Profesionálové se v roce 1948 olympiády účastnit nesměli! Jen amatéři.

30. 7. 2012 | Jak je to možné? V dalším díle seriálu Národního muzea, připomínajícího XIV. letní olympiádu v Londýně, se dozvíte nejen o poněkud zvláštních pravidlech účasti. Pojďte s námi také zjistit, proč začal Zátopek běhat u Bati!

Každý sportovec musel podepsat prohlášení o amatérství. Zdroj : Národní muzeum

Věřte nebo ne, reprezentanti v roce 1948 byli oficiálně „amatéry“. Nesměli si ve svém sportovním odvětví vydělávat.

Když na počátku 19. století právě v Anglii vznikal moderní sport, zformovaly se v něm dva směry. Tzv. patronátní sport navazoval na tradiční středověké turnaje (týkalo se to např. šermu, zápasu, jezdeckého sportu) a výrazně zahrnoval materiální stránku. Naopak morálka a vzdělání charakterizovaly tzv. gentlemanský sport dobře finančně zajištěných osob.                                            

Co na to Pierre de Coubertin, zakladatel moderních olympijských her?
„Je to sportovní duch, který mne zajímá a ne úcta k tomu směšně anglickému pojetí, které dovoluje jen milionářům, aby mohli provozovat sport, aniž by překroutili zastaralé dogma.“ (Zdroj: Josef DOVALIL. a kol.  - Olympismus; Olympia 2004. Dílo pracovníků Českého olympijské akademia věnované olympismu a olympijskému hnutí.)
To nic nezměnilo na tom, že pravidla her vyžadovala statut amatéra ještě v roce 1970. Skutečně legální účast profesionálů byla schválena teprve v říjnu 1986!

Emil Zátopek v dresu SK BaťaA jaké povolání měl tedy náš největší olympijský hrdina Emil Zátopek?
Když začal běhat, bylo mu devatenáct let a pracoval ve Zlíně „jako kolečko Baťovy mašinérie, navštěvoval Baťovy školy a běhání začal provozovat jednak proto, že byl celý den zaměstnán a uvědomil si, že nějaký pohyb potřebuje, jednak proto, že zatoužil, aby nebyl jen takovým bezejmenným číslem v kartotéce Baťových zaměstnanců.

>> Emil Zátopek v dresu SK Baťa

Přelom v jeho životě znamenal rok 1941, kdy se zúčastnil ,Běhu Zlínem´ a ke svému velkému překvapení se v něm umístil na druhém místě. Překvapeně se díval na své nohy, jako by si myslel: je to možné, že mne opravdu tak rychle donesly do cíle? – je to jen náhoda, nebo jsou schopny ještě něčeho daleko většího?

Před olympiádou Zátopek plánoval skončit se závoděním, pokud vyhraje běh na 10 km: „Jsem voják a mám svou práci. … Já mám osobně sport velmi rád, neunaví mě stále běhat, ale chci také žít . . . jako člověk.“

O nový talent se postarali výkonní atleti Baťova klubu. Hned po válce se Zátopek rozhodl stát vojákem. „A od té doby znal jen dvě povinnosti: vojnu a běhání. Dlužno dodat, že jako správný voják myslel především na vojnu. Nevyužíval nikdy možností, které by mu jeho výkony na atletické dráze skýtaly. Hned po závodě si sbalil svůj kufřík a podnikl další běh – v jeho mysli možná ještě důležitější – na dráhu, aby stihl vlek do Hranic a později do Milovic a nezavdal tak svým představeným příčinu ke stížnostem a svým kamarádům příčinu k tomu, aby mohli říci, že nějak zneužívá svého postavení.“

V době XIV. olympiády byl Zátopek poručíkem československé armády.

Po roce 1958, kdy skončil s aktivním sportem, se věnoval tělesné přípravě vojsk na ministerstvu obrany. Zvrat nastal po roce 1968, kdy byl „odměněn“ za svůj postoj k „Pražskému jaru“ pozicí pomocného dělníka při stavebně-geologických pracech. Od roku 1976 pracoval v dokumentačním středisku ČSTV.karikatura

 

>> Boxera Majdlocha  si dokonce kvůli jeho civilnímu povolání dobíral dobový tisk. Viz obrázek.

 


 

Naše příští zprávy z Londýna 1948 vám umožní poznat radosti i strasti života špičkových sportovců v olympijské vesnici!

Čtěte také:

 

  • Zajímá vás sport a jeho historie? Pak si nenechte ujít připravovanou výstavu Sportsmeni v zemích Českých, která vám od 7. 9. 2012 přiblíží, jak se sportovalo za Rakouska-Uherska.

 

(koc)