20.07.2016 | První světová válka otřásla celým světem. Nebylo proto divu, že se v poválečném období všichni snažili na prožité hrůzy zapomenout a bavit se. Po překonání poválečné krize došlo ve většině zemí k obnově hospodářství, snížení nezaměstnanosti, zlepšení životní úrovně a všeobecnému rozkvětu. Proto se druhá polovina 20. let označuje jako „zlatá dvacátá“. Právě tento rozvoj ekonomiky a chuť se bavit měly vliv na rozkvět společenského života. Atmosféra bezstarostnosti, radosti a elegance, která na nás dýchá například z filmu Great Gatsby, vychází právě z optimistické nálady předkrizového období.
Tanečnice pražského kabaretu Lucerna. Zdroj: Národní muzeum
V Československu po válce vrcholila éra kabaretu. Noční život se ale odehrával i v barech, tančírnách a restauracích. První republika se otevírala světu a nebránila se inspiracím ze zahraničí. Proto na domácí jeviště záhy vtrhly i moderní rytmy. Taneční parkety ovládlo tango, charleston, foxtrot a shimmy.
Josephine Baker. Zdroj: Národní muzeum
Nový ideál ženy se však zrodil již během války. V průběhu první světové války musely ženy nastoupit do práce a zastat místa mužů. Tato nepříjemná situace jim ale přinesla nečekanou svobodu a soběstačnost, které se ani po válce nehodlaly vzdát.
Díky změnám ve školství se začalo ženám dostávat stejného vzdělání jako mužům, a tak mohly záhy pronikat i do zaměstnání, která jim byla dosud zapovězena. Československo bylo jednou z prvních zemí, které daly ženám volební právo. Rovnoprávnost s muži jim ostatně zaručovala i ústava. Peníze, které si žena vydělala, chtěla samozřejmě utratit tak, jak si přála – za módu, kosmetiku a samozřejmě zábavu, která byla dosud „výsadou“ hlavně opačného pohlaví. Moderní žena mohla kouřit cigarety, pít alkohol a navštívit některý ze zábavních podniků.
K moderní ženě patřilo i moderní oblečení. Móda dvacátých let se nesla ve znamení uvolněnosti, pohodlnosti a značného zjednodušení oproti předchozímu období. Nové trendy do oblékání přinesla geniální návrhářka Coco Chanel, která vysvobodila ženy z korzetů a spodniček a jako alternativu jim nabídla praktické oblečení. To ona do ženského šatníku zařadila pohodlné žerzeje, námořnické pruhované tričko a slavné „malé černé“, které ani dnes nesmí chybět ve skříni žádné ženy.
Stylově oblečená společnost - na dece T. G. Masaryk. Topolcianky, 1925. Zdroj: Národní muzeum
Ideálem byla mladá žena sportovního vzhledu, čili štíhlá a opálená. Diety a cvičení tak pronikly do ženského světa. Dívky bujnějších tvarů si musely k hubenému vzhledu vypomáhat prádlem. Prsa se zplošťovala stahovací podprsenkou a boky formovaly takzvanou bokovou – elastickým podvazkovým pasem. Korpulentnější dámy se stále uchylovaly ke šněrovačce.
Denní
Obrázek z Módní revue, 1924. Zdroj: Národní muzeum
Společenské oděvy byly pravým opakem těch denních. Střihem se příliš nelišily, ale zatímco denní šaty byly ukázkou praktičnosti a jednoduchosti, večerní móda popouštěla uzdu fantazii ve zdobení. Šaty z jemných hedvábných materiálů se bohatě
Dívka s krátkými vlasy, 1929. Zdroj: Národní muzeum
„Zlatá dvacátá“ znamenala pro dámské oblečení obrovskou revoluci. V následujícím období se ženy naopak chtěly opět cítit ženami a garsonne (chlapecký) vzhled byl rychle zapomenut.
Chcete si tuto dobu připomenout? Navštivte výstavu Retro, která do 30. 4. 2017 probíhá v Nové budově Národního muzea.
Autorkami článku jsou Eliška Peterková a Miroslava Burianová z Národního muzea.
(per)
Historie