24.10.2016 | Mohlo by se zdát, že během trvání protektorátu lidé neměli čas na módu. Ostatně výběr látek byl omezený a oblečení bylo od určité doby k sehnání pouze na přídělové lístky. Ženy však stále toužily po eleganci a i za této složité situace se o módu zajímaly.
Přešívání starých šatů bylo za protektorátu běžnou praxí. Zdroj: Národní muzeum
Módní časopisy čerpaly inspiraci z elegance první republiky. Eva, 1939. Zdroj: Národní muzeum
Ideální žena dle dobové propagandy měla umět vařit z přídělů, celé rodině neustále přešívat staré oblečení a zároveň být svěží, sportovní a elegantní. Ženy se snažily tento ideál naplnit, jak to jen šlo.
To, co je v módě, stále určovaly módní časopisy, které sice nevycházely v takové šíři jako během první republiky, ale stále byly pro ženy inspirací. Obecně lze říci, že protektorátní móda na eleganci první republiky navazovala.
Kombinované šaty s typickou linií "X". Vkus, 1942. Zdroj: Národní muzeum
Ideálem krásy byla žena se siluetou mořské panny. Ženy se všemožně snažily tohoto ideálu dosáhnout. Pas formovaly za pomoci gumových korzeletů, ramena zdůrazňovaly vycpávkami. Vznikla tak typická válečná linie „X“. Sukně se zkrátily a rozšířily. Zároveň se však nosily tzv. anglické kostýmy s úzkou sukní.
Ženská móda čerpala z maskulinních prvků, ostatně i ramenní vycpávky nezapřely souvislost s vojenským stejnokrojem. Válečnému požadavku jednoduchosti a praktičnosti odpovídala i novinka: košilové šaty s pasem zdůrazněným nikoli střihově, ale páskem.
Oblíbeným materiálem se stal žeržej, který propagovala už dříve Coco Chanel. Inspiraci však museli návrháři čerpat hlavně z Německa, případně Itálie. Nabrané či skládané sukně do širšího pásku, které přišly do módy v roce 1942, byly inspirovány právě berlínskou módou.
Luxusní modely z imprimé hedvábí. Vkus, 1939. Zdroj: Národní muzeum
Jedním z trendů byly doplňky imitující ptactvo. Využívali se ale i skuteční vypreparovaní jedinci. Eva, 1942. Zdroj: Národní muzeum
V době přídělového systému lákali prodejci módy zákaznice specifickými reklamami. JAS, 1940. Zdroj: Národní muzeum
Na příděl byly i samotné látky, které byly děleny podle materiálu a kvality do tří kategorií. Celý přídělový systém byl tak složitý, že někteří obchodníci nabízeli pomoc s výběrem zboží tak, aby byly body využity co nejvýhodněji.
Ponožky a punčochy byly na lístku na zvláštních ústřižcích. Za rok bylo povoleno koupit jen 5 párů ponožek nebo punčoch, a tak se běžně i punčochy dávaly opravovat. Správkárny od Bati zaručovaly opravu punčoch do tří dní. Během tohoto času dokázali miniaturní jehličkou zachytit a opravit uteklé oko, nebo našít zesílené chodidlo, aby punčoška déle vydržela.
Hodnota a nedostatek látek vedly ke jejich opakovanému přešívání. Tomu musely odpovídat i střihy. Módou z nouze bylo tzv. kombinování. Spojením zachovalých částí starších dvou oděvů mohl vzniknout zcela nový model, například s odlišným sedlem, vsadkami a lemy.
Přídělový lístek na oděv (takzvaná šatenka). Zdroj: Národní muzeum
Všeobecný nedostatek vedl k hledání náhradních materiálů a dal vzniknout jednomu z válečných fenoménů – dřeváčkům. Sandály s dřevěnou podešví a barevným textilním svrškem začala na jaře 1940 vyrábět jako první firma Baťa, ale vzápětí je prodávaly i další konfekční firmy. Jejich výhodou bylo, že byly většinou dostupné bez přídělových lístků.
Dřeváky od firmy Baťa z let 1940-1942 můžete vidět i na výstavě Retro. Zdroj: Národní muzeum
Dva roky před koncem války začala být i móda v magazínech navrhována s čistou účelností a s důrazem na co největší úspornost. Oděv již neměl být sezónní záležitostí, ale měl být nadčasový a vydržet co nejdéle. Postupně přestaly vycházet i samotné módní časopisy a zůstaly jen módní rubriky v rámci denního tisku. Ostatně základní linie a vzhled oděvu se během protektorátu proměnil jen málo a k jeho dalšímu vývoji mohlo dojít až v poválečném období.
Více se můžete dozvědět v knize Móda v ulicích protektorátu od autorky Miroslavy Burianové z Oddělení novodobých českých dějin.
Kombinované šaty. Hvězda, 1939. Zdroj: Národní muzeum
(EK)
Historie