25.01.2017 | Na Archu Noemovu přilétl holub stěhovavý. Nahradil jiný vyhynulý druh, velescinka kapverdského.
Holub stěhovavý (Ectopistes migratorius) patří mezi nejznámější vyhynulé druhy ptáků. Kdysi obýval lesy Severní Ameriky, kde se živil především žaludy, bukvicemi a dalšími lesními plody. Počet holubů stěhovavých se začal rapidně snižovat v průběhu 19. století, do té doby tento druh hnízdil v obrovských koloniích o desítkách kilometrů čtverečních a přesouval se ve velkých hejnech čítajících až dva miliony ptáků. Poslední hnízdo holuba stěhovavého v přírodě bylo nalezeno roku 1896 ve státě Michigan, poslední pozorování tohoto druhu pak spadá do roku 1899 ve státě Wisconsin. Úplným zánikem tohoto druhu bylo v roce 1914 úmrtí posledního jedince žijícího v zajetí v ZOO Cincinnati.
Příčinou vyhynutí holuba stěhovavého byla zřejmě expanze evropských osadníků severoamerickými pláněmi směrem na západ. Tu doprovázelo mohutné mýcení lesů a také nadměrný lov těchto holubů. Dalším doplňkovým faktorem mohlo být i sociální založení těchto ptáků, kteří hnízdili ve velkých koloniích. V momentě, kdy jejich početnost klesla pod určitou mez, mohli přestat hnízdit.
Na celém světě se v muzejních sbírkách zachovalo na 1600 exemplářů holuba stěhovavého, největší počet je však v Evropě, což je dáno tím, že se v 19. století holubi stěhovaví hojně dováželi do Evropy jako školní pomůcky. Teprve později se tyto exempláře ze školních kabinetů postupně přesouvaly do muzeí. Také Národní muzeum získalo tímto způsobem několik z deseti exemplářů tohoto druhu, které nyní vlastní. Vystavovaný jedinec byl Národnímu muzeu předán gymnáziem v Prachaticích v roce 1953.
(EK)
Přírodní vědy