Za minulostí Historické budovy Národního muzea

29.11.2012 | V následujících měsících se v rubrice Rekonstrukce bude objevovat seriál o historii budovy Národního muzea. První díl seriálu se věnuje období do dokončení novostavby muzea v roce 1891.

Historie budovy Národního muzea v horní části Václavského náměstí se začala psát již okolo poloviny 19. století.  Nejprve vypracoval František Palacký roku 1840 návrh Franciscea, střediska kultury a vědy, které mělo stát na Smetanově nábřeží.

V jeho návrhu byly i požadavky na jednotlivé výstavní sály pro přírodovědecké a umělecké sbírky, knihovnu, archiv, depozitáře a další veřejné prostory. Tento jeho návrh nebyl nikdy realizován, stal se ale inspirací pro návrhy pozdější.

Český sněm se v 60. letech 19. století zabýval otázkou výstavby muzea a požadoval vypracování návrhu na novostavbu. Na sklonku 70. let darovala městská rada pro jeho stavbu cenný pozemek v horní části Václavského náměstí na místě právě zbořené Koňské brány. Stavbu se v zemském sněmu podařilo prosadit v roce 1883 (v rok znovuotevření rekonstruovaného Národního divadla, zasaženého ničivým požárem).

Program výstavby požadoval nejvíce prostoru pro sbírky přírodovědné (4100 m2) a asi o polovinu méně prostoru pro sbírky kulturněhistorické (2180 m2). Pro nás překvapivě se v návrhu neobjevily téměř žádné prostory pro depozitáře.

Architektonickou soutěž z roku 1884 na výstavbu nové budovy obeslalo 27 soutěžících, z nichž šest (domácích) architektů bylo přímo k soutěži vyzváno. Vítězem soutěže, v jejíž porotě zasedal i známý pražský mecenáš Josef Hlávka, byl architekt Josef Schulz. Ten nebyl v soutěžích na tento typ stavby žádným nováčkem. Rekonstruoval požárem zničenou stavbu Národního divadla architekta Josefa Zítka. Se Zítkem byli také autory vítězného návrhu pražského Rudolfina (otevřeno 1885).

Schulzův návrh nové muzejní budovy, který nazval Pro Patria (Za vlast), byl velmi reprezentativní.  Vzhledem k tomu, že tato stavba byla pojímána jako „Slavín české práce a českého umění“, byla velkolepost stavby upřednostněna před funkčností. Největším nedostatkem budovy byla (z dnešního hlediska) malá kapacita prostor vhodných pro budoucí depozitáře (ty ovšem v zadání nebyly).

Reprezentativní funkci umocnil Schulz v interiéru návrhem ústředního slavnostního Panteonu, nádherným řešením schodiště a dvorany a nesčetnými dokonalými řemeslnými detaily. Z hlediska exteriéru se jedná o monumentální řešení celé stavby s vysokou středovou věží nad Panteonem, která doslova „korunuje“ horní konec Václavského náměstí.

Se stavbou budovy se začalo v červnu roku 1885 a práce postupovaly nesmírnou rychlostí.

Během podzimu téhož roku byly plně vyzděny obrovské základy a suterény. V letech 1886 – 88 bylo dokončeno až na drobnosti masivní tělo stavby včetně hlavní kupole. Výzdoba interiérů a další dokončovací práce byly definitivně hotovy v květnu roku 1891. Celá budova byla tedy postavena za necelých šest let! Náklady na stavbu dosáhly výše asi 2 milióny zlatých, Schulzův honorář měl být podle dohody 3 % plánovaných nákladů.

Muzeum bylo otevřeno dne 18. května 1891 zahajovací slavností, která se odehrála v Panteonu. V Národní politice bylo události otevření věnováno několik stran, na kterých byl popsán průběh slavnosti: "Nová budova musejní stala se nutností (...). Její zevnější jak vnitřní úprava krásou a velebou odpovídá jejímu určení. Jestiť pokladnou našeho drahocenného jmění, sbírek historických, uměleckých, písemních a vědeckých."

V příštích dílech našeho seriálu se seznámíte s dalšími osudy budovy a podrobněji i s její architekturou a uměleckou výzdobou.

Článek byl připraven na základě textu PhDr. Lubomíra Sršně z Oddělení starších českých dějin.

KAM DÁL?

Za minulostí Historické budovy Národního muzea - II.díl

Za minulostí Historické budovy Národního muzea III.díl

(dan)

Diskuse