20.01.2017 | Knihovna Národního muzea, Oddělení knižní kultury, spravuje druhou největší sbírku exlibris v republice. Ve svých fondech uchovává exlibris historická i moderní, převážně české provenience. V loňském roce sbírky obohatily také 4 grafické bibliofilské soubory a soubor 10 exlibris, které výborně dokumentují rozvoj grafické techniky tisku z výšky ve 21. století. V rozhovoru s jejich autorem, grafikem Martinem Manojlínem, Vám přiblížíme nejen techniku experimentálního mnohobarevného linorytu, v níž je expertem, ale i problematiku provázející vznik exlibris a sběratelský život kolem něj.
Martin Manojlín, narozený 1. června 1972 v Ostrově nad Ohří, žije a pracuje v Děčíně. Věnuje se technice mnohobarevného tisku z výšky převážně ze dřeva a lina. Experimentálně užívá k tisku i další netradiční materiály, jako je alobal, různé strukturální materiály a přírodniny. Nejvíce se věnuje volné grafice do formátu A3 a exlibris. Za své grafiky získal již řadu mezinárodních ocenění a čestných uznání. Knihovna Národního muzea vlastní soubor 48 autorských exlibris a čtyři soubory grafik v bibliofilské knižní úpravě.
Knihovna Národního muzea vloni zařadila do svých sbírek soubory vašich grafik s názvem Underwave, Stáří a mládí a Křídla. Ty doplní již dříve získané soubory Modré struktury a Putování světem J. R. R. Tolkiena. Pane Manojlíne, můžete nám své nové práce představit?
První soubor Putování světem J. R. R. Tolkiena jsem vydal již v roce 1996, ale pak jsem udělal pauzu. K vydávání souborů jsem se vrátil v roce 2015 soubory Křídla a Stáří a mládí.
Inspiraci ke Křídlům jsem našel při prohlížení svých skic, objevil jsem dvě kresby, které mi evokovaly motiv křídel. Soubor obsahuje dva volné listy a potištěné desky, které tvoří s grafikami kompaktní celek, něco jako autorskou knihu, bibliofilii beze slov. Výsledek mě povzbudil k další tvorbě. Tentokrát mě inspiroval kus ztrouchnivělého dřeva k tisku s názvem Stáří. Byl zajímavý, a tak jsem k němu vymyslel opozitum Mládí – výhonky rostliny, která se prodírá strukturou v pozadí.
Následovala práce na souborech Underwave I. a II., v nichž jsem využil své zážitky z potápění v Rudém moři. Líbil se mi pohled ode dna ke hladině v okamžiku, kdy se po ní přehnala vlna. Ta vytvořila nádherné struktury, objevilo se hodně bublin, prosvítaly paprsky slunce. Téma pro mě bylo natolik výtvarně zajímavé a krásné, až jsem pochopil, že jen tři grafiky budou málo. Proto rovnou dva soubory.
Zvláštní barevnost vašich grafik a kombinace realistického ztvárnění přírody s prvky abstrakce je to, co zaujme na první pohled. K tomuto pojetí vás přivedla sama technika tisku, nebo naopak, používáte techniku mnohobarevného tisku z výšky právě proto, že vám umožňuje takové zobrazování motivů?
Barvy používám intuitivně, tak jak se mi líbí. Je pravda, že mnoho lidí hovoří o velmi specifické barevnosti mých grafik, ale to je snad dáno také mými problémy s rozeznáváním určitých mezních odstínů barev. Měl jsem modré období, mám za sebou například sérii hnědých abstrakcí nebo dvojici červených struktur, ale modrá u mne stále dominuje.
S realitou a abstrakcí je to tak, že jsem v mládí tíhnul ke krajinomalbě. Chodíval jsem se stojanem a plátnem do terénu a maloval jeden obraz za druhým a přitom jsem se učil techniku černobílého linorytu na LŠU (dnešní ZUŠ). Linoryt vyžadoval silná zjednodušení krajinného námětu na černé a bílé plošky a tak vznikaly moje první grafiky, až špálovsky pojaté, co se týká střídání bílých a černých ploch.
Po seznámení se s technikou barevného tisku na PF UJEP (Pedagogická fakulta University J.E. Purkyně v Ústí nad Labem), u prof. Miloše Michálka, jsem této technice propadl úplně. Začal jsem stylizovat své práce stále víc do abstrahované polohy a vznikly první abstraktní grafiky. Zvětšoval jsem detaily přírodnin – kamenů, motýlích křídel a podobně a naučil jsem se nahlížet pod povrch, do jakýchsi struktur. Proto se moje grafiky v následujícím období jmenovaly struktury – Prostorová struktura, Muzikální struktura atd. Ale baví mě i realistické ztvárnění. Někdy přistoupím k tomu, že je v realistické grafice i prvek abstrakce, jako je například exlibris pro Luďka Kříže – Věčné plynutí času.
