14.04.2016 | Mezi přírodovědci je zvykem, že téměř ze všech odvětví zoologie je pro každý rok vybraný jeden živočich jako „zvíře roku“. Máme tak ptáka roku, obojživelníka roku, ale i pavouka roku. Proč se pavouk roku vyhlašuje? Často to bývá hojný, ale nenápadný a přehlížený druh, jindy naopak druh vzácný, zasluhující ochranu. Výběr provádějí arachnologové z 26 evropských států, mezi nimiž je i zoolog Národního muzea Petr Dolejš. Pavoukem pro rok 2016 byl vyhlášen křižák vířivý.
S volbou pavouka roku začala Německá arachnologická společnost (Arachnologische Gesellschaft, ARAGES) v roce 2000. Cílem bylo podnítit studium pavouků v Německu, Rakousku a Švýcarsku. Skutečně "evropským" pavoukem roku se anketa stala v roce 2006, odkdy o jmenování rozhoduje přibližně 80 evropských arachnologů – členů Evropské arachnologické společnosti (European Society of Arachnology, ESA).
Pro rok 2016 bylo na schůzi ESA nominováno šest druhů pavouků. O vítězi rozhodlo hlasování elektronickou poštou.
„Osobně jsem hlasoval pro slíďáka tečkovaného, jehož studiu jsem se dříve věnoval, a napsal odborný článek o tom, jak se tento pavouk stará o své potomstvo,“ okomentoval svou volbu Petr Dolejš z Národního muzea. Jeho favorit nakonec nezvítězil a pavoukem roku se stal křižák vířivý (Cyclosa conica).
Cílem organizátorů je pak zvolený druh představit veřejnosti nejlépe za pomoci popularizačních aktivit mateřských institucí porotců nebo článků v populárně naučných časopisech.
Křižáci (zejména samice) mají mnohem větší zadeček než hlavohruď, často je dokonce tak vyklenutý, že hlavohruď téměř zakrývá. Na nohách mají zřetelné ostny. Oči mají křižáci uspořádány do dvou řad po čtyřech očích, ale postranní oči (jak přední, tak zadní) mají hodně odsunuté do stran a naopak oba páry středních očí jsou nápadně přiblížené. Při pohledu „z očí do očí“ tedy vidíme charakteristický čtverec sestávající ze středních očí, pak dlouho nic a kdesi po stranách jsou teprve oči postranní.
Křižáci si staví typickou dvourozměrnou kolovou síť, jejíž střed je hustě vypletený. Vlastního tvůrce sítě najdeme obvykle v úkrytu někde poblíž sítě. Většina našich křižáků, kterých je 44 druhů, je totiž aktivní v noci. Pokud jsou v síti, visí v jejím středu hlavohrudí dolů.
Křižák vířivý je malý křižák nápadný svým kónickým výrůstkem na konci zadečku, díky kterému získal i své latinské jméno. Najdeme ho nejčastěji ve smrkových lesích nižších a středních poloh. Hojný bývá na okrajích lesa, světlinách a širších stezkách, kde si staví sítě zhruba v úrovni našich očí.
Jeho síť je velmi hustě vinutá a je rozdělená na levou a pravou polovinu zvláštním pavučinovým útvarem zvaným stabilimentum. To je tvořeno svislým pásem husté pavučiny, do které pavouk přidává různá smítka a zbytky kořisti. Když se doprostřed stabilimenta usadí, dokonale s ním splyne a je prakticky neviditelný. Pokud pavoukovi hrozí nebezpečí, silně se sítí zatřese (odtud české označení vířivý), takže se pavouk i stabilimentum promění v jednu rozmazanou šmouhu. Když ani to nepomůže, rychle ze sítě seskočí. Jistí se ale vláknem vycházejícím z jeho snovacích bradavek, po kterém se po odeznění nebezpečí může do sítě zase vrátit.
Kromě křižáka vířivého se u nás můžete setkat např. s křižákem obecným, o kterém jsme již také na našem portálu psali.
Článek byl připraven s Petrem Dolejšem ze Zoologického oddělení Národního muzea
Nejzajímavější dotazy – copak je to za pavouka?
Nejnebezpečnější pavouk žijící v Česku? Jedovatá zápřednice
Vzácný pavouk svádí s auty na Berounsku boj o život
(per)
Přírodní vědy
