Národní muzeum a mineralogové v době nacismu II.

30. 4. 2015 | Doba německé okupace Československa neblaze ovlivnila dění v Národním muzeu; nacistickým represím padlo za oběť i několik významných mineralogů. Na portálu Muzeum 3000 jsme představili příběh mineraloga Friedricha Cassirera, který stihl uniknout z Prahy před nacisty těsně před obsazením Československa a tím si zachránit holý život. Jiní takové štěstí neměli.

Jeden z mineralogů Národního muzea, kterému byla 2. světová válka osudná. Radim Nováček (1905 – 1942). Zdroj: Národní muzeum

Mineralogické sbírky Národního muzea byly v době druhé světové války několikrát vážně ohroženy a došlo i k určitým ztrátám. Již krátce po začátku okupace byly nejcennější ukázky minerálů ukryty v bedničkách v suterénu budovy. Od roku 1940 musely být popisky minerálů v mineralogické expozici nahrazovány popiskami novými německo-českými. Ve stejném roce musela být celá mineralogická expozice narychlo vyklizena kvůli pořádání výstavy Velké Německo. Minerály byly provizorně uloženy ve vlhkém prostředí, takže došlo k nevratnému poškození mnohých z nich.

Radim Nováček (1905 – 1942)Na vyklízení mineralogické expozice se podílel i významný mineralog Radim Nováček, který se stal po uzavření českých vysokých škol v listopadu 1939 pracovníkem Národního muzea. V muzeu zavedl Nováček moderní mikrochemické metody studia minerálů. Byl to špičkový vědec, dodnes jsou hojně citovány jeho články týkající se minerálů uranu. Radim Nováček byl pod krycím jménem Krátký zapojen v odboji ve zpravodajské skupině Vladimíra Krajiny (Politické ústředí, později ÚVOD – Ústřední vedení odboje domácího). Nováčkova práce spočívala v přijímání, šifrování a odesílání depeší do Londýna československým zpravodajcům, vedeným Františkem Moravcem, při Benešově exilové vládě.

10. října 1941 byl Radim Nováček zatčen gestapem, v Petschkově paláci vyslýchán a 13. února 1942 byl ve svých 36 letech věku popraven. Z vězení posílal Nováček svým příbuzným a spolupracovníkům motáky se zprávami, psanými slámou ze slamníku na listy toaletního papíru; jako inkoust posloužily rozpuštěné tabletky proti zácpě nebo i vlastní krev. Motáky dostával z věznice vložené do tunýlků pro tkanici v pase svého prádla, které mu prali jeho rodinní příslušníci.

Přečtěte si úryvky z motáků, které Radim Nováček posílal během svého věznění:

Daří se mi dosti dobře. Hubnu pomaleji než jsem čekal. Strava dosti dobrá, ale málo. Teplo, čisto i někt. Němci slušní - jiní psi. Nejhorší je Petschkův dům.

Co vláda a Hácha? Kdo je po Eliášovi? Byl El. popraven? Děkuji Vám za vše. Jste na mne moc hodní. - Zdá se mi, že už nehubnu - spíše mírně se spravuji. V noci na včerejšek letec. poplach. Co bylo?

Dr. Tuček nebo jiný mineralog. Srdeč. pozdrav všem - vzpomínejte dobře. Ve 2. vydání Našich nerostů přidej obrázky: 1.) Uranin, Jáchymov. Ledvinitý a radiogram. 2.) Živec v žule. 3.) Au – Křepice. 4.) Beryl. 5.) Allemontit. 6.) Wurzit. 7.) Baryt mladší. 8.) Bournonit. 9.) Chamosit výbr. 10.) Destinezit. 11.) Thomsonit, Vinař. h. 12.) Olivinová koule v čediči. 12.) Granát v žule, Přibyslavice. 14.) Analcim, Čáslav. 15.) Záhněda, Bory. 16.) Andalusit, Bory. 17.) Turmalin, Pikarec. 17.b) Epidot, Sobotín. 18.) Anatas (zvětš.). 19.) Heřmanov. kulička. 20.) Aragonit, Hřídelec. 21.) Ze Slovenska žezlový křemen, evansit, opál. Přidat kobaltin a foto lokalit. Můj honorář si nech.

Píšu až dnes. Dnes po 3 měsících zase u Petschků – fotografovali nás asi 20, nevím, co to znamená. Cestu do Říše?