K technice mnohobarevného tisku mohu říct, že čím reálnější námět, tím více potřebuji barev, abych docílil vzdušné perspektivy. Mám v hlavě myšlenku výsledné podoby grafiky, ale teprve během tisku se projeví konečný počet barev. Dokud nejsem spokojen, tisknu další barvy. Všechny prvky se ovlivňují navzájem – námět, barevnost, mnohovrstevnost tisku. Tím, že si tisknu grafiky sám, občas náhodou objevím nějakou novou finesu. Takže další proměnnou v rovnici je i sám tisk, tedy řemeslo, které nutně souvisí s uměním grafiky.
V předchozí odpovědi jste zmínil tisk s využitím ztrouchnivělého dřeva. K vašim specialitám patří tedy nejen technicky a časově náročný mnohobarevný tisk, ale také kombinace tisku z různých materiálů, například alobal, zmíněné dřevo, dokonce tisk z dlaně. To mimo nečekaných a nových efektů s sebou nese i různá technická úskalí. Můžete nám trochu blíže popsat jak při tisku postupujete?
Je pravdou, že i matrice sama pro mne může být inspirací, jako například ztrouchnivělé dřevo pro soubory Stáří a Mládí. Podobně jsem začal využívat strukturu alobalu, kdy jsem náhodně otiskl zmačkaný igelit namočený do tiskařské barvy. Takto ale mohly vznikat jen monotypy, sáhl jsem tedy po materiálu, který šel fixovat a dalo se z něj vytisknout mnoho stejných výtisků. Používal jsem také střepy z rozlámané gramofonové desky pro mé první Muzikální struktury a dvě muzikální exlibris pro sběratele pana Gebauera nebo otisk papilárních linií mé dlaně pro exlibris Križiu Kalnas.
Mnohobarevný tisk sám o sobě nese mnoho úskalí, zvláště při kombinování materiálů nebo postupném odrývání matric. Každý materiál navíc jinak váže barvu a žádá jiný přítlak při tisku. Další úskalí tkví v tom, aby výsledný výtisk byl čistý. Grafika nesmí být ušpiněná otisky prstů, ani takzvanou upadnutou matricí. Proto, když tisknu náklad sto kusů a vím, že tam bude deset a více barev, a potřebuji dostat sto perfektních výtisků, začínám s podtisky na číslech 120-130. Odpad bývá takový a zkažené tisky pak používám dále jako zkušební pro množství barvy a sílu tlaku. Tiskem svých prací strávím hodně času, ale mohu tak experimentovat a objevovat nové možnosti. Také mě to chrání před nadprodukcí a zároveň obohacuje o nové poznatky v technice tisku z výšky.
Exlibris, jako specifická forma grafického umění, již dávno pozbyla původního účelu, přesto je stále živá a oblíbená mezi sběrateli i umělci. Co konkrétně vás láká na tvorbě exlibris?
K exlibris mě přivedl můj profesor na vysoké škole Miloš Michálek. Sám byl tehdy velice uznávaným tvůrcem exlibris a měl je zařazené i v naší grafické průpravě. Zadával nám úkoly, které se hodily do soutěžních přehlídek, takže zdařilejší práce byly zasílány na soutěže.
Začátek mé tvorby exlibris se datuje kolem let 1991 až 1992 a už v roce 1996 jsem uspěl se svými dvěma listy na Trienále exlibris v Chrudimi. Podařilo se mi dosáhnout ocenění i v soutěži v Sint-Niklass, kterou považuji za nejprestižnější přehlídku exlibris na světě. Získal jsem hned dvakrát hlavní cenu města v kategorii tisku z výšky. Těchto uznání si nesmírně vážím, protože moje práce uspěly mezi skutečně velkým množstvím jiných. Samozřejmě mne první úspěchy povzbudily k další tvorbě, byť zájem sběratelů byl zpočátku sporadický.
A pokud jsem chtěl tvořit exlibris, tiskl jsem je pro přátele a do tematických soutěží. Tematické soutěže jsem již opustil a tvořím nyní exlibris sběratelská. Exlibris je opravdu velmi specifická disciplína. Láká mě na ní, že jsem nucen se zaobírat tématem zadavatele, které musím nějak uchopit a pak k námětu dokomponovat písmo. Následuje tisk, zpravidla celého nákladu, protože moje tisková technika neumožňuje vytvářet zkušební tisky a upravovat je podle přání zadavatele. Nakonec přichází na řadu konfrontace s objednatelem. Zasílám nátisk exlibris s dotazem, zda souhlasí a jestli mohu vytisknout písmo.
Abych to zrekapituloval. Na tvorbě exlibris mě láká vejít se do určitého formátu, ztvárnit představu zadavatele, případně pozměnit jeho pohled na téma, zkombinovat námět s písmem a pak svůj výtvarný počin obhájit před zadavatelem samotným.
Rozhovor s Martinem Manojlínem vedla Martina Vyšohlídová z Oddělení knižní kultury Národního muzea
Podívejte se na proces vzniku exlibris vytvořeného pro Patrika Vaverku:
(EK)
Osobnosti
