Jak pracovali sporťáci před více než 60 lety?

07.08.2012 | Olympiáda nepřilákala v roce 1948 do Londýna jenom nejlepší sportovce planety, ale na více než dva týdny se stala jedním z mediálních center světa. Stovky novinářů, reportérů, komentátorů, fotografů i kameramanů dokumentovalo dění na sportovištích i v zákulisí jedné z vrcholných událostí sezony pro miliony lidí u obrazovek, rozhlasových přijímačů a čtenáře tisku.

Foto. Rozhlasoví redaktoři J. Laufer a Š. Mašlonka při kometování her, v ruce mají speciální retní mikrofony.

I českoslovenští novináři přinášeli aktuální informace ze sportovních utkání a příběhy ze života jednotlivých výprav v olympijských táborech.  Někdy s nadhledem připojili i postřehy ze své vlastní profese.

Celkem bez velké pozornosti pracovalo za scénou asi 1000 novinářů ze všech konců světa, kteří měli před sebou obrovský úkol zajistit výsledky z jednotlivých soutěží přesně a dopravit je po drátě, vzduchem nebo na papíře do redakce svých novin. Shánění výsledků trním a hložím způsobilo někdy nepopsatelný zmatek v tiskové kabině blízko hlavní tribuny, v níž na ploše 3x4 metry zakopávalo o sebe asi dvacet reportérů, kteří měli na kolenou psací stroj nebo svačinu, o závod telefonovali nebo případně jeden druhému zatajovali. (Svobodné slovo 11. srpna 1948)

Eldorado novinářů v moderní budově londýnské městské správy mezi wembleyským stadionem a velkým plaveckým bazénem Empire Pool je novinářské a zpravodajské středisko, kde se scházejí všechny telefonní, telegrafní a dálnopisné linky z šesti londýnských stadionů. Vyúsťují tam také telefonní linky z evropské pevniny a atlantické kabely ze Severní a Jižní Ameriky. Pro potřebu novinářů a tiskových dopisovatelů bylo tam zřízeno 65 dálnopisných strojů. Vojenská správa byla požádána, aby propůjčila poštám po dobu trvání olympijských her mimořádně schopné operatéry, kteří by mohli zmoci příval zpráv z celého světa. ... V přízemí budovy bylo zřízeno 42 oddělených telefonních budek výlučně pro potřebu novinářů, kteří mohou z těchto míst dostat okamžité meziměstské nebo dálkové spojení. (nedatováno)

Pro komentátory byly připraveny speciální mikrofony. Po celém hlavním stadionu i ve stadionech vedlejších jsou malinké stolečky, s háčkem, na němž je pověšen malý retní mikrofon. To je takový, který se musí při vysílání přitisknout až k ústům. Pro posluchače má tu výhodu, že je slyšet skutečně jen hlas hlasatele a žádné jiné rušivé okolní zvuky nebo volání. Stolečky i hlasatelé jsou umístěni docela normálně mezi ostatními diváky, takže můžete při naplněném stadionu, stát tři kroky od reportéra a přece nemusíte vědět, že stojíte vedle něj (Mladá fronta, nedatováno)

I tehdy byly pro novináře soustem různé skandály a nečekané události: Věru dost byli zklamáni vítězové druhého rozběhu na 800 m, když čekali, že budou v cíli očekávaní filmaři a fotografy. Dívali se po nich marně, neboť ti se všichni seběhli na místo, kde došlo k úrazu Christensena (Dánsko), jenž si po nárazu na vyvýšený okraj dráhy zlomil nohu. (Mladá fronta, nedatováno)

Emil Zátopek si s publicitou hlavu nedělal. Novinářům ujel.

Kupodivu některým sportovcům nebyl zájem médií zrovna příjemný. Patřil mezi ně například i Emil Zátopek: Vysílání není však jediným zaměstnáním našich hlasatelů. Snaží se dostat před mikrofon Zátopka. Tři dny ho sháněli a pak – jim ujel z Londýna. (Mladá fronta, nedatováno)

Také několikanásobná zlatá medailistka F. Blankersová - Koenová z Nizozemska asi neměla mediální pozornost příliš o oblibě. Její úsměvný komentář přinesla čtenářům Mladá fronta: Nejzábavnější interview olympijských her poskytla jistě Holanďanka Fanny Blankersová. Reportér ještě ani neotevřel pořádně ústa, když na něho majitelka 3 a čtvrt zlaté medaile vychrlila: „Moc ráda nemluvím, to vám říkám předem, tak se mě na nic neptejte. Proto vám to raději povím sama. Je mi 33 let a nic si nedělám dosud z přezdívky „stará dáma“, mám dvě děti, z nichž budou jednou olympijské vítězky, ale kdyby chtěly někdy jít k novinám, tak jim nařežu. A jestli jsem šťastna nebo ne, to je moje věc a do toho vám nic není. A jestli mě už nenecháte na pokoji, tak zavolám manžela!“ – Panečku, to je důkaz utajené energie a rychlosti. (Mladá fronta, Olympijské dozvuky; nedatováno)

Obecně ale určitě panovala mezi oběma "tábory" přátelská atmosféra a novináři vyzdvihovali i lidské kvality sportovců: Torma (pozn. československý boxer) je dobrý manžel. Sotva sundá rukavice po zápase, již si navléká snubní prstýnek. Došel i za redaktorem Lauferem, aby mu pozdravoval rozhlasem manželku. (Mladá fronta, nedatováno)


 

(bel)