30.01.2014 | Mobil neboli kinetická (pohyblivá) plastika na střeše Nové budovy Národního muzea je dílem sochaře Jiřího Nováka, který je díky nové vlně zájmu o umělecká díla ve veřejném prostoru z let 1948 - 1989 stále známější.
Karel Prager a celý jeho tým se při stavbě dnešní Nové budovy Národního muzea (bývalého Federálního shromáždění) pokusili obnovit praxi středověkých hutí, kdy spolupracující architekti a výtvarníci hledají společně nejlepší podobu uměleckého předmětu a jeho správné umístění v rámci stavby. Obklopili se proto vyhlášenými výtvarníky; jedním z nich byl i sochař Jiří Novák a jeho mobilní plastika na střeše Nové budovy Národního muzea.
Pozoruhodné "mobily", tedy pohyblivé sochy Jiřího Nováka se zejména v šedesátých letech staly součástí výzdoby veřejného prostoru nejen v Praze, ale i jiných městech. Tvořily součást prestižních zakázek, jako byla například výzdoba bývalého Federálního shromáždění, velvyslanectví ČSSR v Londýně, nebo světové výstavy v Montrealu roku 1967. Čím bylo dílo Jiřího Nováka už ve své době jedinečné?
Rodák z Přelouče, narozený 6. listopadu 1922, vystudoval za 2. světové války Uměleckoprůmyslovou školu (později UMPRUM) a záhy po válce Akademii výtvarných umění. Byl členem výtvarné skupiny M 57, jejímž prostřednictvím byl osloven pro spolupráci na přípravě slavné československé expozice pro světovou výstavu EXPO 58 v Bruselu. Z Bruselu se vrátil fascinován novými možnostmi sochařství. Kov se stal pro Jiřího Nováka na dlouhou dobu materiálem číslo jedna.
Až do konce šedesátých let se jeho díla objevila na téměř dvou desítkách výstav a přehlídek v tuzemsku i v zahraničí. Lehce působící kovové plastiky, které zkonstruoval a rozpohyboval s pomocí vody, větru nebo elektrického pohonu, uchvacují svou hravostí a samozřejmostí, s níž komunikují s okolím.
To je i případ mobilní plastiky původně poháněné elektromotorem, která je stále adjustována na střeše Nové budovy Národního muzea. V literatuře je nazývána Mobil případně Zahrada a pochází z konce šedesátých let, kdy se dokončovala umělecká výzdoba Federálního shromáždění. Dnes je plastika sice už nepohyblivá, její kovové "listy" však stále oživují střechu muzejní budovy.
Z této doby je i jeho zřejmě nejznámější plastika s názvem Dálky na sídlišti Novodvorská, kterou se podařilo před několika lety zachránit před zničením díky aktivitě mladých umělců z projektu Vetřelci a Volavky.
Jiří Novák je také autorem emblému pro Československou televizi, který je stále k vidění na Kavčích horách.
V sedmdesátých letech se Jiří Novák stáhl pod vlivem společenské situace do ústraní a stále více se věnoval restaurování kamene. V ateliéru na Hrubé skále vytváří desítky kopií kamenných soch zejména z období baroka. Vrcholem jeho restaurátorské tvorby je pravděpodobně kopie sochy Vidění sv. Luitgardy od Matyáše Bernarda Brauna z devadesátých let.
Proč právě mobil? V roce 1932 vstoupil do kinetické terminologie nový pojem mobil, který z části nahradil dosud užívané pojmy kinetický a kinematický k popisu samovolně se pohybujících kinetických objektů. Síla působící na pohyb kinetického díla mohla být např. ruka nebo vítr. Ačkoli první objekty tohoto charakteru vznikaly již kolem roku 1919 a dříve, pojem mobil byl prosazen a definován až v roce 1932, kdy je zavedl Marcel Duchamp. (Zdeněk Pešánek, 2006)
KAM DÁL?
Autorský nábytek architekta Karla Pragera
Nadčasová skleněná plastika zdobí Národní muzeum
Nová budova splnila sen o rozšíření muzea
(dan)
Archeologie Historie Hudba Lidová kultura Mimoevropské kultury Osobnosti Přírodní vědy Rekonstrukce Restaurování Rukopisy a tisky Umění Vánoce Výstavy
Muzeum 3000, zpravodajský portál Národního muzea, odhaluje jedinečná tajemství. Více se dozvíte zde!
