13.05.2015 | Období druhé světové války negativně poznamenalo dění v Národním muzeu. Nacistickému běsnění padlo za oběť i několik mineralogů. Na stránkách portálu Muzeum 3000 již vyšel příběh obchodníka s minerály Friedricha Cassirera, který prchal před nacisty z Berlína do Prahy a později do Paříže a do New Yorku, a který významně obohatil mineralogickou sbírku Národního muzea. Také jsme si připomněli mineralogy Radima Nováčka, Františka Ulricha a Ludmilu Slavíkovou, kteří nacistický teror nepřežili.
Nyní se podívejme blíže na osudy dvou mužů, kteří se během války ocitli na opačné straně barikády než výše uvedení mineralogové a kteří také ovlivnili budování muzejní mineralogické sbírky. Prvním z nich byl Emanuel Moravec, známý jako symbol kolaborantství s nacistickým okupačním režimem.
Emanuel Moravec bojoval za první světové války v řadách rakouské armády na srbské frontě a v Haliči, kde padl do ruského zajetí. Poté bojoval v srbské dobrovolnické divizi, byl zraněn a po skončení léčby byl na vlastní žádost přeřazen do československých legií. Po návratu do nově vzniklého československého státu zůstal jako profesionální voják v nově vznikající československé armádě. Ve 30. letech Moravec otevřeně podporoval politiku Masaryka a Beneše. Na pohřbu T. G. Masaryka (1937), kterého celý život uznával jako velkou autoritu, vedl Prahou vojenský průvod a stál u Masarkovy rakve čestnou stráž. V roce 1934 vydal knihu Obrana státu, v níž upozornil, že největším ohrožením Československé republiky je nacistické Německo. Nebezpečím hrozícím ze strany nacistického Německa se opakovaně zabýval v několika svých článcích vydaných v roce 1938. V době Mnichovské krize byl Moravec rozhodným odpůrcem československé kapitulace a vyzýval k ozbrojenému odporu proti Německu. Podepsání Mnichovské dohody bylo pro Moravce obrovským zklamáním.
FOTOGALERIE:
Po zřízení Protektorátu Čechy a Morava uvažoval Moravec o emigraci; bál se, že bude zatčen a popraven za své protinacistické články. Nacisté mu však nakonec nabídli spolupráci. Moravec prodělal obrovský vnitřní přerod a stal se aktivním propagátorem nacistické ideologie. V roce 1942 byl jmenován protektorátním ministrem školství a lidové osvěty a jeho moc výrazně vzrostla po atentátu na Heydricha.
Málo se ví, že Emanuel Moravec byl sběratelem minerálů. Jeho osobním tajemníkem ve funkci ministra školství byl Franz Stuchlik, původně František Stuchlík, farář z Čížkovic u Lovosic. Také Stuchlik byl horlivým sběratelem minerálů a stejně jako Moravec se za války přidal na stranu nacistických okupantů. Stuchlik s Moravcem jezdili společně na inspekce škol a z jejich sbírek a kabinetů si vybírali výrazné ukázky minerálů, které si vzápětí nechali darovat do svých soukromých sbírek. Ještě během okupace odprodal F. Stuchlik svou sbírku minerálů (nebo její část) Národnímu muzeu.
Dne 5. května 1945 vypuklo Pražské povstání. Moravec odjel ze svého ministerstva na schůzku s K. H. Frankem. Na Malostranském náměstí se německá auta dostala do palby povstalců, a tak se kolona vydala na Pražský hrad přes Klárov. Autu, v němž seděl Moravec, během cesty došel benzín, a proto z něj řidič vystoupil. V tom okamžiku vytáhl Moravec z kapsy revolver a v kabině auta se zastřelil.
Po skončení války byl Moravcův majetek konfiskován obnoveným československým státem a jeho sbírka minerálů byla 31. července 1945 předána Národnímu muzeu. F. Stuchlik byl v roce 1947 odsouzen za členství a činnost v Kuratoriu pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě (česká obdoba Hitlerjugend) na 20 let do vězení. V muzejní mineralogické sbírce je dodnes evidováno a uloženo 107 minerálů z Moravcovy sbírky, minerály ze sbírky F. Stuchlika jsou v muzejní sbírce zastoupeny celkem 528 vybranými ukázkami.
Autorem článku je Dalibor Velebil z Mineralogicko – petrologického oddělení Národního muzea.
KAM DÁL?
Národní muzeum a mineralogové v době nacismu I.
Národní muzeum a mineralogové v době nacismu II.
(dan)
