21.02.2017 | Hradiště Valy u Mikulčic patří mezi legendy české archeologie. V době svého fungování bylo předním centrem Velké Moravy. Velká Morava se jako mocenský útvar Slovanů rozkládala severně od středního Dunaje, tzn. na území dnešní Moravy a jihozápadního Slovenska. Během pouhých sta let zde vznikla bohatá kultura, jejíž pozůstatky objevují archeologové dodnes.
Mikulčické hradiště začalo být zkoumáno před 60 lety a výzkum na něm probíhá až do dnešních dní. V jeho blízkosti vznikla nová badatelská základna Archeologického ústavu AV ČR Brno, v. v. i., ze které se všechny tyto výzkumy provádějí.
Meč z hrobu 2041 byl nalezen v roce 2016 a jedná se v pořadí o sedmnáctý meč, který byl na této lokalitě nalezen. Jde se o cenný nález, neboť mečů se na raně středověkých lokalitách příliš nenachází. V Mikulčicích byl poslední meč objeven před 30 lety. Meč z hrobu 2041 byl nalezen v okrajové části pohřebiště označovaného jako Kostelisko, které se nachází v neopevněném podhradí Mikulčického hradiště. Jedná se o jedno z největších a nejbohatších pohřebišť na lokalitě. Už v 80. letech minulého století bylo pohřebiště Kostelisko prozkoumáno plošným výzkumem, odkryto bylo kolem 450 hrobů. Podle odborníků vykazuje společné znaky s nejbohatším pohřebištěm mikulčického hradiště, které se nachází u trojlodní baziliky. V současné době jsou v Mikulčících zkoumány okrajové části velkých pohřebišť odkrytých v uplynulých 60 letech. Tyto výzkumy mají přinášet odpovědi na otázky velikosti a struktury pohřebišť, jejich vztahu k osídlení nebo jejich datace.
Zkoumání lokality Valy u Mikulčic se účastní také studenti antropologie, kteří se zde učí metodice terénního výzkumu a seznamují se s problematikou hrobové archeologie. Právě během této studentské praxe došlo k unikátnímu objevu hrobu s mečem.
Část pohřebiště, ve které se meč nalezl, patří mezi ty chudší. Dalších pět hrobů objevených v roce 2016 v sousedství hrobu 2041 bylo zcela bez nálezů. Kromě meče hrob 2041 obsahoval pouze malý nožík. Svoji výbavou se tento hrob odlišuje od ostatních hrobů s meči, které byly na lokalitě objeveny. Většinou byly tyto hroby vybaveny dalšími přídavky, jako jsou ostruhy, sekera, vědérko, různá kování nebo ozdobné součásti oděvu. V případě hrobu 2041 mohlo jít o bojovníka s nižším společenským postavením, než byli muži pochovaní v ostatních hrobech s meči v Mikulčicích. Meče nebyly ve své době jenom pouhou zbraní, ale i významným symbolem společenského postavení svého vlastníka.
Samotný meč z hrobu 2041 je pro odborníky cenný hlavně díky svému dobrému zachování. Zkoumat tak mohou i organické části zbraně, které se jinak v půdních podmínkách našich lokalit příliš často nedochovají. Dřevěná pochva meče byla vyrobena z tvrdého bukového dřeva a překryta kůží, stejně jako rukojeť. V korozi meče se také zachovaly otisky textilu, jednak z jemnější látky, která chránila čepel meče v pochvě, ale také zřejmě z pohřebního rubáše.
Nálezu byla jak v průběhu terénního výzkumu, tak při následném laboratorním ošetření věnována maximální péče. Meč prošel komplexním restaurátorsko-konzervátorským zásahem, jehož součástí je řada speciálních analýz zaměřených na bližší určení dřeva, kůže a textilu. Na závěr celého procesu byl meč napuštěn zvláštním lakem a uložen do depozitáře, kde bude uchován pro budoucí zkoumání.
Co odborníci říkají o kostře samotného válečníka, kterému meč patřil, se dozvíte ve videu Antropologové Národního muzea zkoumají kostru bojovníka.
(EK)
Archeologie