Nermuťte se pro mne – válka je válka a někdo padnout musí. Komu jsem ublížil, ať mi odpustí. Prosím maminku a tatínka, aby měli Marušku jako by byla bývala naše.Doufám, že před † budu moci domů napsat.

Ti, co Nováčka znali, na něj vzpomínali jako na mimořádného člověka - schopného, inteligentního a lidského, s noblesním a přitom vřelým vystupováním. O síle Nováčkovy osobnosti svědčí mimo jiné motáková zpráva adresovaná kolegovi Vladimíru Steinocherovi, ve které Nováček Steinochera z vězení na gestapu nabádá, aby dodělal měření indexů lomu paradoxitu z Krupky, jinak že ho on, Nováček, bude po smrti chodit strašit. Ještě před zatčením získal Radim Nováček pro zpravodajskou činnost i kolegu mineraloga z Národního muzea Karla Tučka, kterého však při brutálních výsleších nevyzradil. Stejně tak nevyzradil další odbojáře ze své skupiny, mineralogy Františka Slavíka, svého náhradníka s krycím jménem Pták, a Ludmilu Slavíkovou, kteří pokračovali v Nováčkově práci, tedy hlavně v šifrování zpráv.

František Ulrich (1899 – 1941)Dalším spolupracovníkem Národního muzea byl mineralog profesor František Ulrich. Také on se zapojil jako zpravodajec do protinacistického odboje a 9. října 1941 byl zatčen gestapem. Při zatýkání kladl profesor Ulrich odpor střelbou a při přestřelce s gestapáky byl těžce zraněn. Následkům střelného zranění František Ulrich 20. října 1941 ve vězeňské nemocnici na Pankráci podlehl. Velmi blízkým osobním přítelem Františka Ulricha byl paleontolog Národního muzea Jaroslav Šulc, který byl za odbojovou činnost popraven v roce 1943.

Ludmila Slavíková (1890 – 1943)Dne 4. února 1943 byl se svou manželkou Ludmilou Slavíkovou zatčen světově uznávaný mineralog profesor František Slavík. Slavík byl dlouhá léta v dobrém slova smyslu šedou eminencí dění v mineralogickém oddělení Národního muzea a významně se zasloužil o budování muzejní mineralogické sbírky. Jeho žena Ludmila Slavíková byla v letech 1922 až 1939 vedoucí mineralogického oddělení Národního muzea a po celou tuto dobu se obětavě věnovala péči o mineralogickou sbírku.

František Slavík (1876 – 1957)Ludmila Slavíková byla již krátce po zatčení, 17. února 1943 umučena v koncentračním táboře v Osvětimi. Profesor Slavík byl vězněn na Pankráci, v Terezíně, v Osvětimi a v Buchenwaldě. Pobyt v koncentračních táborech přežil, v květnu 1945 se vrátil do Prahy a až do své smrti v roce 1957 byl velmi aktivním vědcem a pedagogem.
Po Ludmile Slavíkové byl vedoucím mineralogického oddělení Národního muzea již zmiňovaný Karel Tuček. Také on byl v roce 1943 zatčen gestapem, ale po dvou měsících věznění na Pankráci byl propuštěn.

Karel Tuček (1906 – 1990)V roce 1944 musela být opět vyklizena muzejní mineralogická expozice, aby uvolnila místo další německé propagandistické výstavě Kniha a meč. Veškeré vyklízecí i reinstalační práce prováděl sám Karel Tuček, protože všichni ostatní pracovníci mineralogického oddělení byli tou dobou totálně nasazeni v průmyslové výrobě. Po ničivém náletu na Prahu 15. února 1945 bylo Národní muzeum uzavřeno a veškeré vystavené minerály byly preventivně zabaleny a ukryty v suterénu muzejní budovy. Právě včas. V květnu 1945 byla budova Národního muzea zasažena leteckou pumou, takže došlo mimo jiné k poškození výstavních skříní a vitrín, střepiny bomby pronikly i do zásuvek s minerály.

Vzhledem k bouřlivé válečné době byly nakonec škody v mineralogické sbírce Národního muzea zanedbatelné. Ztráty na životech však byly velké a je třeba si statečné osobnosti naší nedávné historie připomínat.


Autorem článku je Dalibor Velebil z Mineralogicko – petrologického oddělení Národního muzea.

 

KAM DÁL?

Národní muzeum a mineralogové v době nacismu I.

Národní muzeum uchovává jedny z nejstarších hornin

Před 400 milióny lety u nás žili gigantičtí obratlovci

Co jedli naši předkové? Odpovědi nabízí bioarcheologie

(dan)