké a eurasijské fauny, ale zahrnuje také několik endemických druhů, tedy takových, které se jinde na světě nevyskytují.

Pokud se v některé geograficky typické a rozlohou spíše omezené oblasti na světě vyskytuje větší množství endemických forem, říká se takovému území “horké místo biologické rozmanitosti”, termínem pocházejícím z anglického biodiversity hotspot. Ve striktním pojetí se definují tyto hotspoty počtem druhů endemických cévnatých rostlin a takových hotspotů je na světě vymezeno 34. Patří mezi ně například horský systém Kavkazu, Středomořská pánev včetně Kanárských a Kapverdských ostrovů, Guinejská pralesní zóna na západě Afriky, horské pásmo východní Afriky, apod. Ovšem v méně striktním a více populárním pojetí se jako hotspot označuje takové místo či oblast, kde je nezvyklá diverzita, vesměs způsobená výskytem endemických druhů. Takovéto hotspoty druhého řádu jsou nejčastěji horská území či ostrovy, tedy oblasti, kde došlo v minulosti zásluhou geografické výlučnosti k izolaci životního prostředí a v něm k zachování či vytvoření jedinečné flory a fauny.

Jako hotspot se označuje takové místo či oblast, kde je nezvyklá diverzita druhů

Jedním z takovýchto hotspotů druhého řádu je i jižní Arábie. Toto území v současné době představuje izolovaný ostrov vegetace – savan či lesů (obojí dnes z části přeměněných na kulturní krajinu) – uzavřený mezi Indický oceán na jihu, Rudé moře na západě a neprostupnou poušť Rub Al Chali (známou jako Empty Quarter neboli Prázdná čtvrtina Arabského poloostrova) na severu a východě. V tomto geograficky jasně vymezeném území je také velmi charakteristické střídání ročních dob, navázané na monzunový cyklus západní části Indického oceánu, který zcela opačný než ve zbytku Arábie, ale shodný s východní Afrikou. Tato oblast, dnes odlišná od východní a severní Arábie, kdysi vytvářela “přechodový most” mezi Afrikou a jižní Asií. Díky izolaci jejího území a prostředí v ní došlo i k izolaci unikátní fauny.

Národní museum ve spolupráci s dalšími institucemi, včetně řady arabských, tureckých a perských, dlouhodobě provádí výzkum savců Blízkého východu a zvláštní důraz je kladen na netopýry. Netopýři bývají při výzkumech často spíše opomíjenou složkou fauny, neboť v jejich výzkumu se uplatňují odlišné metodické přístupy než při zkoumání ostatních skupin savců. Díky tomuto spíše netradičnímu výzkumnému zaměření byly sbírky Národního muzea obohaceny o unikátní sérii jedinců z velké části území Blízkého východu, šíří i objemem srovnatelnou s největšími světovými sbírkami. Návazné detailní studium těchto netopýrů přineslo nečekané výsledky, zejména pokud se týká jejich fauny v Jemenu a Omanu. O těchto jedinečných výzkumech se dozvíte zde.

Autorem článku je Petr Benda ze Zoologického oddělení NM

Tabulka názvů zmíněných živočichů:

Galerie:

Kam dál?

Legionář Jaroslav Boháč a ptáci z Bornea

Za hmyzem na Papuu

Nové druhy obratlovců popsané zoology Národního muzea

(EK)

Diskuse