Jsou Opráski dada? Rozhodně ne, říká lingvistka

18.02.2014 | Přečtěte si článek lingvistky Hany Prokšové z Oddělení jazykové kultury Ústavu pro jazyk český AV ČR, ve kterém rozebírá jazykové prostředky Oprásků sčeskí historje. Dozvíte se, proč Opráski nejsou "dada", nebo proč Hana Prokšová Opráski nepovažuje za ohrožení spisovné češtiny.

Opráski zamířily do Nové budovy Národního muzea. Na výstavě Opráski sčeskí historje 20. století uvidí návštěvníci 29 komiksových stripů reflektujících české dějiny. Jeden komiksový strip pak byl vytvořen speciálně o Národním muzeu.

Komiks Opráski sčeskí historje vzbuzuje jako většina kulturně-společenských fenoménů rozporuplné reakce. Jeho kritici tyjí i ze specifické češtiny, v níž jsou formulovány jak popisky k obrázkům, tak veškerý text na webu Oprásků i některé rozhovory s autorem. Že jde o nestandardní psanou podobu českého jazyka, je asi nesporné z jakéhokoli jejich úryvku.Označovat jej jako dadaistický, jak činí někteří komentátoři, je však poněkud neprozíravé, jelikož na rozdíl od dadaismu jsou doprovodné texty neoddiskutovatelně smysluplné. Jinakost spočívá hlavně v grafické podobě, kterou se musí čtenář proluštit ke komplexnímu zážitku z jednotlivých komiksových počinů. Čekají ho úskalí hojného nedodržování pravopisné normy, ale i jazykové přesmyčky a změny, které oblast pravopisu přesahují.

Pravopisná podoba na první pohled připomíná ryze fonetický přepis, není ale tomu tak vždy. Frekventované, ne však zcela systémové, je kladení háčku nad měkce vyslovované d, t, n před i, í, zde také y, ý, např. zymňi, ďyvadlo, nebo před ě, zde většinou e, např. nomrálňe, ale i dvojitě změkčené ňěmka. Tradiční konkurenti jako i–y, s–z, mě–mně atd. sice bývají zaměňováni, avšak nelze to označit za pravidlo, pouze za tendenci, která se při jakémkoli komolení češtiny vlastně sama nabízí. Zhusta jsou rušeny hranice slov, znělé souhlásky nahrazovány neznělými a naopak, zkracována a deformována častá slova v souladu se současnou stručnou elektronickou komunikací (např. nwm, kua, simtě). Nezřídka se užívá přesmyčky, a to jak písmenné spřežky ch, např. nehcal, vipíhcnout, trohcu, tak jednotlivých slov a úzkých slovních spojení, kde se to někdy zdá být funkční (hlavní postava Zmikund, jednou z extrémně vyvedených přesmyček je třeba fašounek namísto fanoušek, které ve svém ujištění o oddanosti k Baarové užívá postava Goebbelse), jindy nikoli (Jirsáek). Někde si autor dovolí změnu jen drobnou, a to zejména u méně častých či složitějších výrazů, např. potemňici. Zásadními úpravami procházejí osobní jména, u nichž razantní jazyková transformace umožní jasné vyjádření osobních preferencí, což lze poznat třeba z nepochvalné přeměny Klementa na Dementa. Jazyk užívá tvůrce Oprásků i pro věrnější ztvárnění nerodilých mluvčích češtiny. Postavy amerických osvoboditelů jsou zastaveny Rusem zvoláním F Prágu ěnem Rudá amráda a pobízejí se k další jízdě makaronským Lecgou dál, postava nacistického Němce zase vyžaduje výkazy za duben slovy Fíkasi sa duben schnell, v němž se odráží typická německá znělostní záměna. A jazykové charakterizace se dostává někdy i jednotlivým postavám jako třeba při znásobení r v psaném pseudozáznamu mluveného projevu Václava Havla, jenž v realitě, jak je známo, ráčkoval.

V on-line rozhovoru na portálu Muzeum 3000 se můžete ptát přímo autora Oprásků Jaze, na to, co vás k Opráskům zajímá. Jaz bude společně s komisařem výstavy Martinem Sekerou odpovídat na vaše dotazy ve středu 19. února 2014 od 11 do 12 hodin.

Otázky k on-line rozhovoru můžete klást s předstihem zde. Položené otázky se zobrazí až po zodpovězení.

Vzhledem k žánru komiksu se v díle nešetří citoslovci, jejichž grafické zápisy značně kolísají zde i v běžné češtině, a interpunkčními znaménky, zejména vykřičníky, některé původní ch se mění podle zvyklostí fonetického přepisu a rozšířené praxe na x. Mnohé z těchto rysů jsou vlastní i češtině elektronické komunikace, s níž kritici Opráski často spojují.

To, zda autor volí všechny tyto strategie z důvodu, aby svůj počin ozvláštnil a vyčlenil z davu, nebo aby zamaskoval, že dostatečně neovládá pravidla psané češtiny, jak jej někteří kritici osočují, je pro čtenáře v podstatě irelevantní.

Ačkoli u některých jeho příběhů deformace češtiny ani žádnou velkou přidanou hodnotu nemá, v komplexně pojatém fenoménu Oprásků je jednoznačně neodmyslitelná. Celá tato deformace je natolik hyperbolizována, že si není možné myslet, že by ji někdo nepoznal a hledal v tomto projevu vzor pro svůj standardní psaný, nebo dokonce mluvený projev. Pokud najdeme v některých prvcích tohoto hraní si s jazykem zalíbení a přeneseme je do svého soukromého projevu, můžeme se sice setkat s neporozuměním ze strany čtenáře, ale běžnou češtinu tím nijak neohrožujeme. Soukromá čeština, a zvláště ta podléhající současným požadavkům na ekonomičnost jazykového projevu a mocnému vlivu angličtiny byla ostatně podobných jazykových jevů plná již před vznikem oprázků.

Časté argumenty, že si tento způsob psaní osvojí děti, je vratký hlavně kvůli tomu, že děti ve věku, kdy si psanou podobu češtiny osvojují, nejsou cílovou skupinou čtenářů Oprásků. Kdyby snad některé dítě podlehlo dojmu, že tento komiks supluje příručky jazykové, je pak na jeho okolí, rodičích a učitelích, aby mu tento dojem vyvrátilo. Vzhledem k množství nezáměrných jazykových pochybení, jichž je plný nejen internet a sdělovací prostředky, ale i různorodé knihy, by perzekvování Oprásků jakožto hlavního nepřítele správné češtiny bylo dosti krátkozraké. Problematické, byť drobet absurdní by psaní podle Oprásků bylo tehdy, kdybychom podle nich napsali motivační dopis k žádosti o zaměstnání nebo diplomovou práci v domnění, že právě tento komiks představuje novou jazykovou normu, nebo protože by nám to připadalo humorné a nekonvenčně progresivní.

Z jazykového hlediska je tedy tento čím dál slavnější komiks půvabnou a místy brutální hrou s možnostmi recepce psaného textu a netradičním (primárně) literárním počinem, který Čechy zajímá, ale češtinu nesmete.

KAM DÁL?

Mobil na střeše Nové budovy Národního muzea

Rok od pádu čeljabinského meteoritu. Spadlo něco u nás?

Jsou vaše peníze v ohrožení? Debatujte v Národním muzeu

(dan)

Diskuse