08.09.2015 | Pití piva v pravěku nebylo pouze záležitostí zábavy, tak jako dnes. Konzumace alkoholických nápojů byla v eneolitu (4500–2300/2200 př. Kr.) a v pozdějších obdobích důležitým společenským rituálem, který stmeloval jednotlivé tzv. družiníky patřící do skupiny kmenového vůdce. Málokdo však ví, že rituální pití alkoholu zapříčinil jeden jednoduchý vynález - oradlo.
Neolitická revoluce a počátek zemědělství (neolit 5600–4500 př. Kr.) je poměrně dobře znám. O konci neolitu a velkých společenských změnách, které následovaly v eneolitu (4500–2300/2200 př. Kr.), ale už má ale většina lidí jenom mlhavou představu. Přitom bylo toto období srovnatelné s neolitickou revolucí, protože všechny změny, které se v eneolitu udály, měly dalekosáhlý dopad.
Neolitické zemědělství nemělo příliš velké výnosy. Snaha o jeho vylepšení přinesla na počátku eneolitu nový objev – jednoduché oradlo, které se 
zapřáhlo za pár dobytčat. Tento zemědělský nástroj rozpoutal doslova další revoluci. Práce s oradlem byla pouze pro silné muže. Kočírovat dobytčata a zároveň tlačit oradlo do země byla fyzicky velmi náročná práce. Pro ženy zbývaly v zemědělství pouze drobnější a lehčí činnosti. Muži díky svému novému postavení získali hlavní slovo nejen v zemědělství, ale také ve společenské hierarchii.
Stálejší pole, díky kterým se nemusely osady každých pár let stěhovat, tak, jako to bylo běžné v neolitu, zapříčinila vznik mužských skupin sjednocených kolem kmenového vůdce. Obhospodařované teritorium bylo potřeba bránit. V mužských hrobech se od počátku eneolitu začínají objevovat předměty, které se používaly výhradně jako zbraně. Tento jev z dřívějších období neznáme. V eneolitu se ovšem vyskytují i různé typy zbraní, které mohly mít čistě rituální charakter nebo odkazovaly na společenské postavení vlastníka: drobné měděné dýčky nebo sekeromlaty z měkkých materiálů. Počínající válečnictví je rozeznatelné i na dalších faktorech. Některé osady například jeví známky opevnění. Je paradoxem, že stabilnější a výnosnější zemědělství přineslo negativní důsledky ve formě boje o území.
Mužské svazy s sebou přinášejí i veselejší věci než pouze boje o teritorium. Jednou z těch, které překonaly tisíciletí, je pití alkoholu, jako důležitý společenský rituál. Vedle zbraní se totiž v eneolitu začínají objevovat i početné picí soupravy. Džbánky a poháry, často velmi bohatě zdobené, odkazují na význam společného hodování. Ve sbírkách Národního muzea se například nachází picí souprava bádenské kultury z Dřevčic u Brandýsa nad Labem, která obsahovala džbán, dva menší džbánky a 13 koflíků. Společné hodování a pití mělo nejspíše utužovat vztahy uvnitř družiny. Prestiž, kterou společné pití přinášelo, ukazuje i bohatá výzdoba na jednotlivých pohárech. V hrobech kultury se zvoncovými poháry se nacházejí nádoby, které jsou téměř celé pokryté ornamenty.
V eneolitu se nejspíše pila medovina, kvas nebo zkvašené mléko. Některé teorie se zmiňují i o pálence. Avšak nádoby, které jsou považovány za destilační zařízení, mohly sloužit i pro jiné kuchařské účely. Největší rozkvět ovšem zaznamenalo pivo, a to opět 
díky oradlu. Pole obdělávaná novým způsobem totiž měla větší výnosy obilovin, než pole neolitická. Díky tomu se mohla část obilí zpracovat právě na výrobu piva. Pravěké pivo se ovšem nijak nepodobalo pivu dnešnímu. Rozžvýkané obilí se nechávalo kvasit v zásobnicích, poté se několik dní vařilo a nakonec muselo být v co nejkratším čase zkonzumováno, protože se rychle kazilo. Spíše než zlatavému moku se podobalo dnešním africkým kašovitým pivům.
Od eneolitu pití alkoholických nápojů získávalo stále více na oblibě. V pozdějších obdobích pravěku se díky kontaktům se Středomořím začalo na naše území dovážet i víno. S nadsázkou ale můžeme říci, že v eneolitu by bez oradla nebylo ani piva.
Nádoby, ze kterých se pivo v pravěku pilo, můžete vidět i na výstavě Smrt.
(EK)
Archeologie
